KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

K R O N I K A 1998 / archiv

vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář

KRONIKA 1997	KRONIKA 1998	KRONIKA 1999	KRONIKA 2000
KRONIKA 2001	KRONIKA 2002	KRONIKA 2003	KRONIKA 2004
KRONIKA 2005	KRONIKA 2006	KRONIKA 2007	KRONIKA 2008
KRONIKA 2009

---

- V předvečer prvního jarního dne (20. 3.) byl zasvěcen prostor sv. Mikuláše koncertu studentů teplické konzervatoře. Na repertoáru byla posluchačsky oblíbená tvorba období baroka (Vejvanovský, Purcell, Händel, Bach, Charpantier, Scarlatti...), tedy nic překvapivého a sluchově náročného. Interpretace dechových nástrojů a zpěvu snad odpovídala stupni umu studentů (varhany obsluhovala prof. Marie Červová, tvořily víceméně opěrný fundament), který spíš vypadal mile příslibově, než by nás příliš niterně uchvátil. Snad by nebylo na škodu (a nad síly interpretů) zařadit něco jiného než pouze krátké skladbičky (případně arie z Händlových oper a Scarlattiho píseň), které byly a dodnes zůstaly vesměs líbivým (i když melodicky napadnuteltým v případě Charpantierova Te deum a Ave Maria Bachova a Gounodova) repertoárem. Pavel Straka

---

- V sobotu 21. února zahájil prvním koncertem činnost Jazz Club Louny. V hotelu Union představil Karel Růžička Quartet. Magnetem zde byl pochopitelně K. Růžička sen. (el. piano). V aranžmá však bylo ponecháno možná příliš prostoru K. Růžičkovi ml. (saxofon), tak dalece, až jsem jej podezíral z exibionismu. Nevykalkulovaně časté střídání sólových partů působilo přeci jen poněkud akademicky. Škoda... rytmika byla totiž výborná. Druhý koncert pořádal JCL 27. března v těchže prostorách. Tentokrát vystoupila skupina Tribute to Eternal (Martin Plachý – sax, Radek Krampl – vibrafon, Petr Dvorský – kontrabas, Jaroslav Pašmik – bicí) převážně s repertoárem od veličiny hardbopového a freejazzového hraní 60. let Johna Coltrana, na programu se objevilo i po jedné kompozici Kramplově, soulového pianisty Horace Silvera i Žalm Antonína Dvořáka. Z našeho pohledu byla volba vystupující kapely mimořádně šťastná, muzikanti hráli s drajvem, přesto kultivovaně (oproti podstatně akademičtější Růžičkově skupině), sóla nebyla prázdnou exhibicí a měla svoji logiku a duch odpovídající vyznění skladeb; představovaná muzika měla v sobě silný melodický náboj i esprit 60. let. Soukromě autora zprávy potěšila hra bicích (nebyla to jen rytmická podpora, ale opravdu invenční součást hudebního komplexu), i když s chutí hráli všichni muzikanti a vyzdvihovat jednoho na úkor kolegů by v tomto případě bylo opravdu nesmyslné. Potěšitelný byl i větší zájem publika než o Karla Růžičku; osobně si myslím, že Tribute to Eternal si ho zasloužili. Velmi dobrý koncert! Text a foto Pavel Straka

