Motto: „Je to celé jaksi kafkovské“, prohodil Václav Havel, když vyslechl jen zlomek uvedených hypotéz.
Nebýt záříjové návštěvy presidenta Havla v Siřemi, sotva bych
se začal o tamní Kafkův pobyt zajímat. Vadilo mi, že jsem nedokázal s jistotou
určit, kde konkrétně tento podivuhodný spisovatel bydlel. Neměl jsem tehdy
dost času k prostudování všech základních kafkovských monografií, o jeho siřemských
denících a dopisech ani nemluvě. Na místní tradici se spolehnout nedalo. Během
několika dřívějších návštěv mi místní ukázali nejméně tři budovy, které měly
být s Kafkou spjaty. Věřil jsem ale, že po zjištění jména Kafkova švagra,
na jehož statku měl spisovatel nalézt dočasný domov, a návštěvě katastrálního
úřadu, kde je v pozemkových knihách nemovitý majetek každého obyvatele obce
zachycen, bude vše jasné.
Jaké to byly motivy, které Kafku do bohem zapomenuté Siřemi přivedly? K vysvětlení
je třeba znát několik základních údajů z genealogie Kafkovy rodiny. Franz,
narozený v roce 1883, byl nejstarší ze šesti sourozenců. Dva chlapci však
zemřeli v dětství a tak se dospělého věku dožily jen jeho tři sestry: Gabriela,
Valerie a Ottilie, přezdívaná Ottla. Pro Kafkovo siřemské období jsou důležité
nejstarší a nejmladší. Gabriele (Elli) si roku 1910 vzala Karla Hermanna,
syna bohatého židovského statkáře ze Siřemi. Podle Kafkova svědectví byl Hermann
mužem světáckého střihu a zběhlý v obchodech. Rok po svatbě se obě rodiny
dohodly, že v Praze založí továrnu na azbestové zboží; společníky byli švagři
Franz Kafka a Karl Hermann. V roce 1914 se i Hermannův otec Leopold přestěhoval
do Prahy, firma však roku 1917 ukončila činnost.
Hermannovi si však zatím větší část svého siřemského majetku ponechávali.
V dubnu 1917 se tehdy pětadvacetiletá a dosud svobodná Ottla rozhodla využít
jejich nabídky, opustila obchod svého otce a odešla hospodařit na siřemský
statek – velmi ji totiž přitahovalo zemědělství. Příležitostí se jí tam naskytl
nadbytek: Hermannovi byli v Siřemi zdaleka nejbohatší rodinou, která tam vlastnila
rozsáhlé pozemky. V obci samotné i jejím okolí žilo mnoho jejich příbuzných:
šafář na statku se jmenoval Hermann a Hugo Hermann vydával v Siřemi pohlednice.
 |
|
Dům čp. 6, patřící rodině Hermannů. Zde Kafka zřejmě nebydlel... |
V noci z 12. na 13. srpna 1917 dostal Kafka první záchvat chrlení
krve. Počátkem září konstatoval lékař prof. Pick podezření na plicní tuberkulózu.
Kafka se bránil tlaku některých příbuzných a přátel, aby se léčil v plicním
sanatoriu. Přijal proto pozvání sestry Ottly, aby s ní bydlel v Siřemi. U
svého zaměstnavatele, Dělnické úrazové pojišťovny v Praze, si vzal tříměsíční
zdravotní dovolenou, 12. září ráno se rozloučil s přítelem Maxem Brodem a
ještě téhož dne odjel vlakem za Ottlou.
Co mohla Siřem kromě zdravého povětří Kafkovi nabídnout? Nebylo toho mnoho.
I tehdy to byla zapadlá vesnice, zatím ještě bez elektřiny. Pošta byla v Blšanech,
nejbližší železniční stanice v Měcholupech. V okolí byly chmelnice, na polích
se pěstovalo obilí. Místní specialitou bylo šest hrnčíren, které vyráběly
různé keramické zboží. Z ovocných stromů se největší obliby těšily švestky.
Byla tu škola a kostel bez vlastního faráře, v němž se sloužily bohoslužby
jen každou třetí neděli. O kulturních aktivitách Siřemských zatím nevíme nic.
Kafka však byl v Siřemi velice spokojený. Byla totiž pro něj útočištěm hned
před dvěma jeho tehdejšími traumaty: byl to komplikovaný vztah k otci a neméně
složitý poměr ke snoubence Felici Bauerové. Kafka ji znal od roku 1912. Jejich
poměr prošel mnoha peripetiemi včetně dvou zásnub a jejich zrušení. Koncem
léta roku 1917 se Kafka intenzívně zabýval myšlenkou na rozchod. Felice také
byla první, kdo ho v Siřemi navštívil. Setkání se uskutečnilo 20. a 21. září
a bylo značně rozpačité. Podruhé – a naposled – se setkali v Praze o vánočních
svátcích, kdy Kafka poměr definitivně ukončil.
O Kafkově pobytu v Siřemi víme relativně dost. Od září do ledna 1918 si psal
deník, deníkový ráz mají i poznámky v dalších dvou notesech z té doby. Stejně
důležité jsou i dopisy, které psal ze Siřemi přátelům Baumovi, Weltschovi
a Brodovi. Hodně času strávil Kafka v posteli. Co měl také v mrazivé a sněhem
zaváté Siřemi dělat? Občas – a spíše výjimečně – pomáhal v hospodářství. Pokud
to počasí dovolovalo, chodil na procházky. Občas jen do blízké Cárky, ale
nejčastěji do Soběchleb. Někdy došel až do Měcholup. Byl také v Blšanech.
Září bylo ještě teplé a Kafka si našel návrší, kde se svlečený do půli těla
opaloval a užíval si sluníčka. Zapsal si také spoustu detailů, např. pohřeb
chlapce z Libořic, který se nešťastnou náhodou utopil, nebo to, že se 6. prosince
1917 na statku konala zabíjačka. Následky ale pro něj byly tristní. 14. prosince
si poznamenal: „Odporné jídlo. Včera prasečí noha, dnes ocas.“ Kafkovi, až
chorobně nesnášejícímu hluk, také vadilo ustavičné štěkání psů.
Po intelektuální stránce Kafka v Siřemi spíše odpočíval. Studoval hebrejštinu
a četl Kierkegaarda, sv. Augustina a francouzskou literaturu. Na začátku pobytu
ho zaujala korespondence Boženy Němcové, kterou četl v originále. Byl tak
okouzlený, že příteli Weltschovi napsal o další literaturu v češtině. Jediné,
co zde napsal, byla sbírka Aforismy. Román Zámek začal psát až v roce 1922.
Siřem byla pro Kafku prvním delším kontaktem s vesnickým prostředím a je jisté,
že zde určité inspirační zdroje načerpal. Mohly to být i návštěvy u sedláků
Lüftnera, Kunze nebo Feigla, o nichž se v deníku zmiňuje. Ztotožnění siřemské
kontribuční sýpky s nedostupným zámkem ze stejnojmenného románu, jak to činí
někteří literární historici, však považuji za málo opodstatněné.
 |
|
Dům čp. 11, patřící rovněž Hermannům. Zde Kafka nebydlel zcela určitě... |
Nebyl by to ani Franz Kafka, kdyby neměl potíže při komunikaci
s okolím, alespoň zpočátku. Hned týden po příjezdu do Siřemi svěřuje deníku
stížnost na nepřístupnost personálu na statku: děvečky Mařenky, šafáře Hermanna.
O tom, jak nesnadno vycházel s okolím, si zapsal i 8. října. Týden nato se
raději vypravil na procházku do Soběchleb, aby v kuchyni nemusel trávit večer
se šafářem Hermannem a dvěma uherskými vojáky. Připadlo mu také zvláštní,
že ho místní dlouho považovali za někoho z rodiny Hermannů.
V Siřemi Kafka bydlel do 30. dubna 1918. Pobyt přerušil nejméně dvakrát. Poprvé
strávil v Praze Vánoce. Zároveň se rozešel s Felice a prodloužil si zdravotní
dovolenou v pojišťovně. Při cestě zpět do Siřemi ho doprovodil přítel Oskar
Baum. Oba literáti spolu v zasněžené vsi strávili osm dní: 12. ledna Baum
odjel. Druhá cesta vedla rovněž do Prahy. Víme o ní jen, že zpět do Siřemi
Kafka přijel 19. února. Přes občasné neshody s personálem na statku a stížnosti
na stravu byl Kafka v Siřemi spokojen. Odpočinul si zde a zlepšil se jeho
zdravotní stav. V budoucnu nejednou označil měsíce prožité v zapadlé vesnici
na Podbořansku za jedno z nejhezčích období svého života.
Kde však Kafka bydlel? Přiznám se, že po prostudování všech dostupných pramenů
pro mne tato otázka zůstává labyrintem faktů, náznaků a domněnek, jehož vyústění
se nemohu dobrat. Kdybychom měli k dispozici tzv. knihu cizinců, do níž se
v obcích zapisovaly všechny delší pobyty cizích domovských příslušníků, bylo
by vše jasné. Z obecních písemností Siřemi se ale v archivu nedochoval ani
list. Takto jsme odkázáni na Kafkovy poznámky v denících a dopisech, siřemské
pozemkové knihy, fotografie a tradici.
Právě na ni se spolehl okresní archivář Bořivoj Lůžek, když se z popudu výtvarníka
Zdeňka Sýkory v roce 1963 vypravil do Siřemi. Místní mu ukázali dům čp. 76
pod vsí s podkrovní světničkou a romantickým výhledem na protilehlý vrch Kohoutek.
Lůžek svůj „objev“ publikoval v novinovém článku – plném mnoha omylů a nepřesností
– a regionálním turistickém průvodci. Kardinální slabina této verze spočívá
v tom, že podle pozemkových knih postavila Anna Hinová tento dům v roce 1928,
tedy deset let po Kafkově odchodu ze Siřemi.
Renomovaný kafkovský badatel Klaus Wagenbach označil ve své monografii za
místo Kafkova pobytu dnes již nestojící dům vpravo od presbytáře kostela.
Neuvedl ale, odkud své informace čerpal; není vyloučené, že z prostředí odsunutých
Němců. Jedná se o dům čp. 35 na stavební parcele č. 16, zbořený někdy po druhé
světové válce. Hlavním problémem této verze je, že v roce 1917 statek rodině
Hermannů nepatřil.
Shrňme si, jaké údaje nám o svém bydlišti poskytl v denících a dopisech samotný
Kafka. Zpočátku neměl o svém pobytu jasno ani on sám. Pár dní po příjezdu
poslal Maxu Brodovi pohlednici (nikde nevyobrazenou), na níž mu označil svá
okna v domě, kde s Ottlou bydleli. Ottla ale na pohlednici musela připsat:
„Vyzvedneme Vás na dráze, dokonce vozem. Podle Franzovy značky byste přišli
do domu pana Feigla, místo do našeho. Náš dům si prohlédnete sám, až přijedete,
a tak ho neoznačuji.“ Krátce nato napsal Brodovi, že má teplý slunný pokoj
směrem na severovýchod, v dopisu Felixi Weltschovi ale čteme „...nemám sice
slunečný pokoj...“ a o pár dní později mu píše o oknech na sever. Z jeho –
i Ottlina – okna byl vidět dům, za ním úbočí a na něm pole, kde pracoval sedlák
Kunz s manželkou. Kdesi ve dvoře protějšího domu měli klavír, jehož časté
hraní Kafku velmi rušilo. V půli září si Oskar Baum mohl v dopise od Kafky
přečíst toto: „Můj pokoj je v klidném domě, ale naproti je ve velikém dvoře
klavír, snad jediný v severozápadních Čechách. Všechny povozy ze vsi jedou
ráno kolem a všechny husy běží k rybníku.“ Na onen trochu záhadný klavír si
stěžoval hned několikrát. Jeho pokoj sousedil s jinou místností, kde se dalo
přespat. Této možnosti využili při svých návštěvách Felice i Baum a sám Kafka
své ložnice občas střídal. Ale co je důležité: Felixi Weltschovi napsal, že
bydlí na návsi; jednou si do deníku poznamenal dojem, jaký na něho udělala
„siřemská náves odevzdaná noci“.
Čtyři publikované fotografie ze siřemského období (Kafka je jen na dvou, další
dvě asi fotografoval sám) jsou příliš neurčité na to, aby pomohly dům určit.
Na nejznámější z nich stojí s Ottlou před jakýmsi portálkem, nad nímž je charakteristické
obloučkové okénko. Na vnější fasádě žádného z domů, o nichž již byla nebo
bude řeč, tento architektonický prvek není.
Jak už jsem řekl, lze problém zdánlivě snadno vyřešit zjištěním, která usedlost
Kafkovu švagru Karlu Hermannovi v letech 1917-1918 patřila. Studiem pozemkových
knih překvapivě zjistíme, že žádná. Až do roku 1920 byly všechny siřemské
nemovitosti – a nebylo jich málo – zapsány na Karlovy rodiče Leopolda a Sofii
Hermannovy. Na syna je Leopold Hermann převedl teprve roku 1920. V tomto směru
je tedy tvrzení veškeré kafkovské literatury, že Ottla hospodařila na statku
svého švagra, nepřesné.
Dalším překvapivým zjištěním je, že Leopold Hermann v Siřemi vlastnil do roku
1914 hned čtyři usedlosti: popisná čísla 2, 6, 11 a 35. Ke každému z nich
náležel rozsáhlý pozemkový majetek. V roce 1914, v souvislosti s přestěhováním
do Prahy, Hermann dva ze statků prodal: čp. 2 Ferdinandu Riedlovi a čp. 35
Karlu Makuschovi. V době Kafkova pobytu Hermannům tedy patřily domy čp. 6
a 11. V majetku rodiny zůstaly do roku 1928, resp. 1936 a oba dosud stojí.
Podívejme se na jednotlivé kandidáty blíže. Jednoznačně můžeme vyloučit „lůžkovský“
domek čp. 76 při vjezdu do obce. I kdybych se v tomto případě mýlil v identifikaci
parcely a dům už před rokem 1928 stál, není na návsi. Z téhož důvodu lze eliminovat
i čp. 11 při silnici na Soběchleby. Leopold Hermann je koupil v roce 1889.
Navíc kdyby se z něj Kafka díval na severovýchod, zíral by do zdí okolních
budov a rozhodně ne na pole.
Dům čp. 6 stojí na návsi, je to přízemní stavení s rozlehlým dvorem. Na indikační
skice z roku 1843 má stejný půdorys jako dnes – s protáhlým hospodářským stavením
podél uličky k pověstné sýpce. I veliká stodola tam stála už tehdy. V 19.
století patřil tento statek Johannu Voigtovi, který byl v obci čtyřicet sedm
let rychtářem. Leopold Hermann ho získal v roce 1906. K čp. 6 příslušelo také
nejvíc zemědělské půdy. Zkrátka ideální „vlajková loď“ rodiny a místo pro
Kafkův pobyt jako stvořené. Hlavním problémem ale je, že domek je a za Kafkova
pobytu i byl přízemní. Mám ve své sbírce pohlednici Siřemi asi z roku 1920,
zachycující několik partií na návsi včetně čp. 6. Je stejně vysoké jako dnes,
má ale ve srovnání s dneškem mnohem vkusnější fasádu. Kafka z něj vyhlížet
na pole severovýchodním směrem také nemohl – neviděl by přes protější čp.
4 s jeho hospodářskými budovami.
Zbořený dům čp. 35 by Kafkovu popisu odpovídal nejlépe: stál na návsi, průčelí
měl obrácené k severovýchodu a pokud dům nebyl přízemní, bylo z něj přes protější
statky možné vidět na pole pod kopcem Kohoutkem. Jenže tento dům v roce 1917
zcela jistě nepatřil Hermannům: 4. června 1914 prodal Leopold Hermann stavební
parcelu č. 16 s obytným domem čp. 35 Karlu Makuschovi.
Pokusil jsem se ještě v pozemkových knihách lokalizovat pole sedláka Kunze.
V inkriminované době vlastnili Konrád Kunz s manželkou Emilií několik pozemkových
parcel, které tvořily dva celky. První z nich byl západně od obce na levém
břehu Blšanky, kam není z žádného z uvažovaných domů vidět a který tudíž pro
určení Kafkova domu není relevantní. Druhý komplex se nachází po pravé straně
při vjezdu do Siřemi směrem od Cárky, paradoxně právě za domem čp. 76, kam
lidová tradice kladla Kafkův pobyt. Nezbývá tedy nic jiného, než že Kafka
viděl Kunze pracovat na některém z polí, které měl v nájmu.
Po těchto úvahách bych nejraději napsal, že Kafka v Siřemi vůbec nebydlel.
Domy, které podle pozemkových knih Hermannovi v té době vlastnili, obývat
zkrátka nemohl. Kafka vždy píše, že bydlí „v Ottlině domě“, ale v tomto případě
ho nemůžeme brát příliš vážně. Určitě věděl, že dům není jeho sestry. Nelze
vyloučit, že při prodeji domu došlo mezi Makuschem a Hermannem k nájemní smlouvě
a Hermannovi čp. 35 dočasně užívali. Bylo by to ale v rozporu s veškerou dosavadní
literaturou i logikou věci: Hermannovi vlastní v Siřemi dva statky a Kafka
se sestrou bydlí u Makuschů! Nebo že by se mýlily katastrální mapy a pozemkové
knihy? Bylo by to zcela ojedinělé.
Kdybych měl formulovat závěr, který mi vyplývá ze zkoumání celé problematiky,
vyjádřil bych ho asi takto: na základě dostupných pramenů nelze s jistotou
určit, které ze siřemských stavení poskytlo Kafkovi na osm měsíců útočiště.
S velkou pravděpodobností to byl zbořený dům u kostela, který podle map nesl
čp. 35. Hermannům však v té době patřit neměl. Zajímavé by také bylo zjistit,
odkud svou lokalizaci odvodil Klaus Wagenbach.
„Je to celé jaksi kafkovské“, prohodil Václav Havel, když vyslechl jen zlomek
uvedených hypotéz. Jiný literát, básník Emil Juliš, zase usoudil, že je to
vlastně jedno, kde Kafka v Siřemi bydlel. Oba mají svým způsobem pravdu.
Bohumír Roedl [REGIZ 1 / 1998]
Autor děkuje za mimořádnou ochotu a porozumění paní Tamaře Galkové z Katastrálního
úřadu v Žatci.
Výběr z pramenů a literatury:
Pozemkové knihy a parcelní protokoly obce Siřem uložené na Katastrálním úřadu
v Žatci; F. Kafka, Tagebücher, Kritische Aufgabe, Fischer 1990; F. Kafka,
Briefe 1902-1924, Fischer 1989; M. Brod, Franz Kafka, Praha 1966; H. Koch
(ed.), Erinnerungen an Franz Kafka, Berlin 1995; A. Northey, Mišpoche Franze
Kafky, Praha 1997; E. Pawel, Das Leben Franz Kafkas, Rohwolt 1990; K. Wagenbach,
Franz Kafka, Praha 1967;