ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - RECENZE


DVA PRŮŠVIHY - JEDEN ZDAR

Tuto recenzi uveřejňujeme v duchu slov Jiřího Karáska ze Lvovic, který v Rozpravách Aventina z roku 1930-31 uveřejnil tyto řádky: "...Odhodlal jsem se státi kritikem teprve po delším duševním boji ... neboť je nutno vystupovati proti špatným knihám a potírat je ... aspoň pro tu fikci 'spravedlnosti', aby hřích zůstal nepotrestán a špatná kniha nepomstěna...". Žádáme zároveň čtenáře, aby se recipročně nechovali dle jiného citátu, tentokrát od J. W. Goetha: "Zabte toho psa, jest to recensent!" -prv-

V roce 1995 vydaly dvě lounské firmy (ADART a Mc Art) tři regionálně orientované monografie, věnované třem obcím lounského okresu: Lounům, Peruci a Postoloprtům. Protože by mělo jít vždy v takovýchto případech o prestižní záležitosti, obce - ačkoli nemusí být vydavatelem - nesou za ni jistotu (i když pouze nominální) a zodpovědnost. Bohužel ze dvou třetin zmiňované produkce (t. j. výsledků činnosti firmy Mc Art) jde o ostudu nejhoršího kalibru. Naopak "příručka" ADARTu o Lounech je více než slušná a je dobrou, odborně zasvěcenou reklamou pro město.
Nejprve se tedy pokusme podívat na zmetky Mc Artu. "Peruc - 825. let první písemné zmínky" (již na obálce vidíme hrubou chybu, neboť tečku za číslicí píšeme pouze tehdy, chceme-li tak označit řadovou číslovku, což v tomto případě nepřipadá v úvahu) a "Postoloprty - historie a současnost". I když obě publikace dělí časová cézura, jsou plné příbuzných nedostatků.
První dojem: příšerná celková grafická úprava, nefunkční prázdné strany (tzv. vakáty, mají asi dělit publikace na různé oddíly), špatné ukončení řádků (samostatná písmena, číslice, předložky a jednohláskové spojky na konci řádků nesmí zůstávat), zrůdné řešení titulků (navíc použitá novinová rádoby typografie není pro neperiodickou tiskovinu přípustná), často není jasné, kde končí a začíná text, který mnohdy splývá s popiskami ilustrací, jež jsou samy nezřídka nekvalitně reprodukované a špatně rozvržené (to je velmi blízké pokleslé lokální žurnalistice), a například i špatné používání - gramatické i typografické - interpunkčních znamének. Vydavatelé také nevědí, že se v úvodu tiskoviny vyznačují autorská práva a nedostatečně zpracovali bibliografické údaje v závěru svých publikací. Naprosto neseriózně působí otištění reklamy na zadní straně obálky (lze tolerovat maximálně u časopisů) - získávám dojem, že šlo více o reklamu, než o obsah. (Páni radní, nenabídla vám náhodou firma Mc Art, že vám publikace vytiskne zdarma? "Jen" za zisk z reklamy?).
Jenže to není vše. Příšerná je i obsahová úroveň, podezřelé je už alibistické omlouvání nedostatků v úvodních slovech vydavatelů, kde se píše: Je nutné podotknout, že publikaci, kterou si právě prohlížíte, nepsali profesionální žurnalisté, ale zástupci peruckých občanů a společenských organizací - nadšenci a amatéři v tom nejlepším slova smyslu. Díky tomu však získala jednu přednost. Autenticitu a hodnotu jakéhosi historického dokumentu. Berte ji jako dopis o stavu mysli Peruckých v roce 1995. Tolik Peruc, následují Postoloprty: A díky tomu má tato publikace možná vyšší vypovídací hodnotu než nakašírovaný spisek, který vytvořili chladní profesionálové.
Vyšší hodnotu ani náhodou nemá.