---

- 8. března se konala na Zastávce již tradiční veřejná oslava narozenin V. Drápala, spojená jako obvykle s vystoupením několika více či méně rockových kapel; celý večer byl navíc moderován I. M. Jirousem (viz. rozhovor v minulém čísle REGIZu). Nejsilnější mi přišel blok MCh bandu, trvalky českého alternativního rocku. Jeho muzika (respektive pero jeho leadra Mikoláše Chadimy) nese v sobě mnohé: minimalismus, jazzové postupy, artificiální vážnost, černý humor; je to hudba velmi proaranžovaná (netriviální hra bicích, invenční rejstříky kláves, preparovaná kytara i téměř freejazzový saxofon, odlehčená basa) a v dlouhých skladbách z alba z roku 1990 Es reute mich f... náročná na soustředěný poslech. Nejnovější písničky z připravované desky jsou kompozičně odlehčenější, zato textově (Farma zvířat) velmi kritické k současné společenské situaci. Podstatně tuctovější byl zřejmě psychedelický, a-la Amerika 60. let, rock Bratrů Karamazových (s dost nepovedenou coververzí Podivuhodného mandarina Plastic people) i dost upocený projev Umělé hmoty, jejímuž téměř tancovačkovému hardrocku příliš nemohl pomoci hostující saxofon M. Chadimy. Snad jen závěr setu, v němž se vzpomnělo na undergroundové časy (Trilobit) UH, zněl trochu lépe, ovšem vedle dnešních Plastic people to bylo stejně hodně tupé, i když – a to uznávám – atmosféra byla i přes křečovitý projev rádobyodvázaného zpěváka pěkně hustá a rozjetá. Následující Garage předvedla standardně poctivý postarší bigbít, odlehčeně znějící díky baterii perkusions (vedle obligátní bicí soupravy). Proti takovéto „tancovačce“ člověk v danou chvíli nic mít nemůže, i když nechápu, jak kapelu ještě dnes může bavit vyhovovat přání publika zařazením přídavku v podobě Muchomůrek bílých. A konečně Charpál – Crazy Plesk! ukázal lounskému publiku svoji „nechutnou šou“, moderovanou Kakaxou v převleku Brouka Pytlíka, v níž figurují různé figurky (papež Wojtyla, Dolly Busters, velký Zvrhlík a mnozí další) a v níž o muziku ani moc nejde, ale spíš o dost specifickou legraci. Až sem dění pozoroval Pavel Straka

---

- Na hematologicko-transfúzním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Lounech se konala 16. března vernisáž výstavy Olgy Karlíkové s názvem Hlasy žab, která je jednou ze tří výstav věnovaných k 75. narozeninám umělkyně (další je expozice Hlasy ptáků ve VIA ART v Praze a výstava v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku). V Lounech bylo vystaveno 9 prací s tématem hlasu žab. Autorka zaznamenává na magnetofonový pás skřehotání žab u třeboňských rybníků, podle něhož pak v ateliéru realizuje malbu nebo kresbu. Výtvarnice pochází z Prahy, na severní Čechy má však silnou vazbu. Žije na chalupě v Dubé, odkud pochází většina prací s přírodními tématy. Vystavovala v Mostě, Litoměřicích i v Roudnici n. L., v roce 1983 v doksanském klášteře (šlo o jednu z pololegálních výstav v dobách normalizace – Olga Karlíková je signatářkou Charty 77). V samotných Lounech byla vždy přijímána s velkým ohlasem. Vynikající kolekce jejích obrazů a kreseb je v majetku Galerie Benedikta Rejta. Byly zakoupeny již v 80. letech především zásluhou kunsthistorika Vítka Čapka (1954 Jaroměř –1988 Louny), jehož památce (u příležitosti 10. výročí úmrtí) byla lounská výstava věnována. Z.S. / P.V., foto Pavla Vejrážková

---

- Dne 2. dubna byla v Památníku národního písemnictví v Praze zahájena výstava Z nových přírůstků Památníku národního písemnictví 1993-1997, která až do 8. června představuje úzký reprezentativní výběr obrovského množství více než půl miliónu kusů archiválií, sedmadvaceti tisíc knih a tři tisíce uměleckých děl, získaných během uplynulých pěti let do fondů tří oddělení PNP – literárního archivu, knihovny a uměleckých sbírek. Celý jeden výstavní panel je vyhrazen exponátům dokumentujícím dílo básníka Emila Juliše; předvádí soubor fotobásní z roku 1974, vytvořených výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem na základě vizuálních básní z knihy Pohledná poezie, a dvojici bibliofilií z produkce lounského nakladatelství P. R. Vejrážky FABIO – Multitext A a Afrikááááá! Na tyto akvizice z roku 1996 navázal v loňském roce literární archiv PNP založením široce pojatého osobního fondu E. Juliše, který zahrnuje rukopisy, samizdatová vydání básnických sbírek a sborníků, archiválie i autorova výtvarná díla. Zbyněk Sedláček

---

- Malá výstavní síň hematologicko-transfúzního oddělení Nemocnice s poliklinikou v Lounech (ach, ten název, i zkratka vypadá jak z Mládkovy dílny: MVSHTONSPvL) se činí. Prakticky v každém vydání REGIZu nacházíte (od jejího otevření) zprávu – někdy i dvě! – o nové výstavě. Dne 20. dubna konala vernisáž další výstavy Pavla Hayeka (*1959) Struktury. Autor má za sebou více než dvacítku výstav, z toho několik v zahraničí. Ve svých dílech (obrazy, grafiky a fotogramy) se – slovy Jiřího Valocha – soustřeďuje na vizuální materiál, který má blízko, a který zároveň reflektuje jeho vztah k živé přírodě a k tomu, s čím přichází normálně do styku. Výstavu můžete navštívit do 22. května. -red-, foto Pavla Vejrážková

---

- V úterý 21. dubna byla v Domě Sokolů z Mor v Lounech otevřena navýsost zajímavá výstava Okresního muzea, představující u nás stále ještě neob- vyklou metodu archeologického výzkumu pomocí letecké fotografie, s názvem Archeologie ze vzduchu. Výstava vznikla díky spolupráci muzea s Ústavem archeologické památkové péče Most a zachycuje výsledky letecké archeologie v severozápadních Čechách v letech 1992-1997. Potrvá do 25. května, přičemž rozhodně stojí za zhlédnutí -ah

---

– Dalším koncertem z produkce Jazz Clubu Louny bylo vystoupení skupiny Ánima se zpěvačkou Vesnou Cáceres, tentokrát pořádáném v kinokavárně Domu kultury dne 7. května. V tomto případě nešlo o žádný jazzový žánr jako takový (i když prvky jazzu v soundu kapely byly více či méně znatelné), ale o hudbu, která jeho vývoji pomohla nálézt další inspirace k dalšímu vývoji, tedy latinskoamerickou populární hudbu s dvojí baterií bicích nástrojů (jednou z nich ale byly obligátní perkuse), na duo redukované žestě (trubka a trombon), akordeon, baskytara, elektrická kytara, chyběla pouze nemocná houslistka. Vše se neslo v duchu typických znaků hudby z Kuby, Brazílie, Kolumbie a Venezuely, odkud bylo vesměs čerpáno (na repertoáru jsou ale i písničky vlastní) : tedy bohatá polyrytmika, dráždivě agresivní dechy a sentimentální pojetí ženského zpěvu (třebaže v závěru setu několikrát sklouznul i k expresi). Muzikantsky velmi živé a hravé, žádná utahaná „barovost“, i když v barech se takováhle muzika musí poslouchat velmi dobře. Ostatně, ten frťan tequily, který jako bonus zadarmo dostal každý z diváků, navzdory tomu, že se mexická hudba nehrála, k večeru dokonale pasoval. text a foto: Pavel Straka

---

– Po dlouhých letech čekání byly dne 15. 6. otevřeny nové výstavní prostory Galerie Benedikta Rejta v Lounech. Nákladem 14 milionů korun vyrostl na místě starého pivovaru stánek umění, jehož architektonické řešení jak blízkého exteriéru, tak instalace děl a interiéru podnítí zcela jistě řadu konfrontačních názorů. Nutno přiznat, že kompozice těchto tří prvků vytváří jednotný celek. Návštěvník snáze pochopí „sloupový taneční parket“ před vchodem do galerie. Slavnostní vernisáž proběhla s úvodním lapsem, kdy veškeré projevy zúčastněných byly slyšitelné jen minimu návštěvníků, což bylo způsobeno naprosto nešťastným rozmístěním mikrofonu, reproduktorů, hudebníků a prostoru pro diváky. Velká škoda, protože projevy radosti a díků nebyly jen suchým formálním konstatováním, ale (obzvláště v případě dr. Zeminy) i vtipnou a slovně velmi zručnou glosou. Galerie BR vznikla v roce 1965 a během krátké doby si získala mezi odborníky vysoké renomé. O jejím bohatém depozitáři se však spíše zasvěceně „šuškalo“. Nezbývá než doufat, že se zájemci o moderní umění 20. století budou nyní moci postupem času intimněji seznámit s legendárními sbírkami lounské galerie. Architektem projektu je Emil Přikryl, koncepci stálé expozice konstruktivistického umění 20. století vytvořili doc. Jan Cígler, prof. Emil Přikryl a dr. Jaromír Zemina. V současné době zde naleznete vystavená díla např. Z. Sýkory, V. Mirvalda, V. Jíry, J. Kubíčka, V. Boštíka, K. Malicha, K. Nepraše, D. Chatrného a dalších umělců.

---

– Dvě výstavy současně byly zahájeny ve čtvrtek 18. června v Domě Sokolů z Mor Okresního muzea v Lounech. První s názvem Symbolika měst Barendrechtu (Nizozemí), Loun (Čechy) a Zschopau (Sasko) s podtitulem O znacích a vlajkách tří partnerských měst zahájil Mgr. Antonín Hluštík. Výstava na několika panelech představuje dějiny heraldických znaků zmíněných měst. Druhou výstavu – Louny na pohlednicích Jaroslava Rychtaříka – zahájil dr. Bohumír Roedl. Představuje na 500 zajímavých pohlednic ze sbírky lounského sběratele, převážně z přelomu století.

---

– V sobotu 27. června byla na zámku v Litomyšli zahájena výstava desítky nejnovějších děl Zdeňka Sýkory (krátce jsme naše čtenáře informovali již v minulém čísle REGIZu) Obrazy a partitury z let 1994-1998 uspořádaná Muzeem a galerií v Litomyšli spolu s místní Galerií Zdeněk Sklenář, která k výstavě vydala luxusně vypravený katalog v úpravě grafika Zdeňka Zieglera. Zahájení výstavy, konané pod záštitou litomyšlského starosty Miroslava Brýdla, bylo zajištěno lounskými silami, protože úvodní slovo pronesl profesor Josef Hlaváček. V horkém letním dni přijely za monumentálními liniovými obrazy Zdeňka Sýkory desítky lidí nejen z celých Čech a Moravy, ale také z Nizozemska, Německa a dalších zemí. Mezi návštěvníky vernisáže nechyběly ani známé osobnosti z řad výtvarníků – Dalibor Chatrný, Olbram Zoubek, Tomáš Rajlich, Jan Smejkal, Pavel Rudolf, Václav Krůček, Pavel Hayek – a teoretiků – Jan Sekera, Jiří Valoch či Tomáš Rybička. Z. S.

---

– Dne 17. 7. byla v Klášterci nad Ohří ve velkém renesančním sále zahájena výstava výtvarných děl Jitky Kůsové, Karla Melouna a Jana M. Valta, šestačtyřicetiletého výtvarníka žijícího v současnosti v Ročově.

---

– V pátek 14. 8. odvysílala Česká televize (a následně ještě dvakrát opakovala) pořad Kdo je Emil Juliš (na fotografii). Básník, žijící v Lounech, držitel Ceny Jaroslava Seiferta a Státní ceny za literaturu za rok 1996, současník Ivana Diviše a Jiřího Koláře, oslaví 21. října sedmdesáté osmé narozeniny. V pořadu se objevily záběry obrazů Zdeňka Sýkory, natáčeno bylo také v ateliéru Vladislava Mirvalda a v lounském antikvariátu.

---

– V neděli 23. srpna vystoupil v lounském chrámu sv. Mikuláše chlapecký sbor Les Pastoureaux z Waterloa a Louvain-la-Neuve z Belgie. Mimo Louny navštívil v rámci svého Tournee de Concerts France ještě Prahu a Poličku. V Lounech jejich repertoár obsahoval např. části Mozartovy Korunovační mše, O Magnum Mysterium Th. L. da Victorii, Haendelovo Alleluija (část du Messie) a další. Prostě, jak uváděla předposlední strana jejich prezentačního katalogu v roztomilé nečeštině: „Velky klacisky mistry“. Kromě faktografických údajů, kterými tato stránka oplývala, jste se ještě dozvěděli, že „už zaspěvali es Pastoureaux víc něž 600 koncertů“. Nicméně je chvályhodné, že ve svém propagačním „turnékatalogu“ na české posluchače nezapomněli a ti jim jistě – s ohledem ke kvalitnímu výkonu – byli leccos schopni odpustit.

---

– Přestože se vernisáž výstavy Markéty Váradiové Všechny čtverce jsou čtyřúhelníky v Malé výstavní síni hematologicko-transfúzního oddělení lounské polikliniky konala netradičně v pátek a dokonce v den významného historického výročí – 21. srpna, navštívila ji řada nejen lounských, ale i teplických a pražských návštěvníků. Mladá výtvarnice žijící v Teplicích (nar. 1973), absolventka Institutu výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde od minulého školního roku působí jako asistentka a laureátka ústecké univerzitní Ceny Miroslava Proška, připravila pro svou lounskou premiéru poměrně početný soubor prací z let 1996 až 1998, sestavený z cyklů Bílé a Černé reliéfy, známých z loňských výstav v Ústí nad Labem a Teplicích, letošní fotosérie Medúzy: live a repliky kinetického objektu Moře, který také zde vzbudil hravým a vtipným řešením i smy- slovou atraktivitou velký zájem návštěvníků. Celá kolekce se řadí k aktuálnímu výtvarnému proudu, zaměřenému na přesun geometrických kompozic do roviny skutečných předmětů; reaguje také na postmoderní atmosféru neurčitosti, nezřetelnosti a vágnosti, kterou jednoduše vyvolává překrýváním předmětů pauzovacím papírem. –ZS–

---

– Již po páté se sešli majitelé a obdivovatelé historických vozidel 10.-13. září v dětském táboře v Žerotíně, aby si mezi sebou vyměnili zkušenosti, zasoutěžili si, ale hlavně prožili 3 dny takříkajíc mezi svými. Letošní ročník se samozřejmě neobešel bez deště, ale i tak se tohoto srazu zúčastnilo více než 70 aut a motocyklů. Celá soutěž byla rozdělena do dvou dnů. V pátek 11. září se vydali soutěžící do nedalekého soukromého skanzenu pana Václava Bečváře v Hobšovicích u Slaného. V sobotu potom proběhla dvouetapová soutěž. Mapa dovedla soutěžící do Loun a po obědě přes Ročov (prohlídka kostela) zpět do Žerotína, kde ve večerních hodinách proběhlo vyhodnocení a předání cen. Kdo vyhrál? Všichni, kdo se zúčastnili a vydali se do Žerotína. Za pořadatele i soutěžící bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na soutěži jak finančně, tak i tím, že bez nároku na odměnu přiložili ruku k dílu. M. Sochor

---

– 25. září bylo uspořádáno v restauraci Stromovka vystoupení party, co si říká Vyžvejklá bambule. Tento kultovní soubor je sice formálně na dost školácké úrovni, ale občas se u toho nahatého „baletu“ člověk pobaví (i když nudu si u něj také užije). Tentokrát hoši najeli na konjukturalistickou majorovskozemanovskou notu (evokace vystoupení „skupiny“ Mimikry, ohlasy na názvy dalších dílů z úst „policistů“ při odhalení „oběti“ ruské mafie, pouštění ústřední seriálové melodie), přidali rusko – mafiánskou story a hlavně travestovali, což se mi zdálo jako nejlepší nápad, slavnou Zeď skupiny Pink Floyd. Zeď z krabic tentokrát stavěli Rómové proti „gadžům“... Během bambulího výstupu mě zaujala i „úprava“ odrhovačky skupiny Lunetic Máma, která zněla takto:„Jsi moje máma, teď už vím, že mě nepřines’ čáp, ale že to do tebe táta cák“. Abych pravdu řekl, produkce VB byla pro mě spíše takovou zajímavostí na konec povedeného večera, během něhož vystoupily kapely Radost a D. I. Lebedung. D. I. Lebedung předvedli standard a rozšířili sestavu o druhého basáka (jehož podíl se zřetelněji projeví až se se zbytkem více sehraje). Jejich alternativní bigbeat by potřeboval trošku zhutnit sound, aby byl výsledek ještě expresivnější, nicméně tentokrát jsem si vychutnával kultivované baskytarové vyhrávky Tomáše Bambuška. Teplická Radost (v čele s frontmanem Pepou Pondělíkem, který vedle zpěvu fouká i do trubky) byla ve velmi dobré formě a odvázala svoje praštěné popěvky patafyzického ducha snad nejlépe, co jsem zatím viděl. Její produkce je sice poněkud stereotypní, ale při takovéto muzice na to posluchač, který má rád úlety, kdykoliv rychle zapomene. Pavel Straka

---

– S kulturou se po letní abstinenci roztrhl pytel, ledasco se nám dnes do kroniky nevejde. Místo se však muselo najít pro informaci, že ve čtvrtek 1. října byla vernisáží zahájena výstava Kamila Linharta – Z konce cesty ke kruhu. Výstavu na hematologicko-transfúzním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Lounech zahájila již tradičně MUDr. M. Strašíková, úvodní slovo pronesl Zbyněk Sedláček, autor projektu. Výstava trvá do 6. listopadu.

 

 

---

– Registrujeme samozřejmě i akce, které neprobíhají přímo v Lounech... Na letošní žatecké Dočesné jsem se byl podívat v sobotu 29. 8. a z nabízeného menu mě v odpoledním a podvečerním čase zaujalo pouze jméno jediné, a to Jiří Schmitzer. Herec Studia Ypsilon se prezentuje i jako svérázný písničkář – rocker bez kapely. Někdy melodicky velmi nápadité písničky s občas sarkastickými a ironickými texty jsou všechny interpretovány tak bezprostředně, netrojeně a „tak, jak chce autor, ne publikum“, až to vedle všech ostatních dechovek, „vtipných“ moderátorů a dětských scén působilo opravdu lidsky a opravdově. Schmizer sice hrál na Country scéně, ale s country stylizací se naštěstí absolutně míjí. Někdy bych ho rád viděl někde v klubu. Pavel Straka

---

– Velmi příjemně bylo večer 19. 9. na zahradě u zámku ve Stekníku. Občerstvení sice trochu zadrhávalo, ale vesměs starší publikum vytvořilo velmi adekvátní atmosféru k akci, kde postupně hrál Vlasta Třešňák s výbornými rómskými muzikanty Kormany (opravdu skvělí instrumentalisté – nejen samozřejmě rozsólovaný saxofonista a elektrický kytarista, ale i „stabilizační“ rytmika), pak nám neznámá celkem nevýrazná punková kapela, poté Sváťa Karásek, který dostal víc než slušnou oporu svému dřívějšímu poloamatérství díky kapele Pozdravpámbu jak instrumentální, tak vokální (samostatný blok jeho doprovodných muzikantů, tentokrát s označením Chudák paní Popelková, představil velmi osobité hospodsky šramlovité písničky, vzdáleně v duchu Václava Koubka), a proto už podruhé během letošního léta jsem díky Pozdravpámbu revidoval svůj starší negativní pohled na svérázné adaptace spirituálů tohoto evangelického duchovního. Dáša Vokatá, po jejímž bloku jsem opustil areál koncertu, hrála celkem slušně (dost flamencovsky) na kytaru, ale zpívala těžko poslouchatelnými manýrami, které nevadí u táboráku nebo v hospodě, ale na podium to přeci jen není. Nevím, jak jiné, ale mě její interpretace Krylovy Lásko! i další skladby jeho písničkami inspirované nepřišla jako pocta, ale dost mimo mísu. Při Pozdravpámbu se na podium poprvé vyšplhal Ivan Magor Jirous a pokoušel se dělat cosi, co bychom mohli nazvat moderátorstvím. Bylo krásné chladivé babí léto, hřály ohně a člověk měl zaděláno na nostalgii. Pavel Straka

---

– Od 1. října do 3. ledna příštího roku probíhá v Galerii hlavního města Prahy ve výstavních sálech domu U Kamenného zvonu retrospektiva malíře, grafika a ilustrátora Jana Konůpka, která nese název Poutník k nekonečnu. Výstava podává v širokém výběru dosud nejucelenější pohled na rozsáhlé, až k nepřehlednosti početné celoživotní dílo představitele secesního symbolismu a spoluzakladatele skupiny Sursum. Posun zorného úhlu při výkladu a hodnocení Konůpkova místa v českém výtvarném umění umožňuje zápůjčka prakticky neznámých prací ze soukromého majetku v Oslu, kde je uložena podstatná část umělcovy pozůstalosti. Výstava se opírá také o materiál zapůjčený řadou veřejných institucí i soukromých sběratelů. Stranou nemohla zůstat ani lounská Galerie Benedikta Rejta, z jejíž sbírek putovalo do Prahy sedm kreseb, vytvořených vesměs od první poloviny 20. let do roku 1930. Jde zejména o abstrahující velkoformátové akvarelové a tužkové kompozice, (Věžové stavby, 1. pol. 20. let, Vesmír, 1924 a Podzimní čas, 1930), paralelní k dobovým abstraktním tendencím. Regionální zřetel se na výstavě připomíná ukázkou z krajinářských kresebných záznamů z cesty po Českém středohoří roku 1934, uchovávaných nyní v brněnské Moravské galerii (Krajina u Peruce); další nevystavené drobné kresby z tohoto cyklu zůstaly natrvalo v galerii v Lounech. Z. S.

---

– Ředitel OM Louny dr. B. Štauber zahájil výstavu Vuka Zörnera 14. září v Okresním muzeu v Lounech. Výtvarník (na fotografii) střední generace je lounský rodák (*1958).

 

 

---

– Téměř celá lounská kulturní obec v čele s Emilem Julišem a Vladislavem Mirvaldem odcestovala ve středu 14. října do Ústí nad Labem, kde se v podvečer ve Výstavní síni E. Filly konala vernisáž výstavy malíře Zdeňka Sýkory Souvislosti, pořádané občanským sdružením Kentaur a nadací Lidé výtvarnému umění – výtvarné umění lidem za podpory Ministerstva kultury ČR a města Ústí nad Labem. Úvodní slovo pronesl pedagog katedry výtvarné výchovy PF UJEP Evžen Linaj, který zná Zdeňka Sýkoru a jeho dílo už od dob svých studií na lounském gymnáziu. Linaj připomněl Sýkorův novátorský význam a jeho neoddiskutovatelné místo v mezinárodním kontexu; upozornil zároveň návštěvníky, že výstava sleduje souvislosti Sýkorovy tvorby od počátku 60. let až do současnosti v několika rovinách. Kromě zjevných vnějších souvislostí tvaru a struktury výstava poukazuje na vnitřní provázanost celého díla i zásadní rozdíly jednotlivých etap, které je třeba vnímat v souvislosti s proměnami přístupu ke světu ve vědě i umění. Ústecká expozice má ráz malé retrospektivy, sestavené z prací z autorova majetku. Začíná rokem 1960, Zahradami, pokračuje přes ukázku stylu hard-edge – vynikající Červenou šipkou z roku 1962 – k černobílým strukturám přelomu 60. a 70. let a vrcholí několika velkými liniovými obrazy z 80. a 90. let. Kopiemi partitur k liniovým obrazům dává nahlédnout také do komplikovaného procesu vzniku maleb. Výstavu doprovází malý katalog s textem Evžena Linaje. Z. S.

---

– V neskutečné plejádě kulturních událostí se neztratil počin žateckého muzea K. A. Polánka, které 12. září uspořádalo Den otevřených dveří památek v Žatci. V rámci této akce byly zpřístupněny: Židovská synagoga, děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Jakuba, kostel Korunování P. Marie, Kapucínský klášter, Chmelařské muzeum v Žatci, Evangelický kostel, Regionální muzeum K. A. Polánka, Kostel sv. Václava, kostel Nejsvětější trojice a sv. Václava v Novém Sedle u Žatce. Uskutečnila se řada doprovodných kulturních akcí, kde vystoupily např. pěvecké sbory Čmeláček a Permoníček, realizoval se koncert Žateckého příležitostného sboru a proběhla řada přednášek. A to ještě pracovníci zmíněného muzea stačili připravit a 4. října otevřít výstavu Eduard Glaser a štastná Arábie. Jahůdkou této pyramidy akcí byla 22. října beseda s pracovníkem OM v Mladé Boleslavi Jak se hledají keltské hroby.