ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - HISTORIE


PORTUGALCI V LOUNECH ROKU 1708

Před lety vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha fejetonů prof. Václava Černého s příznačným názvem V zúženém prostoru. Jedná se o soubor kulturně historických článků z denního tisku z let 1957 - 1981, kdy měl jejich autor velmi omezené publikační možnosti. Jedna z jeho reminiscencí se dotýká města Loun na počátku 18. století, jak je ve svém cestopise zachytili dva portugalští kronikáři.

„Koncem měsíce února roku 1708 vstoupilo na českou půdu u Hory Svatého Šebestiána v Krušných horách velmi nezvyklé procesí: průvod zvláštního vyslance portugalského krále Jana V., který šel žádat pro svého panovníka o ruku Marie Anny, jedné z dcer císaře Leopolda I. Byli na cestách již od konce září předešlého roku a měli za sebou námořní i pevninskou pout’, která je vedla z Lisabonu do Londýna, z Portsmouthu do Rotterdamu v Holandsku a odtud středním Německem na saský dvůr a do Čech. V našich zemích se brali od hranic na Chomutov, do Loun, Slaného, Prahy, a po větším odpočinku dál k Táboru, k Jindřichovu Hradci a Slavonicům na rakouské hranici. Cestovalo se jim špatně, kočáry každou chvíli uvázly v blátě nesjízdných silnic nebo v závějích, a panstvo musilo z vozů a pokračovat pěšky; někdejší opevněné město Louny nalezli ještě v polovičních troskách – pobořili je kdysi Švédové , ani nocleh tam nesehnali a musili dál, do blízké vesnice. Je ovšem pravda, že na zpáteční cestě (budou se vracet týmiž etapami, ale zjara) je česká země odškodní: to jim připadá jako učiněný ráj, „hum Paraizo“, „lesy jsou pokryty listím, pole osením, louky trávou, údolí květy, je to rozkošný pohled“ hua vista dilicioza“. Ta celá pouť bude zevrubně popsána kronikářem poselstva P. Franciscem da Fonseca S. J., jehož kniha o 492 stranách osmerkového formátu vyjde roku 1717 u Jana D. Kürnera ve Vídni; jmenuje se Poselství hraběte z Villarmayor, Fernanda Tellesa da Sylva, z Lisabonu na dvůr vídeňský a cesta královny na paní, Doni Marie Anny Rakouské z Vídně na dvůr lisabonský... (Embayxada do conde de Villarmayor Fernando Telles da Sylva...)“. V. Černý, Lidová demokracie 28. 1. 1962.
Škody, které Louny utrpěly na svém majetku během třicetileté války, vedly k úpadku jejich někdejšího demografického i ekonomického postavení. Během válečných let královské město vyplenili vojáci pluků císařských i švédských, soldateska saská i polská. Hned na počátku válečných operací dal spálit generál Valdštejn velké i malé předměstí spolu s obecním dvorem. Později město Louny přišlo o okolní vesnice. Vojáci zatěžovali město kontribucemi i placením výkupného, opakovaně byl vyrabován městský chrám a radnice. Roku 1640 Švédové spálili masné krámy a zapálili most přes Ohři. Toho roku shořela i Česká (Židovská) ulice. V průběhu války byly velmi poškozeny městské hradby. Pamětník těchto zlých časů píše r. 1643: „V neděli po Božím těle (k Lounům) nepřítel přitáhl od Mělníka. Město vyplundroval, lidi šlapal, bil, mordoval, s sebou do ležení bral. Ano, i mrtvá těla s hrobů vykopali. Dobytky všechny pobrali a pobili, takže v celém městě žádného nebylo, nežli čtyři prasata.“
Těžko posoudit, zda na město hůře dolehly přímé válečné ztráty nebo daňové zatížení v letech poválečných, dokument portugalských cestovatelů je důkazem, že ještě padesát let po válce se město z jejích následků plně nevzpamatovalo. Následující svědectví, na němž je na první pohled nápadný Fonsecův úžas, ukazuje, že i cizinec neznalý středoevropských reálií poznal, že nádhera vídeňského dvora a jeho evropské i turecké války jsou valným dílem vedeny za české peníze.
„Mohou pak Čechy bez velkého daňového zatížení stavět do pole dvacet tisíc jezdců a padesát tisíc pěšáků. Každoročně odevzdává císaři ze solné daně a jiných dávek šest miliónů zlaťáků. Kromě toho se k stavovskému sněmu pořádanému v srpnu tohoto roku 1707 zavázaly, že mu na války každoročně darem poskytnou dva milióny a sto dvacet tisíc zlaťáků, šedesát tisíc zlaťáků na opravu pevnostních zařízení a dva milióny na úhradu nákladů císařského dvora; mimoto tisíc tři sta pětašedesát vojáků pěších a tři tisíce devět set osmnáct jezdců vyzbrojených, opatřených koňmi a jejich žold na tři měsíce předem. Hradí dále toto království i platy vojenských důstojníků a hodnostářů spravedlnosti, kteří jsou četní a velmi blahobytní...“.

MUDr. Petr Tyl


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU