„Na vědecké exkursi s posluchači se nastydl, onemocněl
kloubním revmatismem a od února 1887 pak trpěl trapnou chorobou krčních a
průdušnicových žláz, až této chorobě podlehl 1. srpna téhož roku…".
Tak po osmdesáti letech vylíčil jeden významný český geolog
poslední měsíce života PhDr. h. c. Jana Krejčího, řádného c. k. profesora
geologie na pražské české univerzitě, poslance sněmu království českého. člena
rady královského hlavního města Prahy, ale především vynikajícího přírodovědce
1).
 |
|
Portrét Jana Krejčího z roku 1862 |
Podobně jako mnozí další mladočeští politici, stáhl se také Krejčí na několik let z politické scény. Snad i proto, že pedagogické povinnosti na polytechnice, kde byl dvakrát zvolen rektorem, jej jistě hodně zaměstnávaly. K další kandidatuře se odhodlal teprve po smírné dohodě mezi staročechy a mladočechy a v souvislosti s odstoupením JUDr. Julia Grégra (1831-1896) z funkce poslance říšské rady a zemského sněmu koncem roku 1880. Dokumenty z archivu městského úřadu Louny potvrzují, že Krejčí byl nominován do kurie měst a průmyslových míst, a to za volební okres 15, tvořený voliči měst Louny, Slaný, Rakovník, Velvary a Nové Strašecí 3). Tuto skupinu měst zastupoval od roku 1881 až do své smrti - krátce jako poslanec říšského sněmu, mandát poslance zemského sněmu si však udržel šest let. Zmíněné dokumenty poněkud poodhalují a dokreslují jemnější detaily politického života Loun.
Lounští mladočeši
Politické ovzduší královského a okresního města Loun na počátku
druhé poloviny 19. století bylo ve znamení usilovného soupeření mezi staročeskou
většinou a mladočeskou menšinou na radnici. Radikální názory mladočeských
měšťanů a inteligence se začaly výrazněji projevovat koncem šedesátých let,
kdy stoupenci Palackého a Riegera pomalu ale jistě ztráceli v obecních volbách
pozice.
Posilou mladočeské opozice v zastupitelstvu byl příchod zemského advokáta
JUDr. Petra Pavla Hilberta (1834-1906), který si ve městě roku 1868 otevřel
kancelář a ihned se zapojil do společenského i politického života obce. Byl
zvolen členem zastupitelstva, několik následujících let byl radním, zastupoval
město v právních sporech a svým vlasteneckým radikalismem povzbuzoval ostatní
sympatizanty mladočeských idejí. Staročeské křídlo na radnici neposílilo své
postavení ani po druhé návštěvě 72letého Františka Palackého Jan Krejčí, jediný
syn nemajetného dragounského vysloužilce a pradleny, se narodil 28. února
1825 v Klatovech. Jako čtyřletý se i s rodiči ocitl v Praze, v prostředí karlínské
Invalidovny, kde také vychodil místní německou obecnou školu. Obdařen zjevným
nadáním a na přání matky pokračoval ve studiích. Získal nejlepší středoškolské
a vysokoškolské vzdělání, jaké mu mohla Praha té doby poskytnout.
Jako čerstvý absolvent Karlo-Ferdinandovy univerzity a pražské polytechniky
získal nejprve profesorská místa na reálkách v Praze a v Písku, od 18. července
1864 až do jara 1881 pak působil jako řádný profesor mineralogie a geologie
zpočátku ještě utrakvistické, později české polytechniky v Praze. Díky svému
působení vědeckému byl v dubnu 1881 povolán do profesorského sboru připravované
české větve Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde od školního roku 1882/1883
– i přes pozdější zdravotní potíže - až do své smrti působil jako řádný profesor
geologie na filozofické fakultě.
Vzdělaný, ale skromný vědec, laskavý a oblíbený učitel, zanícený český vlastenec
a zásadový politik – tak lze i po 120 letech hodnotit osobnost člověka, mnohými
dodnes nazývaného otcem české geologie. Souběžně s působením vědeckým,
pedagogickým a publicistickým věnoval se Krejčí také činnosti poslance samosprávných
orgánů. Poprvé tomu tak bylo v roce 1861, kdy byl zvolen členem rady krajského
města Písku. Takřka současně získal ve volbách mandát poslance právě vznikajícího
sněmu království českého, a to za volební okres 69 (Prachatice – Netolice).
Jeho opakovaně úspěšná kandidatura v dalších volbách ve stejném okrese způsobila,
že byl zemským poslancem v kurii venkovských obcí až do rezignace 25. listopadu
1873. Toho dne totiž připojil svůj podpis pod Mladočeské osvědčení voličům,
opustil zasedání sněmovny a následně pozbyl mandátu 2).
Vyřešil po léta narůstající pocit nespokojenosti s programem české Národní
strany, vedené JUDr. Františkem Ladislavem Riegerem (1818-1903). Krejčího
současníci uvádějí, že i přes přátelské vztahy obou mužů, propukaly mezi nimi
často vášnivé spory, odehrávající se na půdě poslaneckého klubu a pramenící
z Krejčího nechuti (1798-1876), který přijel do Loun v roce 1870 (poprvé zde
byl v září 1861).
Významný vliv na politické ovzduší v Lounech mělo vítězství mladočechy nominovaného
Julia Grégra, který na Lounsku, Slánsku a Rakovnicku zvítězil v doplňovací
volbě do zemského sněmu 25. září 1869, což se opakovalo 9. března 1877. V
té době měl Grégr i mandát poslance říšské rady. V lednu 1878 získali mladočeši
důležitá postavení i na lounské radnici. Starostou města byl zvolen MUDr.
Josef Frotzel a jeho náměstkem, tj. prvním radním, se stal právě Hilbert,
který měl dobré styky s pražským centrem Národní strany svobodomyslné a později
se stal předsedou politického klubu této strany v Lounech.
Po rezignaci Frotzelově byl 27. října 1881 Hilbert zvolen purkmistrem. Měl
již zkušenosti, byl průbojný a mladočeši tvořili dostatečnou většinu v zastupitelstvu,
aby jeho volbu starostou prosadili. To platilo také následujících 18 let,
kdy byl Hilbert ještě pětkrát zvolen a kdy mohl při prosazování svých záměrů
počítat s podporou mladočechů v zastupitelstvu a v městské radě. Platilo to
zejména o takových osobnostech, jakými byli notář JUDr. Valentin Stopka (1842-1915),
advokát JUDr. Jan Veltrubský z Veltrubských (1839-1911), ředitel městské nemocnice
MUDr. Josef Frotzel (1845-1900), měšťan a mistr řeznický Adolf Šaroch (1859-1924)
a mnozí další.
Mladočechy ovládaná radnice brzy pokrokovým a odvážným působením prosadila
důležité změny zejména v ekonomické oblasti, což vedlo k netušenému a doslova
strmému růstu prosperity v nejrůznějších oborech podnikání a života obce jako
takové. První známky oslabování vlivu strany svobodomyslné v lounské samosprávě
se začaly objevovat teprve po Hilbertově rezignaci počátkem května 1899 –
obzvláště díky vzrůstajícímu vlivu národních socialistů a sociálních demokratů,
ale také vinou několika afér spojených s hospodařením a správou městských
organizací. Nicméně, Hilbertovi nástupci a někdejší spojenci si udrželi vliv
na radnici až do rozpuštění zastupitelstva v roce 1913 (starostové Stopka,
Veltrubský a Šaroch).
Ve světle těchto skutečností nijak nepřekvapuje, že po Grégrově složení poslaneckých
mandátů v zemském sněmu a v říšské radě přijali počátkem roku 1881 lounští
svobodomyslní kandidaturu pokrokově smýšlejícího profesora Jana Krejčího.
Mandát v říšské radě
Dle přípisu okresního hejtmana Aloise Landfrasse ze 14. ledna
1881 byla doplňovací volba poslance říšské rady stanovena na 22. února. Její
přípravu měl zřejmě na starost purkmistrův náměstek, tehdy ještě stále I.
radní Hilbert. Na městském úřadě urychleně aktualizovali voličské seznamy,
po kontrole na okresním úřadě vyvěšené již 17. ledna. O dva dny později přišel
na lounskou radnici dopis tohoto znění:
„Velectěný Pane Purkmistře! Na pozvání z několika přátelských stran
a v souhlasu se sborem důvěrníků poslanců našich, přijal jsem kandidaturu
pro poslanectví do říšské rady za skupení měst, k němuž i Vaše město náleží.
Dovoluji si z té příčiny uctivý dotaz, zda-li by voliči Vaší slavné obce s
mou kandidaturou souhlasili, v kterémž případě bych se k Vám před volbou dostavil.
Oddávám se naději, že mám i ve Vaší slovutné obci některých přátel, kteří
dle mé dosavadní veřejné činnosti svědectví vydají, že jen vřelá snaha přispěti
svými zkušenostmi v národním našem životě nabytými k dobrému výsledku našich
poslanců jest mou pohnutkou o tento mandát se ucházeti. V největší úctě Jan
Krejčí, professor na české technice. V Praze dne 15. ledna 1881."
Z dopisu je zřejmé, že Krejčího kandidaturu řádně navrhl sbor důvěrníků
státoprávního klubu poslanců, tedy orgánu, který byl společným pro staročeské
i mladočeské poslance obou sněmoven a v jehož čele stál Rieger. Dopis nepochybně
obdrželi také starostové Slaného, Velvar, Kladna, Nového Strašecí, Unhoště
a Rakovníka, což byla města, náležející do volebního obvodu doplňovaného mandátu
říšské rady. Záleželo nyní na tom, zda se tato skupina obcí shodne na společném
kandidátovi.
 |
|
Faksimile telegramu F. L. Riegera z 18. června 1883 |
Zdá se, že Lounským byl kandidát přijatelným, neboť ještě 19.
ledna byla z radnice expedována tato odpověď Krejčímu: „Vaše blahorodí,
slovutný pane! Poctěn vzácným přípisem Vaším neváhám odpověděti, že s kandidaturou
muže takého věhlasu, jakého Vašnosti po vlasti naší požívati račte, milerádi
souhlasíme, a při volbě zajisté veškeré hlasy Vašnosti jednosvorně dáme. Znamenám
se Vašnosti v dokonalé úctě oddaný Hilbert."
Nicméně, dohodovací řízení mezi městy zřejmě trvalo ještě nějakou dobu,
neboť se zachoval dopis starosty Velvar, v němž 23. ledna požaduje od Loun
sdělení, zda souhlasí „s ponavrženým kandidátem professorem Krejčím".
Kladná odpověď Lounských odešla 26. ledna, ale pražský sbor důvěrníků nebyl
stále ještě informován. Svědčí o tom naléhavá žádost dr. Riegera, odeslaná
z Prahy 7. února: „Slavná rado města Loun! Poněvadž pan dr. Julius Grégr
vzdal se za Vaše město poslaneckého mandátu na říšskou radu a doplňovací volba
na jeho místo vypsána jest, žádáme Vás, abyste spolu s ostatními voliči města
Svého o způsobilém kandidátu k volbě této se uradili a nám oznámili, koho
sobě za poslance míti žádáte. Prohlášení Svoje račtež oznámiti co možná záhy
– nejdéle do 14. tohoto měsíce – sboru důvěrníků českých poslancův státoprávního
klubu, a sice k rukoum pana dra Jeřábka Jana, poslance v Praze. V pevné důvěře,
že tak učiniti ráčíte pozdravuji Vás, ctění pánové, i znamenám (se) v úctě
Váš oddaný Dr. GF-Lad. Rieger."
Na rubu dopisu načrtl 11. února Hilbert tuto odpověď poslanci Jeřábkovi:
„Slovutný pane! Poctění přípisem slovutného poslance na říšské radě ve Vídni
pana Dra Ladislava Riegera neváháme Vašnosti sděliti, že v Lounech budeme
volit za poslance na místo pana Dra Julia Grégra navrženého nám kandidáta
pana profesora Krejčího, jenž kandidaturu tu přijal. I ostatní města našeho
skupení budou jej voliti. Račtež býti ujištěn naší obzvláštní úctou, s kterou
znamenám se Vašnosti oddaný Hilbert."
