ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - HISTORIE


Koncem dubna a počátkem května 1945 také v Lounech vše směřovalo k ukončení války. Kladenský obrlandrát a pověření příslušníci gestapa sice vyvíjeli úsilí k povzbuzení bojové morálky a kontrolovali výkon služby německých vojáků, ale psychologický účinek úspěchů spojeneckých armád byl demoralizující. Projevilo se to i na konání lounského vládního komisaře JUDr. Heinze Rochlitzera, který z města uprchl již 3. května. V okolních obcích se rozhořely střety ozbrojených civilistů a partyzánů s oddíly wehrmachtu a SS, jež byly buďto vysílány velitelstvím lounské posádky, nebo přepadány při útěku na západ.

OBNOVENÍ POSÁDKY V LOUNECH ROKU 1945

V samotných Lounech se v prvních dnech května vyskytoval ještě dosti silný kontingent říšskoněmeckého vojska. Podle svědectví současníků a kronikářských zpráv lze situaci rekonstruovat přibližně takto:

Shrneme-li nepříliš přesné údaje z let 1945 – 1947, pak celkový počet příslušníků německé armády v Lounech se mohl před 6. květnem 1945 blížit 3000. Mimoto Lounskem projížděly další jednotky, včetně oddílů Vlasovovy Ruské osvobozovací armády. Jednání představitelů narychlo ustavených národních výborů (MVDr. Dolečka za ONV, Jaroslava Süssmilicha za MNV a jistého škpt. Adolfa Grömera) s velitelstvím posádky vedlo k tomu, že německé oddíly se 7. května shromáždily v Hindenburgových kasárnách, kde však byli zároveň drženi někteří občané Hřivic jako rukojmí.

Již zmíněný hejtman Karel Hajdar se vzdal v noci na úterý 8. května, kdy podle kronikáře měl kolem sebe již jen asi 40 z původních 400 mužů (většina jeho podřízených údajně dezertovala již v sobotu 5. května). Hajdar později požádal MNV Louny o potvrzení, že se dobrovolně vzdal re
volučnímu národnímu výboru (potvrzení mu mělo patrně sloužit jako doklad pro denacifikační řízení v Rakousku) 1).
Zprávy o odchodu hlavní skupiny německé armády a jednotek SS z Loun, soustředěných údajně 7. května v Hindenburgových kasárnách, nejsou zcela jednoznačné. Po celonočním ultimativním jednání v noci ze 7. na 8. května se podařilo dosáhnout vyklizení města, v jehož ulicích nadále hlídkovali jen ozbrojení dobrovolníci z řad tzv. Národní stráže s červenobílými páskami na rukávech 2). Nicméně, obyvatelstvo Loun i okolí bylo stále ještě ohrožováno řadou ozbrojených incidentů, zejména střelbou procházejících oddílů zbraní SS, ale například také výbuchy omylem svržených spojeneckých bomb na Tyršově náměstí, kde byl jeden mrtvý a čtyři ranění.
Za dobu ukončení působnosti německé vojenské posádky a jejího velitelství v Lounech lze považovat 7. hodinu ranní v úterý 8. května 1945, kdy příslušný velitel vyvedl asi 2000 mužů v plné zbroji a s rukojmími z Hindenburgových kasáren směrem na Postoloprty. Zajatci byli propuštěni teprve na někdejší říšské hranici u Března. Kasárna byla ihned obsazena českými záložníky a na hlavní budově se objevila československá státní vlajka. Kolem půl osmé večer téhož dne vjely do města první sovětské tanky a jednotky Rudé armády měly do půlnoci pod kontrolou také některé další obce v okolí (Blšany, Černčice, Dobroměřice, Chlumčany, Chožov, Chraberce, Lenešice ), avšak k přestřelkám docházelo ještě následujícího dne (např. u Cítolib) 3).

Revoluční vojenské velitelství

Prozatímní vojenská správa města vznikla ještě před odchodem německé posádky. Podle pamětní knihy města a publikovaných memoárů 4) se tak stalo již 6. května v kancelářích firmy A. Houška (obchodník obilím), odkud se velitelství přestěhovalo do Šafránkovy továrny.
Prozatímním velitelem posádky se stal český kapitán Kaska, jeho pobočníkem kapitán Molcar, jednání s německým velitelem se účastnil jistý a již zmiňovaný škpt. Adolf Grömer, údajně vybavený pověřením z Prahy. Na velitelství se prováděla prezentace vojáků a záložníků československé armády z roku 1939 a stavěly se z nich první strážní oddíly. Kasárna byla ihned po odchodu německého vojska v úterý 8. května obsazena někdejšími vojenskými gážisty, pokud se přihlásili a dostavili. Brzy nato bylo do kasáren přemístěno také revoluční vojenské velitelství města, koordinující činnost Národní stráže, českého četnictva, policie a patrně i partyzánských oddílů, operujících na Lounsku.
Právním podkladem pro přechodnou činnost lounského revolučního vojenského velitelství byly pravomoci, vymezené posádkovým velitelstvím v rámci organizace československé armády v roce 1938. V duchu těchto pravomocí byl například také organizován výkon bezpečnostní služby v Chomutově, prováděné partyzánskými skupinami z Lounska.

Posádkové, doplňovací a úsekové velitelství

Rozkazem ministra národní obrany div. gen. Ludvíka Svobody ze dne 12. května 1945 byl ve funkci velitele posádky v Lounech potvrzen plk. pěch. Vladimír Procházka, bývalý velitel cyklistického praporu 4 – poslední československé posádkové jednotky v Lounech před záborem pohraničí a následným vznikem protektorátu. Ministrův rozkaz zároveň vyzýval služebně nejstarší důstojníky těchto bývalých posádek, aby nejen obnovili posádková velitelství, ale zároveň zřídili také místní doplňovací okresní velitelství, jež měla za úkol připravit nové soupisy vojenských osob povinných službou v československé armádě, a to počínaje nejmladším, v roce 1938 vycvičeným ročníkem. Důvodem byl záměr v blízké době vyhlásit mobilizaci záloh.
Dnem 15. května vznikla také dvě oblastní velitelství, podřízená tehdejšímu vojenskému velitelství s krycím názvem „Alex". Sídlilo na pražském Smíchově a v jeho čele byl generál Julius Fišera, bývalý velitel 1. rychlé divize z roku 1938 (lounský cyklistický prapor 4 byl součástí této divize!). Posádkové velitelství Louny tedy od 15. května spadalo pod oblastní velitelství v Kladně, zajišťující pořádek na pohraničním úseku od Hrádku nad Nisou po demarkační linii americké armády v západních Čechách.
V rámci oblastních velitelství byly zřízeny nižší velitelské stupně, tzv. úseková velitelství. V případě oblastního velitelství Kladno tato úseková velitelství měla sídla v Lounech a v Mělníku. V čele úsekového velitelství Louny byl již zmíněný posádkový velitel plk. pěch. Vladimír Procházka, v Mělníku pak jeho kolega, plk. pěch. Konvalinka.
Lounské úsekové velitelství se 16. května natolik organizovalo, že bylo schopno alespoň provizorně obsazovat ostrahu uhelných dolů na Mostecku a v Duchcově. Jeho úkolem bylo také zajištění provozu elektrárny v Ervěnicích. V důsledku toho lounská posádka vyslala první skupiny dobrovolníků do Mostu, Bíliny, Teplic-Šanova, Duchcova a Ústí nad Labem. Samostatná organizovaná skupina partyzánů z Lounska odjela zároveň do Chudeřic.
Poměrně málo se ví o tom, že 15. května přijel na lounské hlavní nádraží pancéřový vlak „Žižka", provázený soupravou osobních vozů s příslušníky vojenské skupiny „Železo". Vlaku velel podporučík František Kulhánek, vojenské skupině nadporučík František Noha. Souprava ve dnech 15. – 18. května obsazovala, kontrolovala a do provozu uváděla železniční trati mezi Louny a Mostem.
Ministerstvo národní obrany vydalo 22. května 1945 všeobecný rozkaz, aby se nově vznikající jednotky armády přesunovaly do pohraničí. Již den nato začal v prostoru lounského úsekového velitelství operovat pluk 1. Revoluční gardy s krycím názvem „Albatros". Jeho veliteli plk. pěch. Emilu B. Boříkovi podléhaly kromě tří pěších praporů ještě tyto jednotky: prapor „Železo" (npor. František Noha), rota „Toledo" (Bohumír Káš), partyzánský prapor československé mládeže „Vpřed" a obrněné vlaky s krycími názvy „Libuše", „Praha", „Smíchov", „Vršovice" a „Žižka". Tento poněkud nesourodý a provizorní svazek působil v pohraničí až do počátku července 1945, kdy byl – jako ostatně všechny tehdejší dobrovolnické jednotky – z rozkazu MNO rozpuštěn.
Již 27. května byla vydána Vyhláška o mimořádném povolání první zálohy a náhradní zálohy do výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, s nástupem ve dnech 5. – 9. června 1945. Nástupem záloh skončilo období obnovy lounské posádkové správy. Protože vyklizené kasárny byly stále majetkem města, rada MNV 29. srpna 1945 rozhodla, že bude provedena dezinfekce budov a prostranství kasáren, aby objekty byly připraveny na ubytování mírové posádky.

A. Hluštík [REGIZ 2/2001]

Poznámky:
1) Karel Hajdar Vídeňákem a po matce Čechem; v usnesení rady MNV Louny ze dne 29. srpna 1945 se uvádí, že žil na adrese Malfati Strasse 12/XXI/8, Wien XII., a že jeho tvrzení o dobrovolném vydání budovy školy na Komenského náměstí je pravdivé, pročež mu měl o tom být vydán příslušný doklad. Některé záznamy však uvádějí, že ke kapitulaci kasáren Gneisenau došlo již v noci na 7. května.
2) Zpráva o činnosti MNV v Lounech od dubna do 10. září 1945, SOkA Louny, Protokoly z jednání rady MNV 1945-1946, str. 88.
3) Srov. např. B. Lůžek: Události na Lounsku v prvních květnových dnech 1945, Kulturní měsíčník (Louny, květen 1965).
4) SOkA Louny, fond kronik (sign. CH 10), Vlastivědný sborník okresu Louny, roč. 1946/1947 i pozdější výroční publicistické články archiváře B. Lůžka v lounských novinách.


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU