Emil Juliš: Ten, komu se básník říká…

 

21. října se severočeský básník a výtvarník Emil Juliš dožívá šestasedmdesátých narozenin jakožto umělec v literárních kruzích nesmírně vážený a ceněný, pohříchu však na veřejnosti nezaslouženě málo známý. S výjimkou několikaletého redigování měsíčníku Dialog se totiž neexponoval v literárním životě, setrvával ve svém mosteckém a poté lounském ústraní. A především dlouhá, dlouhá léta nemohl publikovat.
Svůj opožděný debut, polobibliofilskou sbírku Ranská hora, vydal Juliš až roku 1964, už jako zralý tvůrce; pak následovalo šest dalších knih veršů. A poté nedobrovolná devatenáctiletá pauza. Po reedicích jeho starších i novějších básní nyní prestižní nakladatelství Torst vydalo v uspořádání Jana Šulce fundamentální svazek Julišových textů pod názvem Nevyhnutelsnosti, zahrnující z valné většiny nepublikované autorovy básně a prózy z let 1956-1995, včetně umělcových interview a úvah. V některých případech jde o definitivní podobu doposud jen samizdatově, eventuálně v exilu šířených autorových veršů. Naše čtenářská obec se tedy vůbec poprvé seznamuje s natolik obsáhlým průřezem z básníkova díla, přičemž nejednou může objevit či rozpoznat zcela nové či neznámé roviny a polohy jeho poetické výpovědi.
Někdy se totiž stává, že Emil Juliš bývá označován pouze za tvůrce básnických experimentů, právě soubor Nevyhnutelnosti však demostruje, že autor celý život psal poezii filozofického směřování, jejíž imaginace je důkazem obdivuhodné kosmické perspektivy a mravní závažnosti jeho rozjímání o zpřetrhaných souvislostech lidských příběhů a osudů. Znovu se (z nevědomosti až žasnouce) přesvědčujeme, nakolik dominantní roli v Julišově básnictví hraje umělcovo naléhavé a nabádavé pronikání do metafyzické nadčasovosti a magičnosti světa, zároveň ale striktně zřetězeného s každodenními podobami života. Rudolf Matys o Julišovi napsal, že česká poezie v něm má velkého moderního hymnika - a dnes je zjevné, že je to jeden z našich největších básníků 20. století. Nikoli náhodou je (spolu s barokizujícím poetou Z. Hejdou či mladším esejistou L. Martínkem) žhavým kandidátem na letošní státní cenu za literaturu.

Vladimír Novotný [Týdeník rozhlas č. 44]