O tom, že je nízká úroveň vyjadřovacích schopností obecně mizerná, se ví dlouho, ale že je tak mizerná, to jsem skutečně nečekal. "Chladný profesionál" by určitě nenapsal takovéto stylistické nesmysly: Že se nám to daří, o tom svědčí, že postoloprtská mládež patří na každé župní akci k těm nejukázněnějším.- Pohybové ztvárnění Vltavy od B. Smetany zanechalo v ženách hluboké dojmy. - I navzdory socialismu se dařilo dosahovat úspěchů. - Dne 16. července v 18 hodin pak bratr Jaroslav Nedbal položil základní kámen na výstavbu hasičské zbrojnice. Byl to nejlepší dar a zážitek tehdejšího dění v Postoloprtech. - Hned po válečných letech se opět sešli ti, kteří přežili, aby pokračovali, v čem začali, tj. znovu obnovili hasičský sbor. - V roce 1988 oslavili 120. výročí založení hasičů, což byla pro ně obrovská odměna za jejich dřinu. - ...nebojíme se výsměchu lidí, kteří si ještě dnes neuvědomují, jaký význam a užitečná práce je být dobrovolným hasičem (Ať žije film Hoří, má panenko!). - Dalšími akcemi, které by se měly v letošním roce rozestavět, je dostavba tělocvičny s termínem dokončení do 31. 12. 1996. - Do kulturního života obce přispívají každoročně pořádáním tradičních mysliveckých plesů, dále pak pořádáním mysliveckých hodů, které se staly oblíbenými mezi občany, ale i návštěvníky Peruce (aneb kultura = Vožrat se a sežrat se!). - Myslivci se zapojili také do akce pokládání návnad s vakcínou proti vzteklině. Výsledkem je, že v naší honidbě se již několik let nevyskytla liška infikovaná tou to nebezpečnou nemocí. Zároveň negativním dopadem je značné přemnožení lišek. - a závěrem ještě jedna perlička: Po úspěšném roce 1938 přišel osudný 15. březen 1939, kdy na naše území vstoupilo německé vojsko (Úspěch roku 1938 zřejmě spočíval v odstoupení pohraničí nacionálně socialistickému Německu).
Početli jste si?
Celkově se dá textům těchto "nadšených amatérů" vytknout užvaněnost, nesoudnost, familiérnost a žoviálnost, používání nejhorších publicistických a administrativních frází, samochvála, stylistická neobratnost. Některé příspěvky jsou naprosto zbytečné, protože opakují obecné informace o organizaci (diabetici, invalidé, důchodci) a doplňují je pouze několika nevýznamnými margináliemi. Navíc leccos se opakuje téměř doslovně (historie obce obsahuje církevní památky a totéž se objeví v materiálu o místní farnosti a děkanství).
Všechny tyto nedostatky měl odstanit redaktor obou svazků. Ze strany zadavatele pak mohlo být například použito toto modelové řešení: Od zainteresovaných osob se zjistí všechny informace, kriticky se zhodnotí a na jejich základě se napíší sumarizující statě, jako "Školství v Postoloprtech", "Sport v Postoloprtech" a podobně. Po sepsání statí si zadavatel zajistí jazykového redaktora, se kterým sepíše smlouvu o zpracování materiálu, a to co se týče nejen korektur. Následuje výběr firmy, která zakázku vyhotoví a dodá "na klíč", s tím, že se zajímáme o její dosavadní práci. Nejsme-li schopni sami posoudit kvalitu sazby a grafického návrhu, najmeme si poradce. I to by nakonec mohla a měla být starost redaktora. Vždy mějte na paměti: šetřit se nevyplácí. Vraťme se však opět k publikacím...
Ze všech uvedených příspěvků má nejvyšší odbornou (věcnou i jazykovou) úroveň anonymní text o historii a památkách Peruce, který obsahuje znalost nejnovější historiografické literatury ohledně vztahu Oldřich - Božena, přesto je mu však třeba vytknout odfláklý pohled na dějiny obce ve 20. století. Zcela kontrastně k tomuto materiálu působí pak zařazení nijak hlouběji nekomentovaných zpráv o poválečném vývoji Peruce. Celkově čpí z většiny "nadšeneckých" písemností globální spokojenost s minulým totalitním obdobím v duchu "nějaký ten exces nastal, ale jinak jsme si v klidu hasili, cvičili, rybařili a co hůř, dokonce i 'kulturně žili' - v článku Evy Winterové se například dozvíme, že existoval v roce 1976 v Postoloprtech jakýsi estrádní kroužek (co asi dělal?), fungovaly různé recitátorské kroužky (jejichž repertoár bych rád slyšel) a hlavně:...rok 1985 byl významný tím, že KASS Postoloprty obhájil propůjčený titul Vzorné kulturní zařízení Severočeského kraje a ten mu byl přiznán natrvalo... .
Diametrálně odlišnou sondáž do historie obce najdeme i v publikaci o Postoloprtech, tentokrát od stěží středoškolské vzdělání (s maturitou) získavší Dáši Eiblové (Další neduh publikací Mc Artu: nesprávné používání jmen autorů v "domácích" polohách Dáša, Vlasta, Láďa, případně obrácený slovosled: nejprve příjmení, pak jméno - nejde přece o dotazník), v jejímž stylisticky toporném pokusu lze nalézt řadu zavádějících tvrzení, z nichž nejvíce mne zaujalo, že Schwanzenberkové koupili od Sinzendorfů posto loprtské panství za 600.000 guldenů (gulden ve staroněmčině = zlatý). Ale i psaní jména Křišťan (počeštěného Kristiána) s dlouhým "i" je chybou (objevuje se vícekrát, nejde tedy o tiskového šotka) a rynk s iotou jakbysmet. Za nedořešené pokládám uvedení dvou verzí zničení postoloprtského benediktinského kláštera bez citace pramenů, aniž cokoli řeknu o Husitské kronice Vavřince z Březové (kde je to vylíčeno poněkud jinak).
Pokud bych už nějak Josefa II. označoval, tak ne jako osvíceného, ale spíše osvíceneckého. Nelogická je rovněž věta: V roce 1782 byl v Postoloprtech vybudován chudobinec, který neměl nic společného se špitálem chudých (k čemu tedy sloužil?).
Další chybou je označení doby panství Schwancenberků za vládu (pokud je mi známo, panovníci to nebyli). Zcela neodůvodnitelné je zařazení pověsti o Postoloprtech (navíc je pro ně používáno zcela neadekvátních literárně-vědných termínů - legenda totiž vypráví o životě a utrpení světce, mýtus je symbolickým zobrazením světa různých národů, např. jeho vznik, vysvětlení přírodních úkazů, stvoření lidí, atd.) za první část historie města. Navíc je zde zvolena novodobá verze pověsti o Durynkovi z Jirásko va přepracování ve Starých pověstech českých (jež jsou navíc špatně citovány) a nikoli nejstarší známá z Kosmovy kroniky. Odkud je převzato vyprávění "O dvanácti apoštolech" se však nedozvíme.
Nepochopitelné je samostatné vyčlenění kapitoly "Historie města 1880 - 1994" (informace o této době jsou totiž uvedeny již v předešlé "Historii Postoloprt"; mimochodem, co je to za mezník, onen rok 1880, není vůbec vysvětleno). Zcela zavádějící je odstavec s daty o době po první světové válce až k roku 1945. Autorka píše: V této době začali politickou situaci přebírat (lze vůbec "přebírat" politickou situaci?) do svých rukou Němci. Situace ve správě Postoloprt se vyhrotila v prosinci 1920. Starosta Czerny rezignoval a s ním i městské zastupitelstvo (na co rezignoval? snad abdikoval!). Potyčky, třenice a provokace vyvrcholily návštěvou Konráda Henleina v březnu 1937 v Postoloprtech. To je tedy dialektika... A toto jsou také v podstatě jediné informace o Postoloprtech v období 1. republiky.
Podobně je tomu i s poválečnou (nemluvě již o válečné) dobou, kdy je vše idealizováno několika nicneříkajícími frázemi. Posledním hřebíčkem do rakve, nutným k pohřbení této publikace, je otištěná série článků o historii přidružených obcí Postoloprt, převzatých z cyklu Svobodného hlasu "Obce našeho okresu" z pera PhDr. Bohumíra Roedla, bez uvedení jeho autorství. Obě publikace jsou ke všemu v inzertní části doplněny blábolivými žurnalistickými profily (toho nejpokleslejšího rázu) peruckých a postolop rtských podnikatelů, činících z publikace časově velmi omezenou tiskovinu. Zřejmě jde o jakýsi druh "skryté" inzerce "slovem a obrazem".

Střízlivým formátem a nesrovnatelnou grafickou úpravou (včetně minima inzerátů, podaných decentní formou na konci publikace), se od výše zmíněných paskvilů již na první pohled odlišuje počin ADARTu. Došlo sice k občasné záměně uvozovek a v celé publikaci jsou použity rozdělovníky a spojovníky místo pomlček, místy je sazba neusazená, ale to je vše, co se dá po grafické stránce na této úrovni publikaci vytknout. Vysoká odbornost textů (dr. Roedl a dr. Hluštík) a krása jazyka (Emil Juliš s poetickou vzpomínkou "Město s horami a řekou" a Josef Hlaváček s memoárovou črtou "Lounské duchovno v 60. letech") staví "Louny" na zcela jinou kvalitativní úroveň. Nejvíce prostoru zabírají tři příspěvky B. Roedla, sumarizující dosavadní historiografické bádání o Lounech s neskrývanou objektivitou a bez stranictví (výhrady lze mít jen k tomu, že mezi lounské památky nebyl zařazen Dělnický dům - Stromovka čili Bahno; i dělnické hnutí patří k historii, navíc je objekt spojen se svéráznou - modernímu člověku těž ko pochopitelnou - baráčnickou tradicí; spíše "přepsáním" je pak také tvrzení, že Karel Konrád je známý románem Rozchod! z období I. světové války - je totiž o I. světové válce).
Antonín Hluštík se profesně pustil do "krajiny Loun a okolí" a zájmově do "Loun v letech 1848 - 1945". Dopustil se však několika nepřesností. Tvrdí totiž, že ...v době, kdy rakouská monarchie prohrála prusko-rakouskou válku, zaplavili město příslušníci armády vítězného císaře, což se mohlo stát až po skončení prusko-francouzské války, teprve tehdy bylo Německo vyhlášeno císařstvím, v Lounech tedy nebyli vojáci císařští. Zřejmě jen slovním omylem je tvrzení, že mladočeši byli příslušníky pozdější pokrokové strany svobodymyslné, správně má být Národní strany svobodymyslné. Sporné je zato tvrzení, že ...většinu pravicových sil v zastupitelstvu zaručovalo pouze opakované utváření koalice národních socialistů s národními demokraty, protože o pravicovosti národních socialistů lze s úspěchem pochybovat, nějakou dobu po vzniku republiky byli totiž levicovější než sociální demokracie a i po vzniku KSČ a odchodu anarchokomunistů v čele s dr. Vrbenským z domovské strany v roce 1923 stáli spíše nalevo; navíc v Lounech šlo zřejmě o silně pragmatické spojení, protože neměli-li národní demokraté něco rádi, tak to byla právě hradní politika reprezentovaná z velké části právě národními socialisty.
Jde ale o maličkosti (více mi vadí v anonymní stati "Průmysl, obchod, bankovnictví" poněkud trapná absence firmy Hlaváček, která výrobou akordeonů získala renomé po celém světě a její výrobky jsou dodnes ceněné) v celkově velmi povedené práci s kvalitním fotografickým doprovodem M. Kukly a Vl. Mirvalda a ukázkami z výtvarného díla doc. Zd. Sýkory a Vl. Mirvalda.

Pavel Straka [REGIZ 1/ 1996]


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU