K výsostným symbolům měst patří pečeť, znak a prapor. Vznikly
z praktických potřeb městské obce jako odraz její právní subjektivity a existence
výkonu některých funkcí, zejména vojenských a vrchnostenských.
Zhotovení typářů městských pečetí je obvykle spojováno s konsolidovanou samosprávou
a fungující kanceláří. Vyspělé komunity v minulosti byly převážně ve městech
královských. Nejstarší městské pečetě se objevují v průběhu 13. století právě
u nejvýznačnějších z nich. Zde se také setkáváme s užitím prvních městských
znaků. Do roku 1420, tj. v době předhusitské, můžeme počítat se znaky u více
jak patnácti měst. Nejnovější výzkumy prokázaly, že při posuzování počátků
historického vývoje městských symbolů je nutné posuzovat zvlášť jevy sfragistické
a zvlášť jevy heraldické. Není možné ztotožňovat pečeť a znak pro jejich různý
význam, i když pro podoby znaků byla nacházena v pečetích inspirace, či dokonce
byl obraz z pečetního pole přijat do městského znaku beze změn.
Louny byly od svého založení městem královským. V genezi městských symbolů
můžeme počítat s podobným vývojem jako u jiných obcí tohoto typu. První zmínka
o lounské pečeti je z roku 1314. Dochované exempláře pocházejí z roku 1334
a 1350. Na začátku 60. let 14. století byl zhotoven nový typář pečeti pojmenované
v opisu jako „sigillum maius“. Od staršího typu se nová pečeť výrazně lišila
zjednodušením pečetního obrazu. Obsah pečetního pole se od těch dob již nezměnil
a byl použit na všech druzích pozdějších pečetí a razítek. Trvalými znameními
se staly: kvádrová hradební zeď opatřená cimbuřím, ve které je brána s vytaženou
mříží; za hradbou stojí dvě kvádrové polygonální věže s oknem a ukončené cimbuřím
a jehlancovou střechou s makovicí; mezi věžemi leží štítek, ve kterém je hvězda
a půlměsíc. Položením vyjmenovaných figur do štítu vznikl městský znak.
Nejstarší podoba městského znaku vytesaná do svorníku klenby presbytáře kostela
sv. Petra pochází z doby před rokem 1462, kdy byl uvedený kostel na Žateckém
předměstí opatřen novým krovem. Do současnosti se zachovala celá řada heraldických
památek s městským znakem dokládající jeho vývoj od pozdní gotiky, přes renesanci,
baroko a klasicismus, až po historizující slohy v druhé polovině 19. století.
Mimo znaků tesaných do kamene jsou zachovány také znaky řezané do dřeva. Mimořádný
význam mají barevné iluminace z lounského graduálu z roku 1530 a z kancionálu
z roku 1563.
Výtvarný pohled kameníků a tvůrců plastik lounského městského znaku nebyl
vždy totožný. Do jejich projevů se promítaly jak idividuální dispozice odborné
a umělecké, tak odrazy řady vnějších vlivů jakými byly například soudobý náhled
na heraldiku, slohové pojetí či trendy v pojímání heraldických figur. Z těchto
důvodů vznikaly znaky v detailech odlišné. Odlišnosti již v minulosti vyvolávaly
polemiky o historicky správné podobě lounského znaku. Pochybnosti dosud nezmizely,
i když by se zdálo, že historikové a heraldici již nemohou k celé věci nic
podstatného dodat.
Vůbec první moderně pojaté shrnující pojednání publikoval v roce 1931 K. Linhart
v práci Znak a pečeti města Loun. Autor byl výrazně ovlivněný prací V. Vojtíška
z roku 1928, kde byly stanoveny základní, ale nepřesné a dnes již překonané
premisy pro posuzování geneze znaků českých měst. Vojtíšek v podobném duchu
opakoval své teze ještě jednou v roce 1952. Další generace autorů, reprezentovaná
například B. Lůžkem (1970), setrvávající na nekonfliktních a pouze registrujících
a nehodnotících heraldických interpretacích, nijak výrazně nepřispěla k obohacení
dosavadního poznání. Teprve R. Nový v roce 1976 podrobil kritice závěry Vojtíškovy
a doložil, že první znaky a tím i počátky české komunální heraldiky je nutné
hledat již v době předhusitské; tedy před epochou, která byla pro vznik městských
znaků stanovena jako mezní. Zatím posledním slovem v městské heraldice byla
rozsáhlá shrnující práce J. Čarka Městské znaky v českých zemích vydaná v
roce 1985.
Dosavadní heraldická pojednání dotýkající se lounského městského znaku neřešila
otázky, které při podrobnějším studiu nutně vyvstanou. Shrneme-li je, zjistíme,
že otázky lze rozdělit na dva hlavní okruhy. Jedna část hledá odpovědi v prostředí
ryze heraldickém a druhá se ptá na význam užitých figur a symbolů.
Protože neexistuje seriózní a vědecký výklad symboliky heraldických figur
a znamení, je každý pokus odkázán na schopnost najít akceptovatelnou interpretační
rovinu. Východiskem pro určení historické správnosti použití heraldických
figur u lounského městského znaku, stejně jako výklad jejich symbolického
a ikonografického významu, je první městská pečeť z počátku 14. století. Řada
zde použitých znamení nebyla již nikdy opakována ani v dalších typářích a
ani ve znaku.
Ukázalo se však, že všechna znamení a symboly jsou vyložitelné stejnou metodou
a že tvoří ikonografický celek. Lze je interpretovat pomocí textů Bible.
V umění je tato metoda zcela běžně používána při interpretacích námětů středověkých
výtvarných děl.
Heraldika k výkladu významu znamení a figur ve znacích a erbech těchto metod
nepoužívá, protože tak nemůže učinit vždy a u každého erbu bez rozdílu. Podle
užitých znamení v lounském městském znaku je nepochybné, že ten byl vytvořen
položením znamení z pečeti do štítu. Tvorba pečetních obrazů se neřídila pravidly
platícími v heraldice. A právě proto je možné identifikovat a vyložit symboly
a znamení z první lounské pečeti pomocí biblických textů.
Ikonografický výklad je veden s vědomím mnohovrstevných interpretací pevně
spojených s křesťanským symbolismem. V hradbě s věžemi lze vidět, jak symbol
skutečného pozemského města, tak biblického Nebeského Jeruzaléma. Štítek mezi
věžemi a hvězdu s půlměsícem v něm vyložíme jako znamení Hospodina, Ježíše
a Panny Marie. Měsíc a hvězda, resp. slunce jsou nositeli dalších významů.
Nejprostší je ten, že symbolizují den a noc. Můžeme také mluvit o příměru
ke Starému a Novému zákonu, o symbolu spojovaném s Ukřížováním atd. Okolo
štítku je rozloženo dalších pět hvězd vysvětlených jako planety známé ve středověku,
které ve spojení s měsícem a sluncem (hvězdou ve štítku) mohou symbolizovat
oblohu, stejně jako Nebesa nebo týden, tj. dobu, po kterou byl tvořen svět
a vesmír. Další dva srpky měsíce po stranách věží jsou vyloženy jako odraz
definování prvotní a základní božské vlastnosti, tj. Boží věčnosti; nebo také
prostě časovou jednotku, část roku – měsíc.
Shrneme-li celý ikonografický výklad prvních lounských pečetí, můžeme říci,
že navrhovatel omezeným okruhem výrazových prostředků a na velmi malé ploše
dokázal vyjádřit velice bohaté sdělení. Bible ovlivňující téměř všechny aspekty
života středověkého člověka, se stala hlavním zdrojem inspirace. V symbolech
a jejich interpretaci se odráží základní narativní a věroučná podstata Bible.
Obraz nejstarší lounské pečeti zachycuje všechny důležité momenty biblického
textu počínaje Stvořením světa a Posledním soudem konče. Šíře ikonografických
poloh, prolínání významů a možností interpretace doslova překvapuje. Některé
nemohly být vyloženy do podrobností, jiné jistě zůstaly neobjeveny. Promyšlenost,
s jakou byla pečeť navržena, je obdivuhodná.
Nejvíce polemik okolo správnosti podob některých figur ve znaku města Loun
byl veden okolo oprávněnosti použití vrat u brány, o tvaru půdorysu věží,
o tom, zda mezi věžemi leží figury půlměsíce a hvězdy volně, nebo jsou položeny
na štítek a nakonec zda měsíc je dorůstající, ve tvaru písmene D, či ubývající
ve tvaru písmene C. Otázky jsou zodpovězeny bezezbytku. Vrata k bráně nepatří,
protože k nim byla přidána svévolně kameníkem v roce 1500 a po sto letech
se již ve znaku nepoužívala. Půdorys věží je šestiboký podle podob na nejstarších
pečetích a tesaných znacích. Štítek mezi věže patří, jinak by figury v něm
ztrácely ikonografický význam, který jim byl dán biblickými texty. Stejným
způsobem je pevně stanovena pozice měsíce, který má být dorůstající.
Tak jako měly křesťanské symboly ustálenou typologii forem, měly i ustálenou
typologii barev. Ta určovala s nepochybnou přesností barevnost znaku. Štít
byl modrý. V něm stála stříbrná hradba s bránou, ve které je vytažená zlatá
mříž. Za hradbou vyrůstají stříbrné věže s červenými střechami a zlatými makovicemi.
Mezi věžemi leží červený štítek se zlatou hvězdou a zlatým půlměsícem.
Pokus o ikonografický výklad vedený s vědomím mnohovrstevných významů středověkých
symbolů, nebyl u nás v oblasti komunální heraldiky dosud učiněn. Ukazuje se,
že užívaná znamení mohou mít hlubší význam, než jsme ochotní připustit. Učiněné
závěry, nesporně platné pro lounskou pečeť, se nedají bezezbytku zobecnit,
protože příčiny volby nebo pohnutky k výběru figur do znaku nebyly vždy stejné,
ale naopak velmi různorodé. Různorodost příčin a pohnutek zahrnuje i tu možnost,
že volba nebyla vedena žádným konkrétním úmyslem vkládat do znaku symboly,
ale potřebami zcela praktickými.
Stanislav Kasík
Pozn. red.: Autorem knihy o lounském městském znaku je Stanislav Kasík, člen České heraldické společnosti. Uveřejněná část je kompletní resumé knihy, které autor ochotně poskytl k otištění, za což děkujeme. Kulturní komise města Loun doporučila a Městská rada posléze schválila sedmdesátitisícový příspěvěk na vznik knihy. S ohledem na to, že kniha by měla být reprezentativní a v uvedeném příspěvku je zahrnut i autorský honorář, bude zřejmě zapotřebí nepoměrně vyšší finanční částky. Pokud máte zájem přispět na vydání knihy, případně ji sponzorovat (v knize nebude inzerce! – jde o skutečný sponzoring, s uvedením dárce v tiráži), kontaktujte redakci časopisu REGIZ, kde vám rádi sdělíme technické podrobnosti. Vydavatelem knihy bude zřejmě Městský úřad.