V pátek 20. února byly konečně voličům ve městě doručeny legitimační lístky
a v neděli 22. února proběhla volba. Její výsledek zaznamenal lounský kronikář
Jan Hainc ve svých Pamětech stručným a nekomentovaným zápisem tohoto znění:
„Odbývány volby do říšské rady za města na místo dr. Julia Grégra, jenž
se vzdal mandátu; 639 hlasy v celém skupení zvolen professor Dr. Jan Krejčí
z Prahy." 4)
Jak vypadala předvolební kampaň profesora Krejčího v Lounech a v
ostatních uvedených obcích volební skupiny v rámci kurie měst a průmyslových
míst, není zatím zcela zřejmé 5). On sám 15. ledna 1881 slíbil,
že do města přijede. O tom, že se tak skutečně stalo, máme zatím alespoň jeden
nepřímý důkaz. Spočívá v jiném sdělení Pamětí Jana Haince, který k lednu 1881
zaznamenal: „V tom měsíci roznesla se ve městě pověst, že na Ránské
hoře na straně východní objevilo se teplé vřídlo. V silných mrazích pozorovány
nápadné výpary z díky, shledalo se však, že nepocházely z žádného vřídla.
V novinách naděláno o tom mnoho hluku a bylo hojných poptávek. Lidu dost putovalo
na Ránskou horu, ba sám věhlasný geolog, profesor dr. Krejčí z Prahy zajel
si do Loun, aby věc záhadnou ohledal a znalecky prozkoumal. I v Teplicích
byli těmi zprávami polekáni…".
Je tedy pravděpodobné, že právě koncem ledna nebo počátkem února 1881 Krejčí
Louny skutečně navštívil. Ostatně, krajina Poohří nebyla pro něj oblastí neznámou,
neboť severozápadní Čechy dobře poznal v letech 1864 – 1866, kdy zde spolu
s dr. Antonínem Fričem (1832-1913) z pověření a na náklady pražského Komitétu
pro přírodovědecké prozkoumání Čech prováděl geologické mapování 6).
Existuje však jeden doklad Krejčího působení v říšské radě, kterým je vlastnoruční
dopis ze dne 10. dubna 1883. Autor v něm odpovídá na nezachovaný (Hilbertův?)
dotaz, týkající se zákazu používání češtiny v rakousko-uherské armádě. Uvádím
zde jeho doslovný přepis jako svědectví Krejčího způsobu poslanecké práce:
„Velectěný pane! Stvrzuji, že jsem ctěný dopis od Vás a pánů soudruhů
podepsaný obdržel, i odpovídám ihned k pronešenému tam přání.
Měl jsem již v Praze příležitost mluviti stran dotknutého rozkazu c. k. důstojníkům
v příčině veřejného užívání jazyka českého s generálem Modřickým, s vlastenecky
to smýšlejícím mužem, jenž v nejvyšších kruzích vojenských jest dobře znám.
Ten mi na místě vyvrátil pověst, že by komandující generál Filipovič byl nějaký
podobný rozkaz vydal, taktéž ve Vídni po dotazu na příslušných místech naprosto
se upírá, že by od ministra vojenského nějaký zákaz v tom smyslu, jak jej
noviny ohlašovaly, byl býval rozeslán. Je-li co na té pověsti, tak nanejvýš
nějaký plukovník na svou pěst něco podobného mohl vyvésti, u vlády však nikdo
k něčemu takovému se nepřiznává. Ostatně by interpelace na říšské radě ani
se provésti nedala, nýbrž jen v delegaci, poněvadž té jedině jest společný
ministr vojenský odpovědný; hrabě Welserheims, kterýž v říšské radě bývá přítomen,
jest pouze ministrem zemské obrany a jazyková otázka jest mimo obor
jeho působnosti.
Já sám nemám za to, že by takový rozkaz, v němž by se důstojníkům veřejné
užívání českého jazyka zapovídalo, byl nyní od vlády vyšel, i kdyby to tak
na určito od vlády nebylo popíráno, jelikož politická situace není dle toho
– a jak sami naznačujete – i užívání polského, chorvatského, maďarského a
slezského jazyka v soukromém obcování vojínů musilo by se zapověděti, což
by bylo věcí nemožnou i nekonečně směšnou."
Závěr tohoto dopisu se týká jiného problému: novelizace školského zákona,
projednávaného v té době v říšské radě. Krejčí lounským voličům z Národní
strany svobodomyslné vysvětlil svůj momentální postoj k tehdy ožehavému problému
takto:
„Při té příležitosti dovoluji si pánům voličům Lounským oznámiti, že
poznav a uváživ politickou situaci, v níž se nacházíme, nikterak nemohu na
sebe vzíti odpovědnost, abych připojením se při hlasování o školní novelle
k německé straně sněmovní přispěl k roztržení pravice, nýbrž, že ač nerad
a s velikým sebezapřením, přidržím se při tom hlasování většiny českého klubu,
kteráž většinou s dr. Riegerem v čele ovšem převzala odpovědnost za tento
krok. Míním, že jste si již sami utvořili z veřejných zpráv obraz o nynější
naší politické situaci, a že není tedy zapotřebí, abych široce vykládal důvody
taktiky naší strany, od niž z vlastenecké povinnosti, jak za to mám, odtrhnouti
se nemohu a nesmím. Důvěřuji, že vše ve smyslu pro nás dobrém se ukončí, neb
máme naději, že školní zákonodárství pro školy národní pošineme do zemských
sněmů, v nichž ovšem jen s podporou nynější vlády můžeme nabýti většiny8)."
Mandát profesora Krejčího ve vídeňské říšské radě neměl dlouhého trvání.
Cesty do Vídně byly mu překážkou v plnění povinností univerzitního profesora.
Krátce po svém zvolení poslancem říšské rady byl totiž jmenován řádným profesorem
geologie na české filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze
(duben 1881) a od školního roku 1882/1883 měl kromě učitelského úvazku řadu
úkolů ve funkci vedoucího katedry 7). Sám se o tom zmiňuje v dopise
starostovi Hilbertovi, odeslaném z Prahy 7.června 1883:
„Velectěný Pane Purkmistře! Jsem si vědom povinnosti, abych pánům voličům
se představil a o své činnosti v říšské radě zprávu podal. Já této povinnosti
dostojím, avšak s ohledem na mou povinnost učitelskou na naší české Universitě,
kde nyní musím doplňovati, co jsem pobytem svým ve Vídni promeškal, prominete
mi laskavě, že svou návštěvu odložím na měsíc červenec, až své přednášky ukončím…".
O měsíc později, 2. července 1883, pak mimo jiné do Loun sděluje: „Taktéž
nejuctivější díky skládám za důvěru mně co poslanci na říšské radě poskytnutou,
i prosím, abyste mi za zlé nevykládali, že tento mandát do rukou velectěných
pánů voličů nazpět skládám, anať po doplnění naší české university naléhá
na mne povinnost, abych veškeré síly své věnoval učitelskému svému povolání
a opět k pilné a nepřetržité práci na vědeckém poli národním se navrátil,
a to tím více, že mne ctění kollegové jednomyslně vyvolili pro příští rok
za děkana filosofické fakulty…".
Důvodem Krejčího rezignace bylo také to, že v roce 1883 opět přijal lounskou
kandidaturu do zemského sněmu a nepochybně i skutečnost, že při všech svých
povinnostech navíc značně trpěl opakovanými a zřejmě stále se zhoršujícími
příznaky onemocnění, které sám nazýval pakostnicí (arthritis urica neboli
dna), i když se spíše zdá, že šlo o hostec, tedy revmatické horečnaté onemocnění
kloubů (febris rheumatica?). Na obtíže si například stěžoval i v dopise z
10. dubna 1883: „Byl jsem o svátcích velikonočních a jsem posud pakostnicí
sklíčen, pročež jsem nemohl, jak jsem si přál, do Loun přijeti".
Ještě téhož roku proběhla doplňovací volba. Krejčího uvolněný mandát v říšské
radě získal vlašimský rodák, prozaik a redaktor JUDr. Servác Heller (1845-1922),
o dva roky později mladočesky orientovaný velkostatkář JUDr. Vácslav hrabě
Kounic (1848-1913).
Mandáty v zemském sněmu
Jak již víme, roku 1881 Julius Grégr rezignoval také na mandát v zemském sněmu. Zatímco doplňovací volba do říšské rady proběhla 22. února 1881, doplňovací volba poslance zemského sněmu za volební skupinu měst č. 15 (Slaný, Louny, Rakovník, Velvary) byla určena až na čtvrtek 15. srpna. Lounský okresní hejtman o tom informoval radnici vyhláškou 28. června a v polovině července požádal starostu Hilberta, aby zastupitelstvo poskytlo pro volby svoji zasedací síň. O dvanáct dní později evidovala podatelna městského úřadu pod čj. 1801 příjem tohoto dopisu:
„Slavná
městská rado! Poněvadž dosavadní zasloužilý poslanec na sněmu českém za města
Vaší volební skupiny pan JUDr. Julius Grégr mandátu svého se vzdal a doplňovací
volba na jeho místo již byla vypsána, jest nutno, aby v čas stalo se rozhodnutí
o novém kandidátu, který by za město Vaše navržen býti měl. Za tou příčinou
žádáme Vás, ctění pánové, abyste nám na základě přání a úvahy spoluvoličův
svých oznámili buď sami nebo skrze zvláštní volební komitét, koho sobě přeje
za kandidáta město Vaše aneb aspoň jeho převážná většina. Pro pilnost věci
a případnou potřebu dalšího jednání prosíme, abyste nám žádanou zprávu zaslali
nejdéle 4. srpna tohoto roku. V pevné důvěře, že tak ráčíte učiniti, znamenám
(se) s veškerou úctou za státoprávní klub českých poslanců oddaný (v nepřítomnosti
I. předsedy dra Riegra) dr. Trojan, místopředseda, dr. Jeřábek, jednatel.
V Praze 25. července 1881."
Koncept odpovědi, uvedený na rubu dopisu a podepsaný starostou Hilbertem,
byl jednoznačný: „V odpověď na velectěný dotaz Váš…pokládám si za
čest sděliti Vám, slovutní páni, že pokud známe smýšlení čelnějších voličův
zdejších, jest přání naše, aby v nastávající volbě poslance do sněmu za pana
Dra Julia Grégra zvolen byl náš poslanec v říšské radě, slovutný profesor
pan Jan Krejčí z Prahy9)." Poněkud nejednoznačným však
je, zda tato odpověď skutečně také vzápětí odešla do Prahy. Místopředseda
státoprávního klubu JUDr. Alois Pravoslav Trojan (1815-1893) totiž 6.srpna
odesílá z Prahy nový dopis, v němž konstatuje, že zatím obdržel pouze zprávu
z Rakovníka, kde si přejí mít za kandidáta profesora Krejčího.
Dále pak píše: „Co v ostatních sdružených městech se zamýšlí, nevíme, prosím
tudíž o laskavé brzké oznámení: zda-li jste se usnesli mezi sebou a dorozuměli
též s ostatními účastníky v sousedství, pak na kterém kandidátu, abychom jej
vyhlásili společně – aspoň na veřejný důkaz, že svorní spolu stojíme všichni
zástupcové národa Českého v boji proti spojeným nepřátelům jeho i svéprávnosti
země." Není tedy vyloučeno, že zmíněná odpověď byla sestavena nebo
odeslána až po této Trojanově urgenci. Jisté je, že profesor Krejčí se nakonec
stal společným kandidátem volební skupiny Slaný - Louny - Rakovník - Velvary
a byl 25. srpna 1881 za poslance zvolen.
Krejčí se tak opět ocitl v postavení, kdy se mohl – obohacen o zkušenosti
z říšské rady - účastnit rozhodování v zemském samosprávném orgánu. Využil
toho zejména v oblasti školství, kdy se mu přičítá nemalá zásluha o jazykové
rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity a o přijetí některých dalších norem.
Krejčího mandát však trval jen necelých 22 měsíců, neboť VI. funkční období
sněmu 1878-1884 bylo ukončeno předčasným rozpuštěním dne 17. května 1883 10).
Před vypsáním nových voleb do sněmu se staročeská a mladočeská strana dohodly
na rozdělení zemských poslaneckých mandátů a je zřejmé, že se počítalo i s
Krejčím. Svědčí o tom již výše citovaný dopis ze 7. června 1883, v jehož závěru
pisatel uvádí: „…Zároveň prosím pány voliče, aby mne, není-li již
jinak rozhodnuto, opětnou volbou do sněmu českého poctíti ráčili…".
Na rubu dopisu je 12. června Hilbertovou rukou připsáno: „Odpovědělo
se mu, že budeme jej za poslance znovu voliti, an nám již ponavržen byl."
Jak se zdá, komunikace s poslancem byla na lounské radnici jaksi svižnější,
než korespondence se samotným sborem důvěrníků Státoprávního klubu českých
poslanců, který kandidáty navrhoval a oficiálně vyhlašoval. Den sněmovních
voleb byl místodržitelstvím stanoven na 30. června 1883, ale ještě 18. června
neměl poslanecký klub o Krejčího kandidatuře jistotu. Důkazem je telegram
z Prahy, kterým dr. Rieger u lounské městské rady naléhavě urguje sdělení,
kdo bude vlastně za Louny kandidovat. Teprve po přečtení depeše starosta Hilbert
lakonicky sdělil: „Pokládáme pana profesora Krejčího za svého kandidáta."
Druhá volba do zemského sněmu za skupinu Slaný-Louny-Rakovník-Velvary
proběhla rovněž hladce a profesor Krejčí mohl odeslat do Loun toto své poděkování:
„Velectěný pane purkmistře! Račte vysloviti pánům voličům sněmovním mé nejsrdečnější
a nejuctivější díky za volbu mou do sněmu Českého, i prosím, byste též ráčil
přijmouti ujištění, že seč síly mé stačí, zájmy slavného města Vašeho na sněmu
Českém hájiti a zastupovati budu. Dílem mé zaměstnání na universitě české,
dílem zlý hostec byly příčinou, že jsem se před volbami pánům voličům nemohl
představiti, čehož velice želím. Já dle možnosti tu chybu napravím ihned po
ukončeném sněmování…Zkušeností a známostí ve Vídni nabytých chci i nadále
milerád věnovati prospěchu Vašeho slavného města i nabízím v tom ohledu své
služby co nejochotněji, jak v zájmu celé slavné obce, tak i každého jednotlivého
občana. Račte přijmouti laskavě ujištění neobmezené úcty, ve kteréž setrvá
Vašnostem nejoddanější profesor Dr. Jan Krejčí."
Ve funkci poslance zemského sněmu byl Krejčí svým voličům blíže a jeho činnost
byla také snáze posuzovatelná. Nicméně, ze zákona měl povinnost jednat a hlasovat
sám za sebe, což také činil, jakkoli se to v jeho volebním okrese nemuselo
vždy přijímat s nadšením. Tak například lounský týdeník Lučan 11)
v sobotu 15. ledna 1887 poněkud ironicky referoval o tom, že poslanec Krejčí
se ve sněmu přiklonil k názoru dr. Riegera, který ve sněmu obhajoval výuku
němčiny na dívčích hospodyňských školách v Čechách. To se nelíbilo mladočechům,
kteří tehdy Riegerovi vehementně oponovali.
Podobných situací bylo v poslanecké kariéře profesora Krejčího jistě mnoho, neboť se vždy řídil především vlastním úsudkem, který se u všech kolegů ve státoprávním klub nemusel setkat s pochopením. ať už se jednalo o poslance staročeské nebo mladočeské. Podle svědectví současníků se takto choval také jako představitel polytechniky a univerzity. Přinášelo mu to jistě nejedno zklamání a roztrpčení, zejména tam, kde narazil na politikaření a pokrytectví. Svým založením nebyl otrlým politikem, ale především členství v českém sněmu považoval za jedno ze svých životních poslání ve prospěch českého národa. Během poslaneckého působení v letech 1861-1887 pronesl celkem asi 100 sněmovních řečí, z nichž nejedna svým důrazem přispěla k tomu, že váhy rozhodování se ochotněji a včas naklonily ve prospěch snah o posílení české samostatnosti.
Jak již bylo v úvodu zmíněno, Jan Krejčí, čestný doktor filozofie, univerzitní profesor, poslanec a vynikající český vědec, zemřel 1. srpna 1887 - na počátku pátého roku výkonu mandátu, který byl v jeho životě posledním. V sobotu 27. srpna t.r. roku svolal proto starosta Hilbert schůzi, na níž byla diskutována kandidatura Krejčího nástupce. V doplňovací volbě 26. září 1887 se jím stal JUDr. Václav hrabě Kounic, již od roku 1885 zastupující v říšské radě skupinu měst Slaný, Louny, Rakovník a Velvary.
Antonín Hluštík [REGIZ 2/2001]
Poznámky: 1) R. Kettner: Geologické vědy na vysokých školách pražských, Universita Karlova (Praha 1967); životopisná data též J. Kašpar: Dějiny mineralogie na Vysoké škole technické v Praze, Sbor. VŠCHT, odd. fakult organ. a anorgan. chemie (Praha 1959). 2) Srov. např. P. Cibulka (edit.): Politické programy českých národních stran 1860-1890, Historický ústav AV ČR (Praha 2000). 3) Zde citovaná korespondence mohla být prostudována díky pochopení pracovníků Státního okresního archívu Louny (dále jen SOkAL) a je uložena ve fondu MěÚ Louny, sign. VIb, karton č. 332 (volby do zemského sněmu a říšské rady). 4) SOkAL, sign. CH 6 (Paměti Jana Haince). 5) V SOkAL jsou ročníky místních novin té doby zachovány jen neúplně nebo vůbec a k podrobnému zkoumání ohlasu poslaneckého působení Krejčího (i jiných poslanců) bude proto nutné využít příslušného fondu Univerzitní knihovny v Praze. 6) Srov. A. Hluštík: Dějiny české geologie ve světle zajímavostí z lounského okresu, sobotní přílohy Deníku Lučan (Louny, duben až červen 1995). 7) Jmenování se týkalo profesury na české části univerzity, která vznikla po složitých jednáních v zemském sněmu (1880-1881) rozdělením převážně německé Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou, k němuž i Krejčí přispěl jako poslanec zemského sněmu; bylo vyhlášeno zvláštním zákonem a potvrzeno císařským souhlasem z 28. února 1882 (toho dne bylo Krejčímu 57 let!). 8) Vše dopadlo jinak, Krejčí pro novelu nakonec s většinou poslaneckého klubu hlasoval - podrobněji k tomu P. Cibulka, cit. d., str. 262. 9) Podle tehdy platných volebních zákonů bylo možné, aby stejný poslanec byl členem zemského sněmu i říšské rady, tedy dvou vyšších samosprávných orgánů monarchie. Zpočátku byli poslanci říšské rady voleni pouze členy zemskému sněmu, později přímou volbou ve volebních okresech. 10) Zákonem daným funkčním obdobím zemského sněmu byla tzv. šestiletá volební perioda, avšak ta nebyla po dobu existence tohoto samosprávného orgánu vždy naplněna. 11) Noviny Lučan, tiskový orgán mladočechů, se věnovaly zájmům voličů z měst Louny, Slaný, Rakovník, Velvary a Libochovice; vycházely střídavě jako čtrnáctideník nebo týdeník od 19. května 1883 do 27. října 1906