Koncem dubna a počátkem května 1945 také v Lounech vše směřovalo k ukončení války. Kladenský obrlandrát a pověření příslušníci gestapa sice vyvíjeli úsilí k povzbuzení bojové morálky a kontrolovali výkon služby německých vojáků, ale psychologický účinek úspěchů spojeneckých armád byl demoralizující. Projevilo se to i na konání lounského vládního komisaře JUDr. Heinze Rochlitzera, který z města uprchl již 3. května. V okolních obcích se rozhořely střety ozbrojených civilistů a partyzánů s oddíly wehrmachtu a SS, jež byly buďto vysílány velitelstvím lounské posádky, nebo přepadány při útěku na západ.
V samotných Lounech se v prvních dnech května vyskytoval ještě dosti silný kontingent říšskoněmeckého vojska. Podle svědectví současníků a kronikářských zpráv lze situaci rekonstruovat přibližně takto:
Již zmíněný hejtman Karel Hajdar se vzdal v noci na úterý 8.
května, kdy podle kronikáře měl kolem sebe již jen asi 40 z původních 400
mužů (většina jeho podřízených údajně dezertovala již v sobotu 5. května).
Hajdar později požádal MNV Louny o potvrzení, že se dobrovolně vzdal re
volučnímu národnímu výboru (potvrzení mu mělo patrně sloužit jako doklad pro
denacifikační řízení v Rakousku) 1).
Zprávy o odchodu hlavní skupiny německé armády a jednotek SS z Loun, soustředěných
údajně 7. května v Hindenburgových kasárnách, nejsou zcela jednoznačné. Po
celonočním ultimativním jednání v noci ze 7. na 8. května se podařilo dosáhnout
vyklizení města, v jehož ulicích nadále hlídkovali jen ozbrojení dobrovolníci
z řad tzv. Národní stráže s červenobílými páskami na rukávech 2).
Nicméně, obyvatelstvo Loun i okolí bylo stále ještě ohrožováno řadou ozbrojených
incidentů, zejména střelbou procházejících oddílů zbraní SS, ale například
také výbuchy omylem svržených spojeneckých bomb na Tyršově náměstí, kde byl
jeden mrtvý a čtyři ranění.
Za dobu ukončení působnosti německé vojenské posádky a jejího velitelství
v Lounech lze považovat 7. hodinu ranní v úterý 8. května 1945, kdy příslušný
velitel vyvedl asi 2000 mužů v plné zbroji a s rukojmími z Hindenburgových
kasáren směrem na Postoloprty. Zajatci byli propuštěni teprve na někdejší
říšské hranici u Března. Kasárna byla ihned obsazena českými záložníky a na
hlavní budově se objevila československá státní vlajka. Kolem půl osmé večer
téhož dne vjely do města první sovětské tanky a jednotky Rudé armády měly
do půlnoci pod kontrolou také některé další obce v okolí (Blšany, Černčice,
Dobroměřice, Chlumčany, Chožov, Chraberce, Lenešice ), avšak k přestřelkám
docházelo ještě následujícího dne (např. u Cítolib) 3).
Revoluční vojenské velitelství
Prozatímní vojenská správa města vznikla ještě před odchodem
německé posádky. Podle pamětní knihy města a publikovaných memoárů 4)
se tak stalo již 6. května v kancelářích firmy A. Houška (obchodník obilím),
odkud se velitelství přestěhovalo do Šafránkovy továrny.
Prozatímním velitelem posádky se stal český kapitán Kaska, jeho pobočníkem
kapitán Molcar, jednání s německým velitelem se účastnil jistý a již zmiňovaný
škpt. Adolf Grömer, údajně vybavený pověřením z Prahy. Na velitelství se prováděla
prezentace vojáků a záložníků československé armády z roku 1939 a stavěly
se z nich první strážní oddíly. Kasárna byla ihned po odchodu německého vojska
v úterý 8. května obsazena někdejšími vojenskými gážisty, pokud se přihlásili
a dostavili. Brzy nato bylo do kasáren přemístěno také revoluční vojenské
velitelství města, koordinující činnost Národní stráže, českého četnictva,
policie a patrně i partyzánských oddílů, operujících na Lounsku.
Právním podkladem pro přechodnou činnost lounského revolučního vojenského
velitelství byly pravomoci, vymezené posádkovým velitelstvím v rámci organizace
československé armády v roce 1938. V duchu těchto pravomocí byl například
také organizován výkon bezpečnostní služby v Chomutově, prováděné partyzánskými
skupinami z Lounska.
