V regionální historiografii Lounska se čas od času objevují zmínky o událostech roku 1813, kdy Louny a Poohří vůbec byly vtaženy do znepokojujícího ruchu kolem bitvy u Drážďan a kdy toto území citlivě i citelně prožívalo následné střetnutí vojsk šesté protinapoleonské koalice s francouzskými jednotkami u Chlumu (něm. Kulmu, dnes Chlumce) na Teplicku.
Autoři většinou krátkých článků se nejčastěji opírali o Notizen
über Laun někdejšího lounského starosty JUDr. Jana Rafaela Vladyky (úřadoval
1839-1845), sepsané ve čtyřicátých letech minulého století. Autor v nich shromáždil
vzpomínky tehdy ještě žijících očitých svědků a účastníků napoleonských válek.
Doplnil je údaji z městského archivu, k němuž měl samozřejmě jako purkmistr
přístup. Kapitolu Vladykových pamětí, pojednávající o letech 1812 a 1813, po
devadesáti letech poprvé přeložil lounský historiograf profesor Kamil Linhart
a publikoval ve Vlastivědném sborníku okresu Lounského (roč. 1935-1936).
 |
|
Car Alexandr I., imperátor vší Rusi (1801-1825 |
Všichni, kdo o tomto období po Vladykovi nebo Linhartovi psali
(např. K. Wunš, B. Lůžek, J. Nič aj.), se zaměřili především na pobyty významných
osobností šesté koalice v Lounech. Ve státním okresním archivu lounském jsou
však uloženy ještě další dokumenty, podávající výmluvné svědectví o aktivitách
spojeneckých armád Anglie, Ruska, Pruska a poněkud váhavého Rakouska, jimiž
měl být zastaven císař všech Francouzů Napoleon I. Bonaparte poté, kdy se pokusil
obnovit slávu Velké armády po neblahém ruském tažení roku 1812.
Dnem 10. srpna 1813 totiž vypršelo příměří kolem tzv. Pražského mírového kongresu
a spojené mocnosti (drei vereinigte Mächte) začaly přeskupovat armády k útoku
na Sasko a část Slezska, obsazené napoleonskými armádními sbory. Do Prahy se
postupně sjeli tři panovníci, aby připravili vojenskou účast při krocení bývalého
dělostřeleckého poručíka revoluční armády. Objevil se gosudar imperátor veškeré
Rusi Alexandr I. Romanovec (1777-1825), jeho hostitel a samozvaný rakouský císař
František I. Habsbursko-Lotrínský (1770-1840) a Fridrich Vilém III. Hohenzollern,
král pruský (1777-1840).
Napoleon byl tou dobou u své armády v Sasku a pokoušel se spojence vyprovokovat
ke střetnutí na českém území. Vyslal generálporučíka D. R. Vandamma s 1. francouzským
armádním sborem a maršála Poniatowského s polským 8. armádním sborem do Podještědí,
na Šluknovsko, Rumbursko, Českolipsko a Liberecko. Sbory překročily českou hranici
dne 18. srpna a pobývaly zde a na Ústecku bezmála 14 dní.
Odpovědí na tyto manévry Francouzů, provázené zejména tvrdostí generála Vandamma,
bylo soustředění Schwarzenbergovy Hlavní neboli České armády, k jejímuž spojení
s tzv. Pomocnou armádou (spíše jen sborem) ruského generála M. B. Barclay de
Tollyho došlo v prostoru mezi Louny a Litoměřicemi. Přehlídky jednotek a jejich
rozchod probíhaly ve dnech 19. až 22. srpna na pláních mezi Perucí a Vraným.
V téže době však již některé jednotky této bezmála čtvrtmilionové armády překračovaly
Krušné hory a vstupovaly do Saska (zejména kozáci). Cílem pohybů byl překvapivý
úder na Drážďany, dočasné sídlo císaře Napoleona I.
 |
|
Císař František, poslední císař římský a první císař rakouský (1792-1835) |
Přesuny vojsk na Lounsku však pro obyvatelstvo nebyly žádnou novinkou.
jak ukazují přehledy o ubytování vojska v lounských domech, pečlivě vedené městským
kvartýrmajstrem (SOkA Louny, sign. I G 18), Poohřím procházely vojenské kontingenty
již roku 1809 a jejich nápor utuchal teprve s koncem roku 1820. V této souvislosti
je ovšem nutné si uvědomit, že v soupisech evidované noclehy se týkaly jen malé
části armádních sil spojenců – zpravidla štábů, korunovaných hlav, diplomatů,
kurýrních služeb, eskort zajatců, polních pošt apod. Tyto skupiny musely být
ubytovány pod střechou, byť jen na jedinou noc.
Mnohem větší počet vojáků spal pod širým nebem, na polích, v lukách a ve stodolách
kolem obcí. Pásli se tam jezdečtí koně, parkovaly trény, dělostřelectvo, lazerety
a zákopníci (říkalo se jim tehdy pionéři!). Zmíněný přehled o ubytování v lounských
knihách (tzv. Bequartierungs – Protokollen) tedy podává jen zlomek skutečných
počtů ložirujících vojáků na pochodu.
 |
|
Napoleon I., od roku 1804 císař Francie, od roku 1815 zajatec na ostrově svaté Heleny |
Závěrečný souhrnný statistický přehled za období od 1. ledna 1813
do 31. prosince 1814 vyčísluje, že v měšťanských domech lounských bylo postupně
ubytováno1478 rakouských, 698 ruských a 119 pruských důstojníků, 37896 dalších
přislušníků vojska a že muselo být postaráno o 7609 jezdeckých koní a 1264 přípřeží.
V tomtéž období bylo v Lounech, Dobroměřicích, Lenešicích, Blšanech, Cítolibech,
Nových Hradech, Líšťanech, Postoloprtech a některých dalších panstvích ubytováno
celkem 3770 spojeneckých důstojníků a 128521 mužů. Obce se musely postarat dále
o 40688 koní a 5551 přípřeží...
Máme-li věřit těmto číslům – a nemáme důvod tak neučinit – pak to znamená, že
během dvou let musely obce povinně poskytnout privilegované přístřeší 131291
příslušníkům různých armádních služeb, štábů a doprovodů významných osob. V
dalších pokračováních tohoto seriálu vzpomínek na rok 1813 v Lounech budeme
sledovat, jak bylo královské město na tento nápor připraveno.
A. Hluštík