Naše redakce obdržela reakci autora knihy Znak města Loun
na recenzi Pavla Straky, uveřejněnou v minulém čísle REGIZu. Přestože není zvykem,
aby si autor sám hájil své dílo a přestože je tato reakce nepříliš adresná (nechceme
z REGIZu udělat jakousi žabomyší tribunu různorodě dotčených jedinců), věnujeme
této polemice tentokrát výjimečně a naposled místo. I když je reakce delší,
než recenze sama...
V prvních dvou odstavcích recenze publikace Znak města Loun podrobuje
recenzent kritice jmenný rejstřík, slovníček odborných výrazů a seznam literatury.
Bylo nalezeno několik drobných nedostatečnosti, k jejichž výčtu není co dodat.
Recenzent má pravdu.
Dále recenzent rozpoznává, že „text ... je výrazně poznamenán autorovou nezkušeností
s psaním“, což je uvozeno floskulí „Abych pravdu řekl...“. Bylo by bláhové kontrovat
tvrzením, že to tak není, protože téměř vždy lze udělat téměř cokoliv lépe.
Vysvětlení, jak na autorovu nezkušenost s psaním recenzent přišel a v čem spočívá,
jsem již v textu recenze nenašel.
Stejné je to i s tvrzením recenzenta, že „tím hlavním je částečná spekulativní
tendence práce“. Opět „holá“ věta. V čem spočívá ona „spekulativní tendence“
s přívlastkem „částečná“? Je-li to v příliš abstraktním uvažování, pak kde v textu
se tak děje a čím je částečné?
Lze se dočíst, že „autor své domněnky staví na nedostatečném množství očividně
neprostudované literatury“. Dle recenzenta mělo být větší množství očividně
prostudované literatury z oborů obecné historie, církevní historie, religionistiky,
teologie, filozofie, sémiotiky, estetiky, dějin umění, ale i hermetických věd.
Nezbývá mi nic jiného, než se opět ptát – které domněnky jsou stavěny na nedostatečném
množství očividně neprostudované literatury ?
O některých vyjmenovaných disciplínách se domnívám, že jejich vztahy k zpracovávanému
tématu jsou okrajové. O jiných si myslím, že jsou dokonce zbytné. Například
církevní historie – publikace se nezabývá dějinami žádné z církví, religionistika
– srovnávání různých náboženství nebylo předmětem recenzované publikace, teologie
– text recenzované publikace se nezabýval naukou o bohu. Filozofie je tak široký
obor, že je nezbytně nutné, aby její nedostatečnost recenzent přesněji specifikoval.
Publikace Znak města Loun si nekladla za cíl estetická hodnocení. Stejně tak
neřešila v duchu sémiotiky lingvistickou problematiku vztahů významu filozofických
kategorií znaků a symbolů k jazyku. Absence hermetických věd byla v knize vysvětlena
snahou nekomplikovat výklad k nepřehlednosti. Autor nyní dodává, že rád přenechává
výklad těm, kteří to umí.
Recenzentova kritika „neprostudované literatury“ přesahuje dimenze publikace.
Jistě lze přiznat, že více studia by mohlo přinést více použitelných poznatků,
stejně jako žádný použitelný poznatek. Ocenil bych, kdyby recenzent zmínil alespoň
po jednom zásadním a nepostradatelném titulu z vyjmenovaných oborů. Domnívám
se, že výše definovanou výtku lze s úspěchem používat ve všech budoucích kritikách
kohokoliv, protože vždy lze nalézat nevyužité možnosti interdisciplinárních
vztahů a komparací.
Zmatečné jsou výroky recenzenta, když říká, že „vše je psáno tak, aby to nakonec
vyšlo“ a vzápětí „Nechci zpochybňovat autorův výklad, stejně tak je totiž možné,
že se trefil do černého. Říkám pouze, že mi tato střelba připomíná (díky zpracování)
střelbu slepce“. Proč ? Jestliže je možné, že se autor „trefil do černého“,
pak nemohlo jít při psaní publikace o jakousi kalkulaci, provázenou bezhlavou
střelbou a hru na to, že to vyjde (Sine ira et studio). Pod pojmem „díky zpracování“
si nedovedu představit nic.
Je rozporuplné, jestliže recenzent na jednu stranu říká „nevyvracím tudíž výklad,
který Kasík nabízí (měsíc – Panna Maria, hvězda – Kristus... )“ a vzápětí dodává
„naopak zcela bych vylučoval štítek jako Boha Otce“. To, co recenzent nevyvrací,
i to, co zcela vylučuje, je vykládáno ze stejných východisek a na stejných principech.
Tím je interpretace ikonografických vlastností artefaktů středověkého umění
prostřednictvím biblických textů. Tuším, že odsudek recenzenta spočívá ve faktu,
že v žádném kompendiu atributů biblických postav a svatých není štít spojován
s Bohem přímo. Ale je tak velice jednoznačně učiněno v biblickém textu. Příčinná
souvislost existuje a byla použita (principium rationis sufficiendis). Bylo
by cenným přínosem recenze, kdyby recenzent své „vylučování“ podpořil argumentací.
Recenzent na několika místech viditelně zápolí s osobním pocitem pochyb o věrohodnosti
výkladu významu užitých figur v nejstarších lounských pečetích. Protože se nedokáže
sám s tímto pocitem vyrovnat solidními protiargumenty, podsouvá čtenářům své
subjektivní hodnocení výroky: „... hloubavější čtenář lehce získá pocit...“
nebo „... obávám se však, že autorovi ... zřejmě mnoho čtenářů věřit nebude...“.
Argumenty nahrazuje recenzent dikcí.
Nakonec recenzent shledal, že publikace je neúplnějším katalogem téměř všech
podob lounských symbolů. Přesto, že na začátku recenze je označována za reprezentativní
vizitku Loun a málem za počin posledního čtvrtstoletí a je na „artefakt radost
pohledět“, vše se nakonec smrsklo na hodnocení vnějškové. Hodnocení obsahu,
po rozpitvání soupisu literatury, jmenného rejstříku a slovníčku a po vyřčení
několika nekorektních soudů, rezultovalo do pojmenování „úplný katalog“. Nemělo
by mě co mrzet, kdyby to skutečně byl jen katalog. Na odborné hodnocení recenzent
otevřeně rezignoval přiznáním vlastní nedostatečné znalosti heraldiky. Paradoxně
kniha Znak města Loun je víceméně právě o heraldice. Snad se tedy měl recenzent
zříci recenzování této knihy, protože výsledek se zdá být málo užitečný komukoliv
– recenzenta nevyjímaje.
Stanislav Kasík
Stanislav Kasík |
Pavel Straka |
Vaše reakce na mou kritiku je o 223 slov delší než kritika sama (574 slov). S prvními třemi odstavci nepolemizujete, dokonce potvrzujete jejich správnost (jsou skutečně tři, nikoli dva). Očividně vám vadí dva kratší odstavce následující, kterým věnujete sáhodlouhé psaní. Navíc vytrhujete z kontextu výrazy, dané již mnou do uvozovek, tzn. že mají jiný než původně určený význam. Získal jsem pocit, že nejen nemáte příliš velkou zkušenost se psaním, ale také se čtením. Měl jsem za to, že jsme si již všechno jednou osobně vysvětlili – to když jste četl mou kritiku ještě než vyšla. Tehdy jste uznal prakticky veškeré mé výhrady. Nemám důvod měnit na své kritice jediné slovo. Budu navíc korektní a nenapíši, co jste při odchodu prohlásil. Před svědkem... Pavel Straka [REGIZ 2 / 2001]