Usilovná práce a cestovatelská vášeň vzdalovala Benedikta Roezla
zdánlivě lidem, navykl si na samotářský způsob života, často putoval zcela
sám po horách a v pralesích amerického kontinentu. Přesto si uchoval pevnou
citovou vazbu ke své rodině - rodičům a sestrám. A protože vlastní rodinu
nikdy nezaložil, přenášel postupem své doby svou přízeň a sympatie na všechny
další příslušníky rodiny, na své synovce a neteře.
Z okruhu svých mladých příbuzných si také vybral své nejbližší spolupracovníky
a pokračovatele svého díla. Jako prvý vykročil po Roezlově boku na americký
kontinent František Klaboch, druhorozený syn Anny Klabochové, za svobodna
Roezlové. V šestnácti letech se tak stal František - se strýcovým přispěním
- nejmladším profesionálním lovcem orchideí na světě a jen předčasná smrt
v roce 1879, kdy mu bylo 23 let, ukončila jeho slibnou kariéru. Eduard Klaboch,
prvorozený syn Anny, se sice k výpravám svého strýce připojil o něco později
než jeho vlastní bratr, nicméně byl to právě on, kdo vytěžil z Roezlových
zkušeností nejvíce. Z úspěšného nálezce a sběrače rostlin se vypracoval i
na jejich významného exportéra a svou životní dráhu završil jako mimořádně
zdatný pražský podnikatel. V Praze také Eduard Klaboch v roce 1915 zemřel,
a vzhledem ke skutečnosti, že část jeho písemností se nachází v Archivu Národního
muzea a v knihovně Náprstkova muzea, není v historických kruzích, stejně jako
jeho mladší br atr František, osobností neznámou. Zcela jinak je to s Bohumilem
Houdou, dalším synovcem Benedikta Roezla, jehož doprovázel na třetí cestě
Amerikou. V odborné literatuře je zmiňován poměrně málo a jen na základě jediného
pramene: Roezlovy cestopisné črty "Poslední má cesta na západní pobřeží
Mexické", uveřejněné v časopise Flora roku 1880; jinak není historikům
znám. Ostatně i pozůstalosti jeho strýce a bratranců jsou na informace o jeho
osobě skoupé.
Naštěstí se v lounské rodině Hausenblasů zachovala část rodinné korespondence
Evy Sochorové, rozené Roezlové, z konce minulého a počátku tohoto století,
která umožňuje alespoň zhruba rekonstruovat rozhodující okamžiky v životě
muže, našeho rodáka, který si stejně jako stovky a tisíce Čechů na konci minulého
století zvolil za svůj nový domov vzdálenou Ameriku. S pomocí necelé desítky
dopisů a materiálů deponovaných ve Státním okresním archivu v Lounech se o
Bohumilu Houdovi můžeme dozvědět následující:
Z rodokmenu rodiny Roezlů a Sochorů zpracovaném Marií Křížovou vyplývá, že
Bohumil Houda se narodil 4. března 1855 v Panenském Týnci Evě Houdové, rozené
Roezlové, a jejímu muži Janovi. Stejné datum a rok narození je však uvedeno
i u dalšího dítěte, Antonína Houdy, který však již následujícího roku zemřel.
Bohumil Houda tedy pocházel z dvojčat a z dětí byl v rodině nejstarší.
Údaje o jeho dětství, stejně jako školní docházce zatím nemáme, rovněž jako
o jeho odborném vzdělání. Jisté však je, že jako převážná část mužských potomků
v Roezlově rodině byl veden k zahradnictví.
Ve věku devíti let přišel Bohumil Houda o otce. Jeho matka, tehdy třicetiletá,
musela zabezpečit živobytí sobě i svým čtyřem synům. Po Bohumilovi se totiž
Houdům narodil ještě Josef (1856), Jan (1859) a jako poslední Bedřich (1861).
Ve svízelné situaci se snažil své sestře pomoci i Benedikt Roezl, který však
sám v té době mimořádnými finančními prostředky neoplýval. Eva však byla žena
rozvážná a statečná. Možná, že právě tyto vlastnosti okouzlily svobodného
mládence Antonína Sochora natolik, že ji p ožádal o ruku. Jak se na tuto skutečnost
dívala ženichova strana, zaznamenala ve svých vzpomínkách Eleonora Sochorová,
jedna z dcer vzešlých z tohoto sňatku. O svém otci, Antonínu Sochorovi, jenž
byl synem Václava Sochora z Vlčího, doslova napsala:
"Antonín jest třetím synem, do školy chodil do Cítolib, pak se učil kupectví
u strýce v Mutějovicích. Tam se mu dostalo dobré školy a osamostatnil se ve
Voboře. Jeho bratr Josef se svým tchánem vystavěli ve Voboře domek č. 26 jako
svůj výměnek, ale poněvadž obýval se svou ženou zeťovu hospodu, přenechali
Antonínovi tento domek z dobré vůle a Antonín otevřel zde svůj zcela nově
zařízený obchod. Jako mladý obchodník získal si obliby u všeho lidu a i u
hulánů, kteří tam byli tenkrát posádkou a vedlo se mu velmi dobře. Žil zde
jako mládenec bez velkých starostí. Jeho stará hospodyně starala se o pořádek
v hezkém domku a v hospodě pečovali o něho rodiče Terezky, ženy bratrovy.
Po více letech, kdy v hospodě se změnily poměry a Antonín měl trochu blahobytu,
koupil chalupu "u Zímů" čís. 17 a pomýšlel na ženění. Oblíbil sobě
vdovu Evu Houdovou. Matka namítala a synovi domlouvala, že Eva má čtyři děti
a to že by Antonín těžko uživil, ale Antonín své předsevzetí nezměnil a Evu
Houdovou pojal za svoji cho ť. Štěstí jim přálo a vše dobře dopadlo."
Skutečně. Eva Houdová a Antonín Sochor uzavřeli sňatek v oborském chrámu 3.
listopadu léta páně 1864 a manželství toto bylo požehnané, alespoň dětmi.
Bohumilu Houdovi a jeho bratrům postupně přibyli další sourozenci. Albertina
Sochorová se narodila v roce 1865, její sestra Eleonora v roce 1867. Prvý
chlapec z tohoto manželství, Antonín po otci, spatřil světlo světa v roce
1869, maličká Otilie Josefa žila pouze rok, od roku 1871 do roku 1872. V roce
1874 se narodil Jindřich a konečně roku 1877 zase d ěvčátko. Dostala jméno
Otilie Anežka. Její matce bylo v té době 43 let a nejstarší syn, Bohumil Houda,
již několik let dobýval svět.
Svědčí o tom ostatně i velice stručné rodinné záznamy z konce 70. a 80. let
minulého století, vedené v rodině Evy Roezlové a jejich potomků. Na jediné
stránce najdeme datumy narození a křtu jejich posledních dvou dětí s údaji
o tom, kdy její nejstarší synové odjeli do Ameriky. Bohumil Houda odjel se
svým strýcem Benediktem v roce 1874, jeho bratr Jan odjel do Států v roce
1878 a konečně v roce 1879 za ním odjel i Bedřich.
Zatímco Bohumil se vydal ve stopách svého strýce a zabýval se sběrem orchideí
a jejich následnou expedicí do Evropy, o počátcích jeho dvou bratrů v nové
zemi nevíme mnoho. Jen to, že se nechali posléze zaměstnat v Kalifornii u
české rodiny Korbelů a zabývali se kácením a přibližováním dříví na jejich
pozemcích.
O výsledcích Benediktovy a Bohumilovy cesty byla evropská veřejnost informována
kusými zprávami, které odesílal Benedikt Roezl společně se zásilkami. Souhrnně
ji pak popsal v již zmíněném článku "Poslední má cesta na pobřeží Mexické".
Rodinu své sestry informoval stručně, snad prostřednictvím vzkazů nebo dopisů.
Bohumil Houda však svým rodičům psal a vždy je oslovoval společně, bez ohledu
na to, že Antonín Sochor mu byl otčímem. Z několika dopisů zaslaných Sochorům
v letech 1874 - 1881 se postupně d ovídáme Bohumilovy dojmy z výpravy ke Colimě,
o počtu zásilek odeslaných do Evropy apod. Dochoval se i dopis, kde se zmiňuje
o návštěvě Jamajky v roce 1881 a o rýsujících se problémech s vedením zasilatelského
podniku v Mexiku, kterého se ujal po definitivním odchodu Benedikta Roezla
do vlasti a řídil jej společně s Eduardem Klabochem.
Poměrně často si v dopisech stěžoval na své zdraví. V lednu 1881 z Panamy
rodičům napsal: "... teď jsem úplně zdráv, zimnice mne ještě nenavštívila
co jsem z domova pryč, ale čekám ji každé ráno". Také se zmiňuje o řídkých
kontaktech se svými bratry, které postrádal. Co jej však skutečně vedlo k
odchodu ze strýcova závodu stejně jako z dráhy hledače orchidejí, nevíme.
Jisté je, že Střední Ameriku definitivně opustil počátkem roku 1882, od poloviny
tohoto roku již odesílal své dopisy z Kalifornie, kd e se sice ocitl bez "bez
kapitálku", ale rád, že má možnost stýkat se se svými bratry. Ti mu také
zprostředkovali zaměstnání u rodiny Korbelů. Svou práci konkrétně nepopisuje,
jen uvádí, že spoléhá na své ruce.
Brzy po příchodu do Kalifornie se Bohumil Houda také oženil. Jistě dal na
své srdce i na radu svého bratra Jana. Vzal si totiž za manželku sestru své
švagrové, Janovy manželky Kateřiny, pracovitou Antonii Novotnou. Do rodinných
problémů sester Novotných, provdaných Houdových, nás zasvěcuje první dopis
Kateřiny Houdové zaslaný její tchyni Evě Sochorové a Antonínu Sochorovi. Listem
z ledna 1882 jim sděluje, že našla v jejich synovi Janovi zalíbení a že se
v listopadu předchozího roku vzali. Dále představuje sama sebe a svou sestru
Antonii, s kterou je již sedm let za mořem a těžce pracují na živobytí. Nedostatek
peněz jim také zabránil zajet do Čech navštívit rodiče, kteří mezitím již
zemřeli. Její sestra Antonie, která se 27. září 1882 provdala za Bohumila
Houdu, ji v korespondenci záhy následovala. Od roku 1882 je tedy korespondence
mezi Sochorovými a Houdovými udržována především zásluhou těchto dvou nevěst.
Z několika dochovaných dopisů Antonie Houdové se tak dovídáme, jak se postupně
Sochor ům rodí za mořem vnoučata a jak se díky usilovné práci jejich synů
zlepšuje i ekonomická situace rodin. Velmi často píše Antonie o své dcerce
Loře, která se narodila 15. 9. 1883. Popisuje s mateřskou pečlivostí její
klady i zápory. Postupně oznamuje rodičům i narození dalších dvou děvčátek,
Rosy (10. 4. 1885) a Josefiny (4. 1. 1888). Mužského potomka se tedy Bohumil
Houda nedočkal. O manželově práci se však Antonie téměř nezmiňuje, jen obecně
konstatuje, že se rodině vede dobře.
Další vlastní dopis Bohumila Houdy se zachoval až z ledna 1892. Je adresován
jeho bratrovi Josefovi, který jako jediný z Houdů zůstal v Čechách. Koncem
minulého století měl obchod s porcelánem v Lounech. Bohumil Houda mu dopisem
gratuloval k narození syna Josefa a v závěru dopisu napsal i jednu historickou
zajímavost - sdělil bratrovi, že North Fork byl překřtěný na Korbel.
Poslední dopis, který je mezi rodinnými památkami, je z listopadu 1908. Antonie
Houdová informuje Evu a Antonína Sochora o podmínkách své rodiny, o tom, že
Lora je již dva roky šťastně vdaná a má se dobře, a také o tom, že Antonín
Sochor, nevlastní bratr jejího muže, je v Americe již podruhé ženatý, avšak
že má u sebe syna z prvního manželství. Sochorovi se tak dovídají něco o životě
svého vlastního vnuka. Dále Antonie nechává vyřídit mnoho pozdravů všem příbuzným
v Čechách, zejména Albertině Sochor ové, provdané Hausenblasové, které se
nedávno narodil syn Jiří, a její sestře Otilii Sochorové, která se chystá
uzavřít sňatek. V závěru se Antonie dojemně omlouvá za "špatné psaní
a kompozici", do které se jí "ta engličína tak míchá", a přiznává,
že za 37 let strávených za mořem mnohé z rodné řeči zapomněla.
Další dopisy Bohumila Houdy a jeho ženy v korespondenci zachovány nejsou.
Ale víme, že Eva Sochorová, ovdovělá Houdová, jako dívka Roezlová, dostávala
dopisy z Ameriky do posledních dnů svého života. Vždyť tam žili, včetně Antonína
Sochora, čtyři její děti, vnuci a vnučky. Některé dopisy nikdy nedošly, jiné
se do našich dnů nedochovaly.
Eva Sochorová zemřela v Praze 29. 4. 1914. Její nejstarší syn, Bohumil Houda,
ji přežil o dva roky. Zemřel 18. 7. 1916 v Kalifornii. Jeho mladší bratr Jan
zemřel taktéž v Kalifornii, avšak až 12. 4. 1931. Další bratři Bedřich Houda
a Antonín Sochor zemřeli ve Spojených státech stejného roku. Bedřich 27. 10.
1913 v Kalifornii a Antonín 24. 12. 1913 na blíže neurčeném místě. Vnuci Evy
Sochorové však žijí v USA dosud.
Pro časopis REGIZ věnovala
dr. Marie Imbrová [REGIZ 2 / 1996]