ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - HISTORIE


Užívání pojmu vůdce v české řeči

Pod tímto označením obdržel ve středu 30. července 1941 dopoledne lounský městský úřad (Stadtamt in Laun) česky psaný přípis z okresního úřadu. Pod čj. 1065/pres. byl určen všem obecním úřadům okresu. Jako zástupce okresního hejtmana JUDr Karla Podhajského se jistý dr. Böhm pokusil pomocí cyklostylovaného oběžníku vysvětlit smysl jistého výnosu protektorátního ministerstva vnitra. Jádrem pudla bylo navedení, kterak v běžném životě okresního města a okolních obcí zacházeti s do té doby celkem málo užívaným, leč krásným českým slovem „vůdce“. Dnes se nad tím můžeme pousmát, ale citace zmíněného přípisu je poněkud mrazivým nahlédnutím do ani ne tak vzdálené minulosti. Posuďte sami, co lze vymyslet:
„Aby se zamezilo zneužívání pojmu „Vůdce“, který se v českém jazyce vžil pro Adolfa Hitlera, Vůdce Velkoněmecké říše, a aby byla zároveň zvýrazněna výhradnost tohoto pojmu, ukládá se, aby napříště bylo užívání slova „Vůdce“ v českém jazyce vždy jen k označení Vůdce Velkoněmecké říše a aby bylo psáno s velkým počátečním písmenem. Užívání slova „vůdce (s malým počátečním písmenem) k označení určitých funkcí budiž co nejvíce omezeno. Pokud se toto slovo vyskytuje ve složených německých výrazech, jako na příklad „Gruppenführer“ a podobně, budiž do českého jazyka překládáno výrazem „vedoucí“, stejně, jako slovo „Leiter“. Není však námitek proti užívání takových složených výrazů, které se všeobecně vžily (například strojvůdce).“
Obskurní výklad končí oznámením, že obeslané obce jsou vybízeny, aby se touto zásadou při výkonu úřední činnosti řídily. Zadní strana zažloutlého dřevitého papíru byla vzápětí opatřena poznámkou „všem oddělením městského úřadu na vědomí proti podpisu“, což připsal předseda správní komise František Liehne, tehdy muž odpovědný za hladký chod městské samosprávy a pracovníků radnice. Pod datem 31. července 1941 je 31 podpisů úředníků a příkaz tajemníka úřadu Václava Kuglera uložit významný dokument „ad acta“. Stalo se v pondělí 4. srpna 1941 s takovým úspěchem, že ještě dnes máme možnost tento jazykovědný skvost číst...
Když se nad tím papírem zamýšlím, napadá mne několik pro tu dobu příznačných okolností. Především to, že „Vůdce Velkoněmecké říše“ s velkým v je jaksi skrytě a přece zřetelně stavěn na úroveň mašinfírovi (pardon, Maschinenführerovi!) s malým v, zatímco s tím srovnáním k pojmu „Gruppenführer“ se to někomu na ministerstvu vnitra (či kde) nějak vymklo z rukou. Příkladem uváděná složenina totiž označovala vojenskou hodnost, znamenající v češtině zhruba totéž jako generálporučík. Platilo to pro SA, SS i Wehrmacht. Ale to už zní hnidopišsky, protože u nacistů bylo rozličných fýrerů a lajtrů tak jako tak nepočítaně.
Tragédií dějin je, že u mnoha Vůdců bylo počáteční velké písmeno symbolem spíše jejich zločinnosti než skutečné lidské velikosti, o samozvanectví ani nemluvě. „Tisíciletá říše“ i obyvatelé nacisty okupovaných zemí to měli s těmi velkými „V“ těžké. V létě 1941, po vpádu na území tehdejšího SSSR, se všude malovala velká V a všechno možné bylo „Viktoria“ (v Lounech například také hlavní náměstí!). Za půl roku se následky ukvapeného hodnocení strategické situace fofrem přemalovávaly, škrabaly a pálily...
(A. H.)


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU