Dne 26. července 1678 se ve Vídni narodil chlapec, pokřtěný jmény
Josef Jakub Jan Antonín Eustach, pátý syn rakouského panovníka Leopolda I. Habsburského
a jeho třetí manželky Eleonory Falcko-Neuburské. Roku 1705 začali korunnímu
princi říkat císař Josef I., novodobí historici později také „zapomenutý císař“.
Loajální poddaní narození arcivévody přivítali s nadějí, neboť všichni čtyři
předchozí synové vládnoucího veličenstva zemřeli a hrozilo, že by Leopold I.
nemusel mít následníka.
Arcivévoda Josef, jakkoli nebyl nijak pevného zdraví, vyrůstal v hezkého mládence,
který se líbil ženám a jemuž se ženy také velmi líbily. Co je však podstatnější,
byl nadaným chlapcem a dobří vychovatelé z něj posléze učinili i pozoruhodně
vzdělaného muže. Mimo jiné prý hovořil německy, španělsky, italsky, francouzsky
a latinsky. Úplně neznámými mu však nebyly ani takové jazyky, jakými jsou čeština
a maďarština.
Vlády se ujal ve 27 letech a během svého panování jakýmsi nedopatřením stavů
nebyl nikdy korunován českým králem. Se svojí chotí, císařovnou Amálií Vilemínou
Brunšvicko – Lüneburskou, zplodil pouze dvě dcery; jeho nástupcem se tudíž roku
1711 stal mladší bratr Karel, císař římský a německý a toho jména šestý...
Studium fondů dolnoročovské augustiniánské knihovny, jež provádí dr. Zdeněk
Šesták, přineslo nedávno nečekaný objev tiskovin, souvisejících právě s narozením
Josefa I. Učinila jej zcela náhodou paní Stanislava Profousová, knihovnice Okresního
muzea v Lounech. Dostal se jí do rukou svazek letáků a církevních tisků, mezi
nimiž byly i dobové ohlasy na narození arcivévody. Ohlasy, související s tehdejším
královským svobodným městem Louny...
Jedná se o několik „allusií“ a „applausů“ (oslavných proslovů), letákově vytištěných
v letech 1678 a 1679 pražským tiskařem Jiřím Černochem (Georgius Czernoch).
Autorem textů byl podle všeho pan Ludvík Karel Vít (Ludovicus Carolus Wit),
toho času jeho Milost Císařský rychtář v Lounech. Úřadoval zde od roku 1667
až do své smrti. Dne 22. září 1680 byl pak pietně pochován v gotickém kostelíku
sv. Petra na Lounském Velkém (Žateckém) předměstí.
Oslavné texty, psané latinou 17. století, mají monarchisticky a nábožensky symbolický
náboj, hraničící snad až s astrologicky laděnými věštbami. Jejich doprovod tvoří
četné rytiny jistého Samuela Dvořáka (Samuel Dvorzak), zhotovené podle předloh
zatím blíže neznámého kreslíře či malíře Václava Mukse nebo Mükše (Wenceslaus
Mukss). Jedna z těchto ilustrací má nepopiratelný vztah k Lounům.
Jde o alegorii, četnými dobovými, politicko náboženskými atributy velebící narození
císařova syna a přirovnávající tuto událost k východu jasného slunce. Sluncem
je míněn novorozenec Josef, obdařen „lvími znaky a činy“. Měl by již brzy odvrátit
mor a „zatmění české Luny“ – turecké nebezpečí, chápané autorem ilustrace jako
stín na království českém.
Tvůrce kresebné předlohy vyšel celkem obratně ze základní symboliky městského
znaku lounského – hvězdy (Slunce) a srpku (Luny). Vztah k lounskému prostředí
autora textů je navíc vyjádřen kresbou siluet západní části městského jádra
s chrámem sv. Mikuláše, hradbou a Žateckou bránou. To vše při pohledu z míst
někde kolem dnešní budovy Základní umělecké školy.
Zajímavou je – mimo jiné nápisy v rytině – také parafráze biblického textu z
37. kapitoly I. knihy Mojžíšovy (Genesis), zmiňujícího vyprávění Jákobova syna
Josefa. Ten v jednom ze svých snů spatřil, jak se před ním klaní „Slunce, Měsíc
a jedenácte hvězd“. Do alegorie jsou tyto symboly komponovány mimo jiné jistě
také proto, že to byl právě císař Leopold I., kdo prosazoval kult sv. Josefa
jako výraz otcovské péče o rodinu – tedy i péče o svěřené dědičné země a jejich
poddané.
Uvedené tisky s rytinami, vevázané s jinými příležitostnými publikacemi té doby
do konvolutu z majetku někdejšího ročovského převora Rafaela Pelikána, možná
poskytnou ještě více zajímavých údajů. Mohou souviset jak se jmenovaným lounským
císařským rychtářem, tak s ději v samotném královském městě. Tak například se
zdá, že jeden z Vítových „applausů“ byl autorem přednesen při večerní slavnosti
21. srpna 1678, za svitu pochodní a snad právě v Lounech...
Jak bylo tehdy obvyklé u všech podobných veřejných tiskovin, jsou i tyto letáky
opatřeny vyjádřením cenzorů. Jedním z nich byl učený Bohuslav Balbín, člen Řádu
Tovaryšstva Ježíšova v Praze, druhým pak Václav Bílek z Bilenberka. Ten také
pouze připojil onu proslulou formulku „imprimatur“ (k tisku povoleno). Zdá se,
že byl z příbuzenstva tehdejšího lounského děkana Matěje Ignáce Bílka z Bilenberka
(děkanem 1662 – 1686) a jistý příbuzenský vztah měl patrně i k arcibiskupovi
Matouši Sobkovi z Bilenberka.
Ale to vše bude ještě předmětem podrobnějšího srovnávacího studia. Zájem o takové
studium projevili heraldik Stanislav Kasík z Roudnice n. L. a historik dr. Karel
Mareš, profesor lounského gymnázia. Nechme se tedy překvapit...
Mgr. Antonín Hluštík