V květnu tohoto roku se v Galerii umění v Karlových Varech
konala vernisáž – zatím poslední z mnoha výstav významného lounského malíře
Vladislava Mirvalda. Protože vám v REGIZu o těchto akcích podáváme zprávy
velmi rádi, přetiskujeme úvodní řeč Jiřího Valocha pronesenou na vernisáži
a otištěnou v katalogu k výstavě.
Vladislav Mirvald patří k protagonistům českého (neo)konstruktivního
umění – a myslím, že právě pro něho má médium kresby určující význam. Některé
typy jeho realizací přímo vycházely z charakteristik kreslení, to platí o
kaňkážích a o celém uchopení rýsování jako prostředku stavby výtvarného díla,
i když se ve finální podobě třeba uplatní v podobě obrazu. Východiskem umělcova
zaměření bylo poznání a praktické ověřování kubistické analýzy, její přehodnocení
do autonomní struktury díla – první pozoruhodný konvolut kubistických kreseb
(1941) – zaujme polaritou černé a bílé i diferencováním ploch kresebnými texturami.
Více než pětiletá kubistická praxe, k níž patří i malby a reliéfy, byla během
studia postupně střídána soustředěním na realistickou krajinomalbu, která
se asi od roku 1954 proměnila v subjektivní, expresívní vodní krajiny, které
nakonec dovolily redukovat téma na několik sumarizujících, ve své skladebnosti
autonomních linií. V roce 1961 začaly vznikat kaňkáže (jak jim autor pěkně
říká), patřící k dosud nejméně doceněným kvalitám aktuálních tendencí šedesátých
let. V době, kdy se v českém prostředí uvažovalo především o možnostech informelu,
představovaly jeho zásadní překonání a nalezení cesty k oné nové citlivosti,
která přinášela jiné koncepce výtvarného díla, nesoustředěné na prezentaci
autorského subjektu, ale naopak na jeho omezení ve prospěch jiných fenoménů,
počínaje třeba racionálně kontrolovatelnou skladbou a konče vizualizovanými
přírodními procesy.
Kaňkáže byly kresby tuší na namočeném nebo tenkou vrstvičkou vody pokrytém
papíře, v jejich podobě se prolínal jednoduchý skladebný řád, většinou určovaný
repetitivním řazením minimálních doteků, bodů či linií, individuálností každého
doteku a uplatněním náhodných procesů, formujících detaily i větší substruktury.
Vztah řádu a náhody se stal – v českém umění asi poprvé – tématem díla. Neintencionální
průběh jeho vzniku se uplatnil i při zmrazování vody s tušovým záznamem, akcent
na řád se projevil konfrontací s další vrstvou – rýsovanými grafémy, chápanými
v lettristickém smyslu jako komunikační i estetická kvalita. Rok 1963 byl
určujícím pro celé další výtvarníkovo dílo – tehdy začal užívat rýsování,
tématem se stala konstrukce, určující vztahy mezi geometricky vymezenými plochami,
konstantou je jejich formování z černých a bílých plošek. Mirvalda nezajímalo
optické působení, ale možnost artikulovat konstrukci tímto střídáním pozitivu
a negativu podle jasného pravidla.
V letech 1966 – 1967 začíná zkoumat kruhové struktury, z nichž se odvíjejí
cylindrické aperspektivy a cylindrická moiré, později pak undulační válce
(od roku 1979), implikující paralelnost k organické morfologii (ta se pak
manifestovala při užití Rombergovy křivky jako osy válců). Umělcův soustavný
výzkum byl roku 1995 obohacen o nové téma – cylindrické plochy s jejich paradoxním
setkáním v jedné rovině. Dílo Vladislava Mirvalda je jistě výpovědí o estetických
možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti vnímání plochy jako prostoru,
o této zásadní paradoxnosti lidské percepce. Znejisťuje naši zkušenost a vede
nás k diskursu o vnímání samotném. Tak se stávají esteticky velice nosné kreace
zároveň něčím podvratným, podněty pro mysl, zpochybňujícími právě to, co považujeme
za samozřejmé.
Jiří Valoch
VLADISLAV MIRVALD - výstavy (seznam výstav a biografické
údaje sestavená V. Mirvaldem pro REGIZ - Lounský kraj)
Společné
1951 Louny / divadlo – Linhart, Mirvald, Sýkora
1953 Praha / Umělecká beseda – členská výstava
1954 Louny / divadlo – Linhart, Mirvald, Sýkora
1962 Ústí n. L. / Ped. inst.– asistenti výtv. vých.
1964 Praha / Špálova galerie – Křižovatka
1967 Louny / GBR– Konstruktivní tendence
1968 Brno, Praha, K. Vary – Nová citlivost
1968 Jihlava – Klub konkretistů
1968 Louny, Most, Praha, Ústí n. Orlicí – Dodekaedr
1969 Teplice – Salon
1969 Schiedam, Enschede, Groningen / Holandsko – Demartini, Kubíček, Malich,
Mirvald, Sýkora
1969 Bratislava – Klub konkretistů
1970 Barcelona, Jihlava – Premi de dibuix J. Miró
1978 Louny – Severočeská krajina
1984 Vroclav – Česká kresba
1986 Budapešť – Česká konstrukce
1988 Litvínov – Geometrie v současném výtv. um.
1989 Slavkov – Projekt
1990 Havířov – Konstruktivní a geometrická tvorba
1990 Litoměřice – Nákupy galerie
1990 Litoměřice – Konstruktivní tendence 60. let
1991 Praha / Mánes – Jiná geometrie
1992 Novara / Itálie – Sbírky GBR Louny
1992 Barendrecht / Holandsko – Lounští krajináři
1992 Klatovy – Šedá cihla
1992 Louny – Lounská krajinářská škola
1992 Praha / Nová síň ve Voršilské – Krabičky
1993 Křivoklát – Lounská krajinářská škola
1993 Praha / Valdštejnská jízd. – Poezie racionality
1994 Praha / Hradní jízdárna – Regionální galerie
1994 Praha / Kinského palác – Česká grafika 60. let
1994 Louny / muzeum – Výtv. um. 60. a poč. 70. let
1994 Litoměřice – Nová citlivost
1994 Pardubice / galerie – Nová citlivost
1995 Jihlava – Nová citlivost
1996 Olomouc – Výtv. díla na papíru
1996 Louny / muzeum – 100 let lounského gymnázia
1996 Zlín – l. nový zlínský salon
Samostatné
1968 Louny / GBR
1982 Louny / GBR
1986 Louny / Okr. knihovna – k 90 letům gymnázia: konstrukce
1986 Louny / GBR – Krajiny
1986 Louny / GBR – konstrukce
1986 Olomouc / Divadlo hudby – konstrukt. kresby
1986 Ústí n. L. / Činoherní studio – konstruktivní kresby
1987 Vejprty – krajiny
1987 Žatec / divadlo – krajiny
1987 Ústí n. L. / Činoherní studio – aperspektivní hry s divadelními formami
1988 Louny / Okr. knihovna – kresby
1988 Ústí n. L. / Činoherní studio – Pocta J. Ladovi
1988 Louny / GBR – malá retrospektiva
1990 Brno / Čs. spisovatel – geometrická tvroba
1991 Louny / GBR – konstruktivní tvorba
1991 Louny / Okr. knihovna – fotografie z restaurování sv. Mikuláše
1993 Ústí n. L. / Činoherní studio – Rombergovy křivky
1993 Louny / GBR a Okr. muzeum – retrospektiva
1993 Praha / Galerie ’60 -’70 – práce před r. 1964
1993 Brno / Dům umění – retrospektiva
1994 Praha / Čes. muzeum výtv. um., Husova ul. – retrospektiva
1994 Ústí n. L. / Fillova síň – kaňkáže
1995 Rožmberk / hrad – konstrukce
1996 Ústí n. L. / Činoherní studio – kaňkáže
1996 Karl. Vary / Galerie um. – cyklus Česká kresba
VLADISLAV MIRVALD – životopisná data
1921 narozen v Záluží u Mostu
1941 maturoval na lounském gymnáziu
1941–45 drážním dělníkem, kubistické obrazy, koláže
1945–49 studium na Univerzitě Karlově v Praze, realistické krajiny
1949–60 vyučoval na Lounsku, krajiny, tušové kresby
1961–63 vyučoval na Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem, kaňkáže a zmrzláže
1963–81 lounské gymnázium
1964 písmové struktury, učast na Křižovatce, začátek konstruktivistické tvorby
1969 první cylindrické plochy
1981 odchod do důchodu
1991 Rombergovy křivky
2003 umírá po dlouhé nemoci v Lounech (údaj doplněn 2003)
[REGIZ 5 / 1996]