ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - RECENZE


Pod názvem Paměti města Žatce (Polánkovo regionální muzeum Žatec a Městský úřad v Žatci 1996, realizace Adart Louny), druhém svazku edice Studie Regionálního muzea v Žatci, připravila Marie Tošnerová edici opisu letopisných záznamů pocházejících z pozůstalosti českého barokního historiografa Tomáše Pešiny z Čechorodu, vážících se k létům 1527 – 1609 (s většími či menšími časovými cézurami).

PAMĚTI MĚSTA ŽATCE

Pramen přináší, vedle dosti zevrubné pozornosti věnované událostem vzpoury české stavovské společnosti vůči panovníkovi r. 1547, k níž se přidal i Žatec, hlavně informace o kriminálních deliktech, z nichž vedle drastické vraždy šesti dětí, které zabila vlastní matka a pogromu na židy zaujmou i dva případy upálení čarodějnic.
Samotné vydání edice je chválihodný počin, ale opět pohoršuje formální podoba. Publikace je totiž určena širší veřejnosti a snaží se vypadat (marně) co nejreprezentativněji, k čemuž jí má dopomáhat i lesklý, jistě ne nejlevnější papír, pokoušející se očividně zakrýt nevynalézavou sazbu. Ta je zcela koncepčně nestrukturovaná (předmluva, vlastní edice, poznámky, rejstříky, popisky pod fotografiemi a obsah – vše vytištěno i s nadpisy stejně velkým řezem písma, občas (maximálně) ztučnělým, bez výraznějšího grafického „rozparcelování“), s disfunkčně vloženými líbivými, přemodřele kýčovitými fotografiemi Miroslava Kukly, jež – vytištěny na stejném druhu papíru jako text – umocňují fádní vizuální dojem. Poslední list fotografií (nabízí se otázka, proč chybí fotodokumentace editované archivní památky) byl dokonce zařazen až za bibliografické údaje brožury a je prakticky součástí následné agresivní reklamy.
Jisté výtky lze uvést i k vlastnímu textovému materiálu. Chybí poznámkový aparát u Předmluvy, místo toho jsou nejasně použity rádoby závorky (lomítka). Stejně tak „falešné“ uvozovky v názvech odborné i pramenné literatury v textu mohly být spíše nahrazeny odlišným řezem písma. Není uvedeno, kdo je autorem překladu německých citací z „anonymní kroniky“ i Seifertova vlastivědně-historického díla v poznámkovém aparátu k edici. V seznamu použité literatury absentuje Tomkův Dějepis města Prahy, s nímž autorka pracovala. Pomíjím pravopisné chyby (pokud šlo o záměr, měl být osvětlen v ediční poznámce): příslušníky řádů (jezuité) a náboženských směrů (židé – zde zcela jistě nemyšleno v etnickém slova smyslu) píšeme s malým písmenem.
Hnidopišské šťourání bychom si rádi odpustili, ale pokud bude stále (kolikrát na tuto skutečnost budeme muset ještě upozornit?) redakční práce uspěchaná a málo pečlivá – což by se u publikací s dlouhou dobou použitelnosti stát nemělo – nic jiného se od nás čekat nedá. Pavel Straka

Pavel Straka [REGIZ 6 / 1996]


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU