ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - RŮZNÉ


Podivuhodný svět malíře Jana VALTA

aneb „Všechno, co jsem kdy namaloval, jsem i prožil“

Motto: Celý život sleduji jednu utkvělou představu. Pokud člověk dělá něco bytostně a neohlíží se na to, jestli bude mít úspěch, jestli prorazí, v pravý čas se stane pravá věc. Zažil jsem to mockrát. A moje pražská výstava je toho potvrzením.

V polovině loňského prosince proběhla ve smíchovské galerii DWO ve Vítězné ulici prodejní výstava obrazů malíře Jana Valta. Ten poskytl našemu pražskému dopisovateli Karlu Vránovi rozhovor...

Věříte v osud?
Věřím, že osud může člověka naplno zasahovat, pokud se mu úplně poddává. Pokud jenom pluje s proudem. Ale osud přináší i křižovatky a stává se výzvou. Člověk jej může pozměnit. A to je otázka vůle.
Co ve vás vyvolalo potřebu tvořit?
Vzpomínám si na svoje děsivé noční můry v dětství. Vyrůstal jsem v 50. letech a vnímal jsem to napětí, strach a ohrožení (strýc Jana Valta byl v lednu 1950 po politickém procesu popraven – pozn. autora). Začínal jsem vybarvovat azbukou doprovázené kreslánky, které mi dal otec, a tím jsem se zbavoval strachu. Tehdy mě strašně ovlivnila kresba muže, který má v ruce kopí a velice klidným pohledem sleduje tygra, který na něho skáče s otevřenou tlamou. Ten tygr vlastně skákal na mě, na diváka. A mezi mnou a jím byl klidný Ind, který držel kopí, aby se na něj tygr nabodl... Potom jsem přivoněl k vůni barev. Já jsem byl vždycky samotář, ve školce mě za trest zavírali do sklepa. Nikdy jsem nesdílel masové nadšení a malování se odvíjelo z mého osobního náhledu na svět.
Může se noční můra transformovaná do uměleckého díla stát pozitivní záležitostí?
O tom jsem hluboce přesvědčen. Nevěřím, že pouze z pozitivního prožívání může vzniknout něco pozitivního. Život je nabit protikladnými energiemi. Život bez smrti by nebyl plnohodnotným životem a být neustále v říši smrti není dobré pro život.
Nejsou vaše obrazy příliš abstraktní pro člověka s „běžným vnímáním“?
Otázkou je, co lze nazvat „normálním vnímáním“, protože normální vnímání mám já. Norma každého jednotlivce je jiná. Ale věřím v to, že všichni máme jakési jednotné jádro. Materialisté tomu říkají podvědomí, v náboženství je to otázka duše.
Je tedy pro vás důležitější to, co vnímá „duše“, než to, co vnímají smysly?
Oči jsou první, které něco zaznamenají. Uvnitř se pak jejich vjem přetavuje do konečné podoby. Obraz je tajemstvím pro diváka stejně jako pro malíře. Jeho energie, působení, životaschopnost. Umění nemůže nikdo změřit, zvážit. Ale přitom funguje déle než několik tisíciletí.
Jak byste definoval svoji současnou tvorbu?
Je těžké definovat sám sebe. Určitě je zaměřená více do nitra. Když budu malovat krajinu, není to pro mě jenom krajina. Její obraz se nejdřív do mě musí probojovat. Všechno, co jsem si kdy namaloval, jsem i prožil.

Karel Vrána

Malíř Jan Valt: Narozen v roce 1951. Starý Most, kde prožil dětství a kde se oženil, byl zbourán. Dnes žije na faře v Ročově u Loun. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor český jazyk – výtvarná výchova. Pracoval jako vychovatel v ústavu pro mentálně postižené, jako vedoucí propagace v Kulturním domě v Lounech, později jako dlaždič a čerpač spodních vod. Vystavoval v lounském muzeu, v listopadu 1989 v mosteckém divadle obklíčeném estébáky a policií, v roce 1990 na Právnické fakultě v Praze a ve Fillově galerii v Ústí nad Labem. Jeho obrazy jsou roztroušeny po celém světě, v New Yorku slouží jako doplněk k léčbě duševně nemocných. V současné době vystavuje v galerii DWO ve Vítězné ulici na Smíchově. V jeho obrazech se mísí abstraktno se skutečností a banální věci s archetypálním mystičnem.


ZPĚT NA ARCHIV REGIZU