Pod tímto označením obdržel ve středu 30. července 1941 dopoledne lounský městský
úřad (Stadtamt in Laun) česky psaný přípis z okresního úřadu. Pod čj. 1065/pres.
byl určen všem obecním úřadům okresu. Jako zástupce okresního hejtmana JUDr
Karla Podhajského se jistý dr. Böhm pokusil pomocí cyklostylovaného oběžníku
vysvětlit smysl jistého výnosu protektorátního ministerstva vnitra. Jádrem pudla
bylo navedení, kterak v běžném životě okresního města a okolních obcí zacházeti
s do té doby celkem málo užívaným, leč krásným českým slovem „vůdce“. Dnes se
nad tím můžeme pousmát, ale citace zmíněného přípisu je poněkud mrazivým nahlédnutím
do ani ne tak vzdálené minulosti. Posuďte sami, co lze vymyslet:
„Aby se zamezilo zneužívání pojmu „Vůdce“, který se v českém jazyce vžil pro
Adolfa Hitlera, Vůdce Velkoněmecké říše, a aby byla zároveň zvýrazněna výhradnost
tohoto pojmu, ukládá se, aby napříště bylo užívání slova „Vůdce“ v českém jazyce
vždy jen k označení Vůdce Velkoněmecké říše a aby bylo psáno s velkým počátečním
písmenem. Užívání slova „vůdce (s malým počátečním písmenem) k označení určitých
funkcí budiž co nejvíce omezeno. Pokud se toto slovo vyskytuje ve složených
německých výrazech, jako na příklad „Gruppenführer“ a podobně, budiž do českého
jazyka překládáno výrazem „vedoucí“, stejně, jako slovo „Leiter“. Není však
námitek proti užívání takových složených výrazů, které se všeobecně vžily (například
strojvůdce).“
Obskurní výklad končí oznámením, že obeslané obce jsou vybízeny, aby se touto
zásadou při výkonu úřední činnosti řídily. Zadní strana zažloutlého dřevitého
papíru byla vzápětí opatřena poznámkou „všem oddělením městského úřadu na vědomí
proti podpisu“, což připsal předseda správní komise František Liehne, tehdy
muž odpovědný za hladký chod městské samosprávy a pracovníků radnice. Pod datem
31. července 1941 je 31 podpisů úředníků a příkaz tajemníka úřadu Václava Kuglera
uložit významný dokument „ad acta“. Stalo se v pondělí 4. srpna 1941 s takovým
úspěchem, že ještě dnes máme možnost tento jazykovědný skvost číst...
Když se nad tím papírem zamýšlím, napadá mne několik pro tu dobu příznačných
okolností. Především to, že „Vůdce Velkoněmecké říše“ s velkým v je jaksi skrytě
a přece zřetelně stavěn na úroveň mašinfírovi (pardon, Maschinenführerovi!)
s malým v, zatímco s tím srovnáním k pojmu „Gruppenführer“ se to někomu na ministerstvu
vnitra (či kde) nějak vymklo z rukou. Příkladem uváděná složenina totiž označovala
vojenskou hodnost, znamenající v češtině zhruba totéž jako generálporučík. Platilo
to pro SA, SS i Wehrmacht. Ale to už zní hnidopišsky, protože u nacistů bylo
rozličných fýrerů a lajtrů tak jako tak nepočítaně.
Tragédií dějin je, že u mnoha Vůdců bylo počáteční velké písmeno symbolem spíše
jejich zločinnosti než skutečné lidské velikosti, o samozvanectví ani nemluvě.
„Tisíciletá říše“ i obyvatelé nacisty okupovaných zemí to měli s těmi velkými
„V“ těžké. V létě 1941, po vpádu na území tehdejšího SSSR, se všude malovala
velká V a všechno možné bylo „Viktoria“ (v Lounech například také hlavní náměstí!).
Za půl roku se následky ukvapeného hodnocení strategické situace fofrem přemalovávaly,
škrabaly a pálily...
(A. H.)