Posádkové, doplňovací a úsekové velitelství
Rozkazem ministra národní obrany div. gen. Ludvíka Svobody ze
dne 12. května 1945 byl ve funkci velitele posádky v Lounech potvrzen plk.
pěch. Vladimír Procházka, bývalý velitel cyklistického praporu 4 – poslední
československé posádkové jednotky v Lounech před záborem pohraničí a následným
vznikem protektorátu. Ministrův rozkaz zároveň vyzýval služebně nejstarší
důstojníky těchto bývalých posádek, aby nejen obnovili posádková velitelství,
ale zároveň zřídili také místní doplňovací okresní velitelství, jež měla za
úkol připravit nové soupisy vojenských osob povinných službou v československé
armádě, a to počínaje nejmladším, v roce 1938 vycvičeným ročníkem. Důvodem
byl záměr v blízké době vyhlásit mobilizaci záloh.
Dnem 15. května vznikla také dvě oblastní velitelství, podřízená tehdejšímu
vojenskému velitelství s krycím názvem „Alex". Sídlilo na pražském Smíchově
a v jeho čele byl generál Julius Fišera, bývalý velitel 1. rychlé divize z
roku 1938 (lounský cyklistický prapor 4 byl součástí této divize!). Posádkové
velitelství Louny tedy od 15. května spadalo pod oblastní velitelství v Kladně,
zajišťující pořádek na pohraničním úseku od Hrádku nad Nisou po demarkační
linii americké armády v západních Čechách.
V
rámci oblastních velitelství byly zřízeny nižší velitelské stupně, tzv. úseková
velitelství. V případě oblastního velitelství Kladno tato úseková velitelství
měla sídla v Lounech a v Mělníku. V čele úsekového velitelství Louny byl již
zmíněný posádkový velitel plk. pěch. Vladimír Procházka, v Mělníku pak jeho
kolega, plk. pěch. Konvalinka.
Lounské úsekové velitelství se 16. května natolik organizovalo, že bylo schopno
alespoň provizorně obsazovat ostrahu uhelných dolů na Mostecku a v Duchcově.
Jeho úkolem bylo také zajištění provozu elektrárny v Ervěnicích. V důsledku
toho lounská posádka vyslala první skupiny dobrovolníků do Mostu, Bíliny,
Teplic-Šanova, Duchcova a Ústí nad Labem. Samostatná organizovaná skupina
partyzánů z Lounska odjela zároveň do Chudeřic.
Poměrně málo se ví o tom, že 15. května přijel na lounské hlavní nádraží pancéřový
vlak „Žižka", provázený soupravou osobních vozů s příslušníky vojenské
skupiny „Železo". Vlaku velel podporučík František Kulhánek, vojenské
skupině nadporučík František Noha. Souprava ve dnech 15. – 18. května obsazovala,
kontrolovala a do provozu uváděla železniční trati mezi Louny a Mostem.
Ministerstvo národní obrany vydalo 22. května 1945 všeobecný rozkaz, aby se
nově vznikající jednotky armády přesunovaly do pohraničí. Již den nato začal
v prostoru lounského úsekového velitelství operovat pluk 1. Revoluční gardy
s krycím názvem „Albatros". Jeho veliteli plk. pěch. Emilu B. Boříkovi
podléhaly kromě tří pěších praporů ještě tyto jednotky: prapor „Železo"
(npor. František Noha), rota „Toledo" (Bohumír Káš), partyzánský prapor
československé mládeže „Vpřed" a obrněné vlaky s krycími názvy „Libuše",
„Praha", „Smíchov", „Vršovice" a „Žižka". Tento poněkud
nesourodý a provizorní svazek působil v pohraničí až do počátku července 1945,
kdy byl – jako ostatně všechny tehdejší dobrovolnické jednotky – z rozkazu
MNO rozpuštěn.
Již 27. května byla vydána Vyhláška o mimořádném povolání první zálohy a náhradní
zálohy do výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, s nástupem
ve dnech 5. – 9. června 1945. Nástupem záloh skončilo období obnovy lounské
posádkové správy. Protože vyklizené kasárny byly stále majetkem města, rada
MNV 29. srpna 1945 rozhodla, že bude provedena dezinfekce budov a prostranství
kasáren, aby objekty byly připraveny na ubytování mírové posádky.
A. Hluštík [REGIZ 2/2001]
Poznámky:
1) Karel Hajdar Vídeňákem a po matce Čechem; v usnesení rady MNV Louny
ze dne 29. srpna 1945 se uvádí, že žil na adrese Malfati Strasse 12/XXI/8,
Wien XII., a že jeho tvrzení o dobrovolném vydání budovy školy na Komenského
náměstí je pravdivé, pročež mu měl o tom být vydán příslušný doklad. Některé
záznamy však uvádějí, že ke kapitulaci kasáren Gneisenau došlo již v noci
na 7. května.
2) Zpráva o činnosti MNV v Lounech od dubna do 10. září 1945, SOkA Louny,
Protokoly z jednání rady MNV 1945-1946, str. 88.
3) Srov. např. B. Lůžek: Události na Lounsku v prvních květnových dnech 1945,
Kulturní měsíčník (Louny, květen 1965).
4) SOkA Louny, fond kronik (sign. CH 10), Vlastivědný sborník okresu Louny,
roč. 1946/1947 i pozdější výroční publicistické články archiváře B. Lůžka
v lounských novinách.