ZPĚT NA VEJRKUST

 

ŽIVOTOPIS

Text z katalogu výstavy v Ústí nad Labem

Pavel Rudolf Vejrážka, původně mechanik hudebních nástrojů, později hermetik, vrátný, topič, hudebník, hudební skladatel, manžel, otec, fotograf, nakladatel, vydavatel, ilustrátor, grafik, typograf a posledních dvanáct let hlavně antikvář v Lounech, se narodil 8. října 1956 v Žatci. Ve třech letech dostal nový kabátek. Veden bytostným odporem k veškeré módní konfekci, ihned vlétl v temném žateckém průjezdu do hromady mouru; když utíkal před rozzlobenou maminkou, narazil (v novém kabátku) do sloupu čerstvě natřeného thérem. Těsně předtím stačil šlápnout do hovna. Tím byl zřejmě probuzen jeho talent, který on sám později pečlivě před světem tajil. Ovlivněn v mládí postoloprtským strýcem Josefem Vejrážkou, žákem Oskara Brázdy, zabýval se fotografováním. V letech osmdesátých dochází k určujícímu setkání s Jakubem a Vratislavem Effenbergerem, Martinem Stejskalem, Ivo Puršem a dalšími členy Surrealistické skupiny v Československu. Na pokraji devadesátých let lze za zlomové považovat setkání s Vladimírem Zadrobílkem a básníkem Emilem Julišem. Koláže začíná tvořit počátkem 80. let, v době, kdy ho naopak přestávají bavít rozsáhlé hudební projekty (složil, zaranžoval a s pražskou skupinou Apriori nahrál komponované LP Dívka počítač, které díky textům v tehdejším politickém dusnu nemělo šanci na realizaci; patřičně šílenými syntezátorovými zvukoprvky oživil několikadílné rozhlasové zpracování hry podle knihy Vladimíra Párala Pokušení A.Z.Z.). Koncem 20. století ho v přítmí lounského antikvariátu objevuje uměnímilovný chirurg Bořek Zasadil a společně s přáteli ho v roce 1999 donutí k první samostatné výstavě... -hlu-