Zásilka, kterou před časem do zdejšího okresního archivu zaslal kolega Jan Pařez z knihovny premonstrátského kláštera na Strahově, vzbudila mezi archiváři úžas. Obsahovala xerokopii osmnáctistránkového textu o Lounech z roku 1787, který dosavadní regionální literatura vůbec neznala.
Jedná se o pojednání hospodářského ředitele velkostatku Lány Georga
Stumpfa s názvem Fyzikálně-ekonomický popis královského města Loun. Vyšlo v německém
časopise Rozpravy České společnosti nauk, předchůdkyně dnešní akademie věd.
Objev je o to cennější, že 18. století je dobou, o které v Lounech víme velice
málo. Navíc lze Stumpfovy údaje porovnat se Schallerovou Topografií žateckého
kraje, která vyšla v témže roce.
Úvodem Stumpf uvádí některé statistické údaje. Ve vnitřním městě stojí 186 budov,
na předměstích dalších 105 převážně hospodářských objektů a chalup. Žije zde
700 rodin, obyvatel je celkem 1750 (v roce 1828 vzrostl počet obyvatel na 2070).
V katastru obce včetně čtyř poddanských vesnic – Dobroměřic, Chraberec, Rané
a Nečich - se nalézá 1120 ha polí, 317 ha luk, na 74 ha se rozprostíraly zahrady,
křoviny zabíraly 50 ha, pastviny 22 ha a vinařství dožívalo na necelých dvou
hektarech. Lesy město nevlastnilo a proto muselo dříví – stejně jako už ve středověku
– kupovat v okolí. V Lounech se v té době chovalo 600 prasat, 500 kusů hovězího
dobytka a 48 koní. Ovčíny v Dobroměřicích a na Rané obhospodařovaly celkem 1000
ovcí.
Stumpf vyzdvihuje místní ovocnářství. Nejrozšířenějšími ovocnými stromy jsou
švestky, jabloně a hrušně. Nedožívají se ale vysokého věku vzhledem ke studeným
mlhám táhnoucím se z Ohře. Bylo by prý ale záhodné rozšířit sortiment o ořechy
a višně.
Pojednání však zdaleka není jen pochvalou lounských zemědělských podnikatelů,
spíše naopak. Jednou ze Stumpfových originálních myšlenek je návrh na vybudování
jakési satelitní aglomerace poblíž Loun. Podle jeho odhadu by se v oblasti mezi
kopci Červeňákem, Oblíkem a Černodoly mohlo usadit dalších 700 rodin, které
by se dobře uživily zemědělstvím. Tito kolonisté by neměli pocházet z ciziny,
nýbrž z chudších vrstev českého vnitrozemí.
Stumpf především kritizuje, že se na Lounsku stále praktikuje středověké trojhonné
hospodaření: půda se osívá na podzim, na jaře a třetinu tvoří úhor. Podobně
je tomu s hnojením polí a luk. Někteří zemědělci nehnojí pole vůbec, v lepším
případě jenom jednou za pět až šest let. O přihnojování luk nemůže být řeči.
Zemědělská půda kolem Loun je částečně rozparcelována na malá políčka. Většina
půdy je ale v obecním majetku a využívá se velmi neefektivně. Všude jsou vidět
krtince. Stumpf nechápe, proč obec ještě tuto půdu neprodala do soukromého užívání.
Lánský ekonom se také podivuje nad úpadkem vinařství, které mělo v Lounech dlouholetou
tradici. Viniční polohy pod Oblíkem a Černodoly jsou pusté, zůstaly jen rozpadlé
zbytky viničních lisů. Vinice jsou v okolí Loun jen dvě. O jednu se vzorně stará
purkmistr (v roce vydání práce jím byl Jan Martinides z Gryllova), druhá pod
ranským kopcem není příliš dobře udržovaná. Městské příkopy jsou bezplatně pronajaty
lounským měšťanům. Slouží ale spíše jako skládka všeho možného. Stumpf nechápe,
že v nich nenalezl jedinou moruši, strom, kterému by se v této poloze muselo
dařit. Ovčíny v Dobroměřicích a na Rané nejsou městem dobře spravovány. Kdyby
se prodaly, odpadly by rozsáhlé zpronevěry a ušetřilo by se za platy zaměstnancům.
O cizí majetek se totiž nikdy tak dobře nepečuje jako o vlastní, tvrdí jasnozřivě
náš ekonom.
Obilí z okolí Loun nalézá největší odbyt na Českolipsku a v podkrušnohorských
městech. Existuje však ještě jedna plodina, která by zemědělcům mohla přinést
prosperitu: je to chřest, po němž je v současné době velká poptávka. Asi před
patnácti lety se na Lounsku začala ve větším míře pěstovat vojtěška. Tuto kulturu
doporučuje Stumpf doplnit právě chřestem.
Studie se také pozastavuje nad tím, že se hovězí dobytek nevyhání na pastvu
na louky, nýbrž takřka výhradně na strniště. Na louky jsou naproti tomu vyváděny
ovce, a to od sv. Jiří až do prvního sněhu.
Stumpf rovněž popisuje některé druhy rostlin, které na Lounsku rostou. Protože
se zřejmě jedná o první odborný popis místní fauny a mohl by zajímat přírodovědce,
reprodukujeme jeho údaje v úplnosti. Na loukách okolo Ohře rostou různé druhy
vstavačů, vítod hořký, krvavec pravý a lipnice. Stumpf u ní uvádí druhové jméno
aquatica, které jsme však neobjevili ani v obsáhlém, pětisvazkovém Dostálově
kompendiu Nová květena ČSSR. Lipnice a krvavec se užívají jako pícní rostliny.
Na lukách jsou dále zastoupeny boryt barvířský, chrpa luční a další rostlina,
kterou Dostál nezná, Carduus eriophorus. Carduus je rodové jméno pro bodlák,
eriophera jsou suchopýry. Na bažinatých místech roste rozpuk vodní a přímo v Ohři
žebratka bahenní. Na Oblíku objevil Stumpf následující rostliny: pupavu bezlodyžnou,
čilimník nízký, zimostrázek alpský, prhu arniku, pavinec obecný a kručinku německou.
Z trav ho zaujalo velké množství ostřic. Rozsáhlá pasáž je věnována i geologickým
poměrům Lounska.
Autor navštívil také městský archiv a neskrýval nadšení nad jeho bohatstvím.
Zmínil nádherný, dvoudílný latinský kancionál Pavla Mělnického z roku 1530 (český
z roku 1563 byl v té době v soukromém majetku ve Vídni) a norimberský prvotisk
bible z roku 1475 (ta je pro změnu kdesi v soukromém majetku dnes). Podivil
se, že při obsáhlosti lounského archivu dosud nebyly adekvátně zpracovány lounské
dějiny – ekonomův povzdech má vlastně platnost dodnes.
Můžeme litovat, že se Stumpf nezaměřil také na stavební podobu Loun: měšťanské
domy, kostely, zbytky opevnění. I tak je jeho článek zajímavým příspěvkem k dějinám
města.
dr. Bohumír Roedl (autor je ředitelem SOkA Louny)