Vaš zprávy, připomínky, názory: vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář
V Kronice naleznete povětšinou komentované zprávy o událostech a akcích, na nichž jsme osobně byli nebo se jich zúčastnil některý z našich spolupracovníků či dopisovatelů. Komentáře a názory jsou výhradně subjektivním vyjádřením příslušného autora.
KRONIKA 2005
|
|||
02. 12. 2005 – Ve středu 30. prosince byla v sálku Městské
knihovny v Lounech pokřtěna nová knížka Emila
Juliše. Přítomné seznámil s bibliofilií Zachytit zachytitelné litoměřický
autor projektu Ivo Vodička. Knížka vznikala dva roky a vydáno bylo pouhých
25 výtisků. Akci věnoval patřičný zájem regionální i celostátní tisk a Český
rozhlas. Unikátní bibliofilii můžete zakoupit v internetovém obchodu antikvariátu
FABIO. Poděkování patří paní V. Korousové a O. Soukupové z MK Louny, které
velmi ochotně zajistily zázemí pro hladký průběh příjemného večera.
Na druhé fotografii E. Julis společně s Ivo Vodičkou...
13.
09. 2005 – Včera byla ve Vrchlického divadle vernisáží zahájena
výstava obrazů Zdeňka Sýkory. Světově proslulý a všeobecně respektovaný
Sýkora dodal konečně výstavním prostorám divadla jakýsi „punc“ renomovanosti
a uznání, o což - přiznejme - doposud divadlo v čele s Vladimírem Drápalem
urputně bojovalo (ne že by výstavy v minulosti byly nevýznamné, Kamil Linhart,
Vladislav Mirvald a jiná zvučná jména dodaly divadelní galerii dostatečně
vysokou úroveň, Sýkorova expozice však je přeci jen s ohledem na nynější trend
a poptávku ve výtvarném umění pomyslnou špičkou). Úvodní řeč pronesl starosta
Loun Jan Kerner a ředitel divadla Vladimír Drápal. Za zmínku stojí nejen rekordní
počet návštěvníků vernisáže, ale i přichystané občerstvení, adekvátně výjimečné
a zcela odpovídající úrovni výstavy. Sestávalo z pečlivě vybraných lahůdek
(několik druhů sušeného masa, plněné žampióny, lahodné sýry, šunka, masové
řezy... to vše doplněné pečlivě vybraným bílým a červeným vínem).
Výstava Zdeňka Sýkory je veřejnosti přístupná v rámci divadelních představení,
mimo tuto dobu po dohodě s vedením divadla.
13. 09. 2005 – Informace o tragické smrti dr. Ivo Markvarta (49), ředitele lounské knihovny, potvrdil bohužel dnešní Blesk (13. září, str. 4 - Čechy/Sever). K osudnému střetu se Škodou 105 došlo, když se Ivo Markvart vracel v noci na kole z Ječovic na Podbradec (Litoměřicko). Louny tak ztrácí jednu z nejvýraznějších a bez jakékoli nadsázky naprosto nezastupitelných osobností současnosti.
Ve večerních hodinách jsme obdrželi e-mailem parte:
S bolestí v srdci oznamujeme, že Pán života a smrti
k sobě povolal pana PhDr. Ivo Markvartaředitele knihovny Louny |
12. 09. 2005 – Oficiálně nepotvrzená, smutná a pro mnohé šokující zpráva: dr. Ivo Markvart, ředitel lounské knihovny, tragicky zemřel... Je-li tomu tak (málokdy si přejeme více, aby informace byla z druhu „jedna paní povídala“), znamená to nenahraditelnou ztrátu pro lounský kulturní život.
23.
08. 2005 – Nad 2. ročníkem akce (nenapadá nás vhodnější
termín) Lounské vábení (proběhlo 19. až 21. 2005) nelze neskrýt rozpaky
či rozhořčení. Programové schéma, jehož náplní je víceméně toliko zábavový
orchestr Jaroslava Kleina a Lounská 13, případně několikero sportovních akcí,
estrádní kašpárek Petr Rychlý a „lampionový průvod“, má přivábit koho? Lounské
občany? Cizince či přespolní? Nějakou věkovou či sociální skupinu?
Nevím, zda si pořadatelé dopředu vyjasnili, koho vůbec chtějí oslovit a koho
by měli přilákat do města. Různá města volí různou strategii pro „letní vábení“,
nehledě na to, že na začátku bývají nadšenci mimo městské struktury. Pro všeobecné
publikum se organizuje třeba Žatecká dočesná nebo Litoměřické vinobraní (přesto
bych řekl, že zejména na druhé z nich najdeme poměrně vyhraněný program, kde
lze objevit jazzové party i vrcholy moravského folkloru, Martina Hrbáče či
Hradišťan, nikoliv lidovkový kýč; ten by mi ale zdaleka nevadil, byl-li by
alespoň profesionálně udělán), specifičtější zájemci se vydávají jinam: do
Uherského Hradiště už léta jezdí fanoušci filmového umění (nověji i do Litoměřic,
kde proběhne koncem srpna festival Litoměřice popáté), ve Frýdlantu se organizuje
jazzová dílna pod vedením špičkových muzikantů, samozřejmě, že s veřejnými
koncerty, v Třebíči nabízí festival židovské kultury Šamajim koncerty (což
možná v Lounech na patřičných místech nevědí, ale klezmer - tedy židovská
hudba s kořeny na Ukrajině a Rumunsku a s jazykem jidiš, dnes se středisky
v USA, ale i Nizozemí, Německu, Polsku atd. - je dnes hudební žánr velmi rozšířený,
ale nechci, aby to vyznělo jako reklama na jeden z mých oblíbených hudební
žánrů, jemuž se sběratelsky a publicisticky věnuji), přednášky, divadlo apod.
se židovskou problematikou (to mě vybízí k poznámce, že je možná škoda, že
lounská synagoga skončila jako skladiště místo ideálnějšího koncertního či
výstavního prostoru- samozřejmě při vědomí toho, že archiv nějaké prostory
potřebuje). Tedy velice různorodé spektrum aktivit. Lounské vábení si zřejmě
žádný cíl, koho a jak oslovit patrně nevytklo. Prostě se „něco“ udělá.
Většina zavedených festivalů a přehlídek začíná málem, ale kvalitním, teprve
časem bytní (Michal Hanzl v Litoměřicích začínal s Litoměřickým kořenem také
jako s malou přehlídkou českých folkových, alternativních a rockových interpretů,
dnes mu na ni jezdí spousta kvalitních nejen folklorních či etno kapel z celé
Evropy). Důležitý je program, propagace (říkat plakátům k Vábení propagace
bych se asi opravdu neodvážil, o mizerných amatérských letáčcích s rádobyprogramem
škoda mluvit), vhodné datum (pokud souběžně probíhá zavedená Dočesná ve Staňkovicích,
ale i 2. ročník malé rockové přehlídky na Stromovce, moc to na výběr vhodného
termínu nevypadá) i prostředí. Ano, blízká Budyně má výhodu malebného velmi
malého města s krásným a neprofláklým zámkem (mluvím o ní proto, že skutečně
má v létě co nabídnout), Louny asi takové místo nemají, muselo by se zřejmě
„dotvořit“ a podium na náměstí je tím nejběžnějším řešením (mnohem zajímavější
by asi bylo, kdyby se hrálo na několika místech). O programu už jsem mluvil
výše, přesto ještě jednu poznámku: na plakátech bylo uvedeno jméno holandské
bubenické kapely (podle očitých svědků velmi zajímavé), proč tedy nedomluvit,
má-li město kontakty s Nizozemím, více tamějších kapel. Sám moc dobře vím
o kvalitních jazzových a klezmerových kapelách (Di Gojim, Amsterdam Klezmer
Band, jenž konec konců vystupoval na pražském Respektu, Ot azoj a dalších),
mně samotnému se ozvali Di Fidl Kapelye s žádostí o dojednání koncertu, ale
opakuji, nejde tu o mou propagaci, ale o princip. Pokud jsou zvěsti o statisícovém
rozpočtu Vábení pravdivé, neměl by to být snad problém. Když už jsme se dostali
k finanční částce, musím opět konstatovat, že s takovou (kolují zvěsti o 300
až 700 tisících) se dají opravdu dělat zázraky, pokud nechci zvát televizní
„hvězdy“, ale jak už jsem říkal, lze uspořádat víceméně cokoliv zajímavého
(třeba vědeckou konferenci o tzv.lounské výtvarné škole, na níž sice nepřijedou
davy opilců, ale význam pro město by měla nepopiratelnější, samozřejmě, že
by se propojila s doprovodnými akcemi, což je celkem běžné řešení).
A zde se dostávám k podstatné věci - vše musí mít na starosti někdo, kdo se
v určitém spektru hudby (v nejširším slova smyslu od soudobé avangardy po
minority populární hudby, smysl v přílišném důrazu na mainstream nevidím),
divadla, filmu atd. vyzná (samozřejmě, že svůj význam má i prosté zajištění
záchodů a občerstvení), osobnost s vyhraněnějšími zájmy, ne nějaký amatér
(který se přesto považuje za profíka v zábavní branži), co si myslí, že stačí
zorganizovat na náměstí v Lounech cosi jako vesnickou tancovačku či podnikový
večírek. Přes dílčí výhrady před lety uspořádané dva ročníky Klínu mezi
homolemi byly organizované mnohem profesionálněji a pro Louny přínosněji.
Lounské vábení naopak považuji za vyhozené peníze. Nezbývá než doufat, že
můj názor snad přispěje ke změně programové strategie a ne k laciné pozici
„zas nějakej blbec kritizuje a ještě sám nic nedokázal (k čemuž pouze dodám,
že i s finančním přispěním MÚ Louny jsem několik koncertů přeci jen zorganizoval
se svými kolegy pod hlavičkou sdružení Krkavec).“ Pavel Straka
04. 04. 2005 – Pořádání výstav ukázek polodrahokamových odrůd nerostů v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci mají již svoji několikaletou tradici, a to zejména díky dlouhodobé spolupráci s kolegou Tomášem Řídkošilem z Muzea Českého ráje v Turnově. Ta letošní, snad již sedmá v pořadí a nazvaná Drahé kameny Krušných hor, měla vernisáž tradičně v neděli po obědě. Kolem 14. hodiny se 3. dubna v hlavní budově muzea shromáždilo několik desítek návštěvníků, aby shlédli skvěle instalovanou kolekci leštěných řezů žilnými výplněmi a zkřemenělými kmeny, mezi nimiž byly ukázky šperkařského zpracování polodrahokamových odrůd křemene a dalších dekorativních nerostů. Většinu vystavených kusů zapůjčili sběratelé Bohumil Moravec a Petr Machek. Vhodně byly doplněny také ukázkami z kolekce tzv. araukaritů lékaře Bořka Zasadila a pozoruhodnými výtvory uměleckého kováře Karla Melouna z Klášterce nad Ohří. Zcela svébytným a dosud neviděným úvodem k této výstavě trojrozměrných objektů se stala kolekce fotografií leštěných nábrusů fosilních dřev Krajiny kamene, jejímž autorem je v Lounech žijící tajemník žateckého městského úřadu Jiří Bouda.
Zkřemenělé dřevo je jednou z věkovitých kronik naší planety, je poslem slunce, vody a větru pradávných podnebí Země. V hlubinách času se tvořilo a zrálo, aby nakonec v tajemné podobě neznámého stromu důstojně odumřelo. Pokud je nespálil zuřící požár či nestrávila hniloba bažiny, bylo samou svojí podstatou, uspořádáním a zázračnou shodou okolností předurčeno prožít druhý, takřka věčný život. Stalo se tak vždy, když životodárné roztoky, jež proudily myriádami dřevních vláken za života, byly ve stejných kapilárách posmrtně nahrazeny chladnou sloučeninou křemíku, kyslíku a vodíku. Roztoky, zbarvené odstíny teplých barev, prostupovaly cévami, letokruhy a paprsky dřeva, aby se posléze změnily v pevný křemen. Díky člověku nedostupné alchymii přírody tak v hloubce sklovité hmoty „araukaritu“ můžeme vidět zuhelnatělá pletiva letokruhů s krystalky křišťálu, shluky červeného karneolu, přecházející do holubičí šedi chalcedonových obláčků, vrstvičky okrového opálu i dutiny těsně vyplněné měnlivě modrými hroty ametystů…
Nenajdeme malíře, který by uspěl ve snaze vytvořit abstraktní obraz s dokonalejším
řádem v nahodilosti uspořádání, průniků a přechodů barevných skvrn, jaký spatříme
na vyleštěné řezné ploše mineralizovaného dřeva. Tak, jako nic nepřekoná půvab
a vůni živého dřeva, nic nenapodobí spanilost průřezů větvemi, kmínky i kmeny
pravěkých přesliček, plavuní, jehličnanů, palem a listnáčů. Tito svědkové
milióny let vzdálených východů a západů slunce prodělali svoji reinkarnaci
v temnotě skal a nyní, díky lidské nostalgii po spíše jen tušeném ráji zaniklých
dní a zalíbení v přirozené kráse, jakou dokáže vytvořit jen sama příroda,
se opět na slunce vracejí. Neboť zvídaví lidé, mezi něž patří také chirurg
Bořek Zasadil, je sbírají, nechávají řezat a leštit, aby je mohli vystavit
a potěšit tak oko i duši jiných. A jestliže tak pečlivý fotograf, jakým Jiří
Bouda nesporně je, správně a ve správném světle zaostří objektiv, vznikne
soubor jedinečných snímků, k nimž už nelze nic dodat. Snad jen to, že výstava
potrvá do 12. června 2005 a že stojí za shlédnutí…
text A. Hluštík; foto Petr Holodňák
04. 04. 2005 – Počínaje dnešním dnem až do 1. května můžete ve Vinárně u Svaté Anežky v Praze, v bezprostřední blízkosti Anežského kláštera na Starém městě (Anežská 3) navštívit výstavu koláží Pavla R. Vejrážky a Emila Juliše. Jednadvacet vystavených děl jistě snáze vstřebáte se sklenkou velmi kvalitního vína... Výstava obou lounských autorů střídá pražskou expozici Michaela Straky (Louny / fotografie) a Ivo Vodičky (Litoměřice / knižní objekty). -mach-
27.
03. 2005 – V neděli
proběhla ve Vrchlického divadle
zatěžkávací zkouška statiky této rekonstruované budovy. Vystoupila zde legendární
skupina The Plastic People of the Universe a Agon Orchestra
s obnoveným projektem Pašijové hry velikonoční (dirigoval Petr Kofroň,
text napsal na základě Starého a Nového zákona Vratislav Brabenec a Pavel
Zajíček, hudbu složil Milan Hlavsa, orchestrálně upravil Michal Nejtek), který
měl svou premiéru v roce 1977 u Václava Havla na Hrádečku. Po hodinovém koncertu
si obecenstvo vytleskalo přídavky, na zvláštní přání těleso zahrálo Lábusovi
k narozeninám zhudebněnou povídku Ladislava Klímy Jsem absolutní vůle. Kdyby
celý koncert prakticky nezabil zvukař, mohlo jít pravděpodobně o koncert roku
2005. Přes naprosto precizně nazvučené bicí a „spodky“ vůbec (použita byla
špičková sestava od Dynacordu) se zvuk ve středním pásmu často měnil v neuvěřitelnou
hlukovou kouli bez ladu a skladu (Dynacordem s přehledem a čistě reprodukovanou),
v němž nebylo rozumět ani slovu (až na řídké výjimky, povětšinou naštěstí
v recitativech Pavla Zajíčka), ať již recitovanému nebo zpívanému (svést to
bohužel nelze ani na do jisté míry záměrnou zvukovou chaotičnost). Kytarista
(Josef Karafiát) mohl hrát jako pánbůh (a hergot, občas i hrál...), identifikovatelný
však byl v nesmyslném rambajzu také jen občasně. Smyčcová sekce AGONu poctivě
a s radostí dřela, do uší (z bolesti unavených a otupělých) posluchačů se
však nesměle vkradlo sotva pár tónů. Snad i proto klávesák v popředí - současná
vedoucí osobnost PPU Josef Janíček - raději hraní mnohdy jen předstíral...
Přes veškeré výše uvedené výhrady (chci-li být objektivní, nutno uznat, že
celá akce byla patrně na zdejší divadlo notně předimenzovaná) šlo bezesporu
o naprosto unikátní projekt, který se do Loun dostal pravděpodobně díky konekcím
ředitele divadla Vladimíra Drápala. Třeba jen litovat, že nebýt zvukařova
úletu, mohli si posluchači bezesporu odnést hlubší dojem a emociálnější prožitek...
Relevantní odkazy: oficiální stránky The
Plastic People of the Universe jsou poměrně dosti velkou bídou (alespoň
když jsem na nich byl, nefungovalo téměř nic, pokud něco, tak podivně...).
O něco lepší ale patrně nepříliš aktualizované informace najdete na http://mujweb.atlas.cz/www/jonash/plastic.htm
nebo na http://www.czechmusic.net/jmena/ppu.htm.
Info přímo k lounskému koncertu rovněž na stránkách Divadlo.cz,
další související pak na http://www.archatheatre.cz/main.php?s1=soubor&id=28
a http://www.archatheatre.cz/main.php?s1=program&pid=83.
Poměrně podrobný popis hudebního projektu je na http://www.artfilm.cz/organizace.py?ido=O00000000000000209.
Navštívit můžete také domovské stránky Agon
Orchestra, stejně jako koupit CD Pašijové
hry (zde najdete i ukázky v MP3). V případě bližšího zájmu o knižní vydání
výše zmíněné povídky Ladislava Klímy navštivte stránky Lege
Artis (položka 30, 45, 63 a M5). Fotografie z lounského koncertu naleznete
v galerii na stránkách Vrchlického
divadla. -prv-