ZPĚT NA REGIZ - KRONIKA

 

ROZHOVOR S VLADISLAVEM MIRVALDEM

04. 05. 2003 – MF Dnes / 08.12.2000 / str. 20 / JAN H. VITVAR
Mirvald: Umění pozoruji už jen zdálky
P r a h a - Devětasedmdesátiletý Vladislav Mirvald, pocházející ze Záluží u Mostu, je pro odborníky klíčovou osobností českého konstruktivního umění od šedesátých let do současnosti. Dokonce prý svými novátorskými geometrickými obrazy předběhl i zahraniční umělce o několik let. Pro širší veřejnost je ovšem Mirvald prakticky neznámý. V roce 1964 se zúčastnil v pražské Galerii Václava Špály výstavy skupiny Křižovatka, o čtyři roky později vystavoval na programové přehlídce Nová citlivost. Vynalezl techniku takzvaných Kaňkáží a Zmrzláží, která z dobových trendů vybočovala svou racionalitou, či pracoval s iluzí trojrozměrnosti. V Galerii Václava Špály od čtvrtka probíhá výstava s názvem Vladislav Mirvald komplementární.
Jste zaveden jako progresivní autor geometrického umění, ovšem za války jste maloval v kubistickém stylu, po válce realistické krajiny. Pro české výtvarníky, kteří se jako vy v 50. letech přiklonili k experimentům, bylo prý zlomem EXPO 58, kde byla v Le Corbusierově pavilonu k vidění výstava Padesát let moderního umění. Pro Zdeňka Sýkoru zase bylo určující setkání s Matissovou kolekcí v Ermitáži. Co vás přinutilo vrhnout se do nejistého hledání nových forem?
Žádné zahraniční výstavy! Mým zdrojem bylo studium na přírodovědecké fakultě. Tam jsem poznal Brownův pohyb. Vodní molekuly se pohybují, když se do vody přidá velice malé množství nějaké hmoty. No, a tak jsem vymyslel Kaňkáže. V noci jsem kvůli sousední chemičce nemohl spát, takže jsem během roku experimentoval s tuší, která ty molekuly na papíře proháněla. Nějaké moderny mě nezajímaly. Až po letech jsem zjistil, že už to dělali surrealisté. Oni ale zase nevěděli, že využívají Brownův pohyb. A nějaké další podněty? Druhým přírodovědným vlivem byly Rombergovy křivky. Ty zaznamenávají pohyb hlavy, když se zavřenýma očima hlavou vyrovnáváte svou rovnováhu. Třetím zdrojem byla deskriptivní geometrie. K té jsem se teď vrátil v Geometrických zátiších.
Proč zrovna zátiší?
Protože v současnosti jsou zátiší to nejzatuchlejší, co se může ve výtvarném umění dělat.
Později jste tvořil, ale zároveň jste vyučoval na gymnáziu. Ovlivnil jste českou podobu pocitové akční malby, tedy subjektivistického informelu, a současně i neokonstruktivismus. Přitom jste nepřestal malovat krajiny! Vypadá to, jako byste se v tvorbě i životě přímo vyhýbal směřování k jasnému cíli.
Musíte se nějak vykupovat. To "blbectví" vyučovat ty děti, tahat štosy školních úloh domů - takže čím jsem se měl odreagovat? Když bylo hezky, tak jsem dělal krajiny. Čili samé lidské důvody. Žádné ražení nějakých směrů. To se mě netýkalo. Taky moje obrazy nikdo nezná!
Geometrista Zdeněk Sýkora je pouze o rok starší než vy, pochází z nedalekých Loun...
- ten mě doučoval tu deskriptivu!
...a taky jako vy občas ještě maluje krajiny, byl členem stejné skupiny Křižovatka, pracoval podobně jako vy. Přesto to byl on, kdo svými výstavami v 60. letech ovlivnil i světové umění a dnes je mezinárodně uznávaným žijícím klasikem. Čím to je, že on se prosadil, a vy ne?
Asi mně chyběla ta kapka agrese. Při té škole by to ani nešlo a já po tom ani nijak netoužil. V roce 1970 jsem měl připravenu výstavu v Alšově síni, ale konat se už nemohla. Byl problém i sehnat auto na převoz obrazů. Tak co bych se namáhal.
Vaše cylindrické aperspektivy svým opakováním černé a bílé, negativu a pozitivu úzce souvisejí s op-artem, s oním uměním, které v lidském oku dosahuje vibrací a tvarových změn, které diváka svým způsobem mate a hypnotizuje. Líbilo by se vám označení: otec českého op-artu?
Ne. Já jsem si to dělal pro sebe. Věděl jsem, že op-art ve světě letí, mně to ale přišlo legrační. V názvech mých obrazů se často vyskytuje latina. Ta je tam schválně, protože většina lidí neví, že Undulační válce jsou prostě Vlnící se válce. I v těch názvech jsem si takhle dělal srandu.
Jako ke vzoru se k vám hlásí umělci i o čtyřicet let mladší, například Pavel Hayek. Nastupující generace ke svým abstraktním a geometrickým kompozicím často využívá počítač. Lákalo vás to?
Vůbec ne! Když to máte v tvorbě vykoukané, tak už jde jen o manuální práci a při ní si krásně odpočinete. Zdá se mi však jako podvod, aby mi někdo něco dával zadarmo bez dřiny.
Dnes neexistují pro umělce v práci - kromě finančních - prakticky žádná vnější omezení. Kam si myslíte, že tato volnost v současném umění může do budoucna směřovat?
O tom nepřemýšlím.
Dění v současném umění tedy vůbec nesledujete?
To ano. Ale asi tak jako má paní nebo dcera. Jen zdálky.