ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - HISTORIE


Zásilka, kterou před časem do zdejšího okresního archivu zaslal kolega Jan Pařez z knihovny premonstrátského kláštera na Strahově, vzbudila mezi archiváři úžas. Obsahovala xerokopii osmnáctistránkového textu o Lounech z roku 1787, který dosavadní regionální literatura vůbec neznala.

Neznámé pojednání o Lounech z 18. století

Jedná se o pojednání hospodářského ředitele velkostatku Lány Georga Stumpfa s názvem Fyzikálně-ekonomický popis královského města Loun. Vyšlo v německém časopise Rozpravy České společnosti nauk, předchůdkyně dnešní akademie věd. Objev je o to cennější, že 18. století je dobou, o které v Lounech víme velice málo. Navíc lze Stumpfovy údaje porovnat se Schallerovou Topografií žateckého kraje, která vyšla v témže roce.
Úvodem Stumpf uvádí některé statistické údaje. Ve vnitřním městě stojí 186 budov, na předměstích dalších 105 převážně hospodářských objektů a chalup. Žije zde 700 rodin, obyvatel je celkem 1750 (v roce 1828 vzrostl počet obyvatel na 2070). V katastru obce včetně čtyř poddanských vesnic – Dobroměřic, Chraberec, Rané a Nečich - se nalézá 1120 ha polí, 317 ha luk, na 74 ha se rozprostíraly zahrady, křoviny zabíraly 50 ha, pastviny 22 ha a vinařství dožívalo na necelých dvou hektarech. Lesy město nevlastnilo a proto muselo dříví – stejně jako už ve středověku – kupovat v okolí. V Lounech se v té době chovalo 600 prasat, 500 kusů hovězího dobytka a 48 koní. Ovčíny v Dobroměřicích a na Rané obhospodařovaly celkem 1000 ovcí.
Stumpf vyzdvihuje místní ovocnářství. Nejrozšířenějšími ovocnými stromy jsou švestky, jabloně a hrušně. Nedožívají se ale vysokého věku vzhledem ke studeným mlhám táhnoucím se z Ohře. Bylo by prý ale záhodné rozšířit sortiment o ořechy a višně.
Pojednání však zdaleka není jen pochvalou lounských zemědělských podnikatelů, spíše naopak. Jednou ze Stumpfových originálních myšlenek je návrh na vybudování jakési satelitní aglomerace poblíž Loun. Podle jeho odhadu by se v oblasti mezi kopci Červeňákem, Oblíkem a Černodoly mohlo usadit dalších 700 rodin, které by se dobře uživily zemědělstvím. Tito kolonisté by neměli pocházet z ciziny, nýbrž z chudších vrstev českého vnitrozemí.
Stumpf především kritizuje, že se na Lounsku stále praktikuje středověké trojhonné hospodaření: půda se osívá na podzim, na jaře a třetinu tvoří úhor. Podobně je tomu s hnojením polí a luk. Někteří zemědělci nehnojí pole vůbec, v lepším případě jenom jednou za pět až šest let. O přihnojování luk nemůže být řeči. Zemědělská půda kolem Loun je částečně rozparcelována na malá políčka. Většina půdy je ale v obecním majetku a využívá se velmi neefektivně. Všude jsou vidět krtince. Stumpf nechápe, proč obec ještě tuto půdu neprodala do soukromého užívání.
Lánský ekonom se také podivuje nad úpadkem vinařství, které mělo v Lounech dlouholetou tradici. Viniční polohy pod Oblíkem a Černodoly jsou pusté, zůstaly jen rozpadlé zbytky viničních lisů. Vinice jsou v okolí Loun jen dvě. O jednu se vzorně stará purkmistr (v roce vydání práce jím byl Jan Martinides z Gryllova), druhá pod ranským kopcem není příliš dobře udržovaná. Městské příkopy jsou bezplatně pronajaty lounským měšťanům. Slouží ale spíše jako skládka všeho možného. Stumpf nechápe, že v nich nenalezl jedinou moruši, strom, kterému by se v této poloze muselo dařit. Ovčíny v Dobroměřicích a na Rané nejsou městem dobře spravovány. Kdyby se prodaly, odpadly by rozsáhlé zpronevěry a ušetřilo by se za platy zaměstnancům. O cizí majetek se totiž nikdy tak dobře nepečuje jako o vlastní, tvrdí jasnozřivě náš ekonom.
Obilí z okolí Loun nalézá největší odbyt na Českolipsku a v podkrušnohorských městech. Existuje však ještě jedna plodina, která by zemědělcům mohla přinést prosperitu: je to chřest, po němž je v současné době velká poptávka. Asi před patnácti lety se na Lounsku začala ve větším míře pěstovat vojtěška. Tuto kulturu doporučuje Stumpf doplnit právě chřestem.
Studie se také pozastavuje nad tím, že se hovězí dobytek nevyhání na pastvu na louky, nýbrž takřka výhradně na strniště. Na louky jsou naproti tomu vyváděny ovce, a to od sv. Jiří až do prvního sněhu.
Stumpf rovněž popisuje některé druhy rostlin, které na Lounsku rostou. Protože se zřejmě jedná o první odborný popis místní fauny a mohl by zajímat přírodovědce, reprodukujeme jeho údaje v úplnosti. Na loukách okolo Ohře rostou různé druhy vstavačů, vítod hořký, krvavec pravý a lipnice. Stumpf u ní uvádí druhové jméno aquatica, které jsme však neobjevili ani v obsáhlém, pětisvazkovém Dostálově kompendiu Nová květena ČSSR. Lipnice a krvavec se užívají jako pícní rostliny. Na lukách jsou dále zastoupeny boryt barvířský, chrpa luční a další rostlina, kterou Dostál nezná, Carduus eriophorus. Carduus je rodové jméno pro bodlák, eriophera jsou suchopýry. Na bažinatých místech roste rozpuk vodní a přímo v Ohři žebratka bahenní. Na Oblíku objevil Stumpf následující rostliny: pupavu bezlodyžnou, čilimník nízký, zimostrázek alpský, prhu arniku, pavinec obecný a kručinku německou. Z trav ho zaujalo velké množství ostřic. Rozsáhlá pasáž je věnována i geologickým poměrům Lounska.
Autor navštívil také městský archiv a neskrýval nadšení nad jeho bohatstvím. Zmínil nádherný, dvoudílný latinský kancionál Pavla Mělnického z roku 1530 (český z roku 1563 byl v té době v soukromém majetku ve Vídni) a norimberský prvotisk bible z roku 1475 (ta je pro změnu kdesi v soukromém majetku dnes). Podivil se, že při obsáhlosti lounského archivu dosud nebyly adekvátně zpracovány lounské dějiny – ekonomův povzdech má vlastně platnost dodnes.
Můžeme litovat, že se Stumpf nezaměřil také na stavební podobu Loun: měšťanské domy, kostely, zbytky opevnění. I tak je jeho článek zajímavým příspěvkem k dějinám města.
dr. Bohumír Roedl (autor je ředitelem SOkA Louny)


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU