ZDENĚK VESELÝ

Zdeněk Veselý patří jednoznačně mezi nejvýznamější výtvarníky, působícími na severu Čech. Již v šedesátých letech překonal svou tvorbou hranice regionu i republiky. V ohromujícím období let 1958 – 1975 (toto ohraničení neberme však příliš striktně), kdy ovlivněn Zrzavým, Medkem, Chagallem, Picassem a dalšími maloval expresivní, silně fantazijní a imaginativní obrazy (mezi nimiž excelují tzv. stély, jimž nepochybně kraluje enkaustika s názvem Kariatida, obraz, jenž v druhé polovině 60. let věnoval příteli Emilu Julišovi) nenašel jakékoli pochopení u kormidelníků tehdejší kutlury. Notabene zvláště poté, co v srpnu roku 1968 nejen nevesele, ale notně rozlobeně stanul s rozpaženýma rukama proti sovětským tankům. Vztek ho tehdy ovládl natolik, že zcela impulzivně vyběhl z bytu jen v trenýrkách, tílku a pantoflích...

Odčinit tento skutek mohl samozřejmě přijetím nabídky vstoupit do KSČ. Razantně odmítl a stal se ze dne na den zakázaným autorem. Poté se však obětovala jeho žena. Aby Zdeněk Veselý nadále mohl malovat a především vystavovat, vstoupila účelově do ROH...

Veselý počátkem sedmdesátých let musel „přibrzdit“ a poněkud naředil svou tvorbu sociálními tématy (v nichž si nelze nevšimnout vlivu Silovského). Rovněž zracionalizoval náměty a divák se tak na Veselého výstavách dostával do kontaktu „jen“ s typem obrazů jako „Svážení dřeva“, vesnickými obydlími, krajinářskými výjevy a zákoutími. I v nich je však nadále přítomna malířova imaginativnost, představivost, i v nich je interpretována realita mistrně expresivními tahy s důrazem na zkratku a barevnost - mnohdy až s nepochopitelně silným účinem. Takže např. již zmíněné Svážení dřeva je obrazem vyloženě „strašidelným“; nepotrpím si na malby koní, ale Veselého obrazy z Kladrub působí až snově... Průhlední hřebci na zelené louce... Jsou tam i nejsou...

Největším umělcovým nepřítelem však překvapivě nebyl bolševik, ale vlastní zručnost. Naprosto suverénní zvládnutí mnohých grafických a malířských technik a materiálů jej podněcovalo k neustálým experimentům. Co by leckdo s jistotou označil za dřevoryt ze 16. století, je ve skutečnosti Veselého linoryt z konce století dvacátého. Tato „roztříštěnost“ způsobila, že obrazy Zdeňka Veselého nemají jednotný či alespoň průvodní charakteristický styl. Zato jsou stylově čistá již zmíněná období... Kdo zná Veselého fascinovanost Francií, pozná jeho „francouzský“ obraz na první pohled. Stejně tak umělcovo podlehnutí kouzlu býčích zápasů ve Španělsku a jejich výtvarné ztvárnění je jednoznačně identifikovatelné. Tak jako můžeme hovořit o Veselého koních, existují nezaměnitelní Veselého býci. Proč jsem hovořil o „nepříteli“ v souvislosti s umělcovou zručností? Trh s uměním podobné všeumělce nemá příliš v oblibě. Poučený laik musí poznat na první pohled, že ten či onen obraz je od Rembranta, Dalího, Váchala, Konůpka, Mrkvičky, Filly... Jen málo výtvarníků si mohlo dovolit malovat tolika způsoby a věnovat se tématové různorodosti s jistotou, že výsledkem bude kvalitní umělecké dílo. Veselý si to dovolit mohl. A dovolil. Pravděpodobně mu to působilo i jistě veselí...

Méně veselý je však závěr Veselého umělecké kariéry... Měl jsem možnost být přítomen likvidaci ateliéru tohoto významného umělce. Šlo o událost veskrze neveselou, smutnou. Zdeněk Veselý ji ovšem akceptoval s obdivuhodným nadhledem. Rozhodl se ukončit uměleckou dráhu a starat se o manželku, odkázanou několik posledních let na lůžko. V prázdných podkrovních místnostech, provoněných barvami a ředidly, které pamatuji ještě plné obrazů (navštívili jsme ho několikrát s Emilem Julišem), plastik, malířských stojanů, připravených čistých pláten, nyní s podivně hluchou ozvěnou holých stěn, prohlásil: „Musím jí vrátit alespoň část toho, co mi ona za celý život dala“.

Zdeněk Veselý se narodil 9. června 1932 ve Svitavách, žije v Teplicích. Studoval u prof. S. Mikuláštíka, J. Kiliana, prof. M. Holého, K. Hladíka, V. Silovského. Věnoval se malbě, volné a užité grafice, knižní tvorbě a ilustracím, kresbě. V letech 1970 – 1989 spolupracoval na několika ineditních sbornících a autorských knihách s Emilem Julišem, Ludvíkem Kunderou a Vítězslavem Gardavským. V 60. letech člen skupiny Objekt, člen SČUG HOLLAR.

Zastoupen je ve významných soukromých sbírkách a galeriích v Čechách i ve světě, mj. např. v Galerii Benedikta Rejta Louny, Galerii Emila Juliše, Galerii výtvarného umění Karlovy Vary, v Náchodě, Chebu, Teplicích, Litoměřicích, MK ČR, na universitě v San Francisku, v atelieru Artistiques Internationales Séguret, v Galerii Ečka Jugoslávie... (viz seznam výstav)

Ukázky prací (obrazy, plastiky):

Ukázky prací (kresby):

Ukázky prací (grafika):

Grafické listy tiskl Zdeněk Veselý v minimálních počtech, povětšinou 3 - 10 kusů; u tisků jež byly součástí ineditních sborníků a knih se náklad pohyboval do třiceti exemplářů (až na velmi řídké výjimky). Ve vyšších počtech byly tištěny jen některé exlibrisy a vzácně i několik volných grafik.

Účast v ineditních a bibliofilských tiscích, autorské sborníky a knihy, knižní úpravy, ilustrace:

1968 – Havel, Alois a Zdeněk Třešňák: Borisek. Středočeské nakladatelství Siréna, ilustrace, obálka, předsádky a vazba Zdeněk Veselý.

1971 – Vyznání. Severní Čechy a socialistická literatura. Grafická úprava Zdeněk Veselý. Severočeské nakl. v Ústí n. L., 1971, 187 (5) s., 2000 výt. Jde o standardní socialistickou prezentaci, do níž se ovšem Zd. Veselému podařilo „propašovat“ mimo proflákle stupidních sociálních a socialistických ilustrací i Emila Fillu, Josefa Čapka a další, především však dva Preissigovy plakáty „Za českou samostatnost“ (1916) a „Za českou samostatnost – České národní sdružení“. Zvláště kvůli druhému bylo vydání knihy do jisté míry ohroženo; Veselý musel před komisí zdůvodňovat, proč plakát zařadil a z jakých důvodů na jeho reprodukci trvá. Ostatně samotný obal (autorovo dílo) dává knize spíše nádech moderního poetismu, než bolševické publikace...

1974 (?) – Vrchovatě. Titul psaný strojem + 24 volných listů. z toho 12 strojopisných textů a 12 grafik + dvoulist ruč. papíru (na třetí straně strojem: Vrchovatě / Cyklus vázaných textů / a obrázky k nim / pro vzájemnou vánoční potěchu / Vítězslav Gardavský (= rkp. podpis) / a grafici). Celoplátěné pouzdro, pravděpodobně J. Svoboda. Zdeněk Veselý přispěl grafickým listem - suchou jehlou. Mj. zastoupeni: Klápště, B. Kopecký, Janáček, M. Koreček a další... Rozměry desek 11.8 x 16 cm. Ve verifikovaném exempláří přiložen nedat dopis Vítězslava Gardavského: „Vážený pane, posílám, co dodatečně přišlo a co patří k věci. / S novoročním přáním V. G.“

1974 – Volné sebrání 4. Brno, Kundera, 1974, „Pro soukromé potěšení autorů v nákladu který se rovná jejich počtu“ (= 24). Bližší viz v bibliografii Emila Juliše.

1974 – Rozdíly. 12 německých básníků - 13 českých grafiků Dvoulist ruč. papíru s obsahem: 1) Jiří Hadlač: Strom (mezzotinta, suchá jehla 2) Reiner Kunze: Vesnice na Moravě, Při ztlumeném zvuku 3) Jindřich Pileček: Bez názvu. Lept, akvatinta 4) Bernard Jentzsch: Ten podzim 5) Milan Janáček: Strom. Suchá jehla 6) Reinz Czechowski: Chlebařina 7) Vladimír Komárek: Stůl. Suchá jehla. 8) Volker Braun: Užší domovina, Rochwitz 9) Marie Cejnková: Tvář. Suchá jehla 10) Adolf Endler: Zen bzukot 11. Zdeněk Veselý: Země. Suchá jehla. 12. Elke Erbová: Básníci bydlí ve staletích 13. Marie Filippovová: Hodiny. Lept, suchá jehla. 14. Sarah Kirschová: Luňák 15. Ludmila Jandová: Za sluncem. Suchá jehla 16. Wulf Kirsten: Jakob van Hoddis 17. Miloš SLezák: Drúza. Dřevořez 18. Roland Erb: Přístřeší 19. Josef Krejčiřík: Rýhy. Suchá jehla 20. Rainer Kirsch: Památce Kostase Yannopoulose 21. Jaroslav Škarohlíd: Lodička. Suchá jehla 22. Günther Kunert: Rozdíly 23. Jaroslav Klápště: Podobenství. Suchá jehla 24. Erich Arendt: Z jádra noci 25. Jaroslav Šerých: Dovršení. Kombinovaná technika Rozdíly - pro potěšení / účastníků vybral a přeložil / Ludvík Kundera (+ podpis). Obal: Jindřich Svoboda (s raženým názvem na hřbetu) Brno, říjen 1974 - C1
Ve verifikovaném exempláři vložena kartička se strojopisným dopisem Ludvíka Kundery, sign. L. K. Grafiky číslovány od 1/20 (Krejčiřík), až 1/40 (Janáček), povětšinou však 1/25 (= počet autorů) až 1/30. Všechny básně podepsány autory. Rozměry desek 11.8 x 16 cm

1975 – Emil Juliš a Zdeněk Veselý – Nelehké spočinutí. Poezie. Autorské vydání. Most – Teplice.Bližší viz v bibliografii Emila Juliše.

1978 – Ludvík Kundera a Zdeněk Veselý: Krajiny mizení. Autorská kniha. Obsahuje: titul (graficky tištěný název, nahoře rkp. podpis Ludvík Kundera, dole Zdeněk Veselý. Na třetí straně báseň Příteli; 12 dvoulistů, vlevo sign. orig. grafika Zdeňka Veselého, protilehle rukopisné třířádkové texty L. Kundery; závěrečný dvoulist obsahuje na první straně opakovaně rkp. báseň Příteli. Podle indicií v přiloženém dopisu L. K. vydáno v roce 1978. V září (datace dopisu) bylo rozhodováno, zda texty budou rukopisné či tištěné (zastáncem rukopisné verze byl údajně Z. Veselý). Z dedikace v kompletním výtisku z prosince téhož roku vyplývá doba vzniku knihy. Dvacet výtisků. Podélná A4, ruční papír, vloženo v tmavozelených měkých deskách s chlopněmi, kartonové pouzdro. Jako příloha verifikovaného exempláře rukopisné zkoušky několika druhy inkoustu na dvou druzích papíru a strojopisné „náčrty“ textů L. K. s korekturami. Rovněž dva dopisy L. K. ze září 1978, v nichž návrhem řešen název (alternativní zněl „Elegie za krajinami mizení“) knihy a náklad (zda jen tři výtisky, jako v případě Nelehkého spočinutí s Emilem Julišem, či více, s ohledem na případné sběratele či dárky příbuzným a blízkým).

1979 – Horaria. Svazek 1. Edice Velen. B. m., b. d. (pravděpodobně 1979) sestavil dr. Jan Vykoukal, 20 výtisků. Deset volných grafik (Marie Filippovová, Dana Chatrná, Ludmila Jandová, Jaroslav Klápště, Vladimír Komárek, Jindřich Pileček, Saša Rychecký, Boris Soukup, Zdeněk Veselý) ve skládané obálce s chlopněmi. A5.

1980 – Emil Juliš a Zdeněk Veselý – Hra o smysl. Poezie. Autorské vydání. Most – Teplice.Bližší viz v bibliografii Emila Juliše.

1981 – Přípitek. (Přípitek 1981). Báseň Ludvíka Kundery (signováno). Přílohy: fotoreprodukce kresby A. Moravce, Jaroslav Škarohlíd (orig. grafika, sign., Zdeněk Veselý (orig. grafika, sign.), Saša Rychecký (orig. grafika, sign.), Vladimír Komárek (orig. grafika, sign.), Vladimír Boudník (fotoreprodukce), Miloš Koreček (sign.). Vše na skládaných listech (formou jednostraně tištěného leporela) v orig. obálce z původního Korečkova fokalku. A5.

1982 – Ludvík Kundera: Zrušená elegie. Kunštát, září, 1982. Dvě strany strojopisu L. K., orig. sign. foto M. Korečka, orig. sign. kresba Zdeněk Veselý (dat. 20. 2. 89). Rukopisná tiráž (L. Kundera): „V jediném exempláři. Fokalk na obálce a v textu Miloš Koreček. Kresba v textu Zdeněk Veselý“. Lepeno formou jednostraně tištěného leporela, A4, na ob. nalepeno orig. foto M. Korečka. V titulu rkp. L. K.: Zdeňkovi Veselému k 9. 6. 1982. Vložen dopis Ludvíka Kundery ze dne 28. září 1982 s omluvou za pozdní dárek k padesátinám Z. V. Upozorňuje, že na předposlední straně chybí Veselého kresba (dle datace domaloval Z. V. [autoportrét - akvarel] o sedm let později.

1984 – Emil Juliš a Zdeněk Veselý – Tady a teď. Poezie. Autorské vydání. Most – Teplice.Bližší viz v bibliografii Emila Juliše.

1985 – Hrabal, Milan: Čas pospíchá. Ústí n. Labem, Severočeské nakladatelství. Ilustrace na obálce a frontispice Zdeněk Veselý.

1988 – Bartošková, Věra a Zdeněk Veselý: Jezeří. Pavel Koukal, soukromý tisk, 100 výtisků, 1. sv. aed. Můj sever, verše V. Bartošková, orig. dřevoryt za titulem (signováno a číslováno) Zdeněk Veselý. 10.5 x 15.3 cm, slepá obálka, ruční papír v Velkých Losin. V dalším výtisku, který byl verifikován, místo dřevorytu suchá jehla, číslováno 20/20.

1988 – Pocta Vladimíru Boudníkovi. Praha, prosinec 1988; bez dalšíchj údajů. Formát A4. Dvoulist ručního papíru z Velkých Losin: první strana jako titul, na druhé straně dole motto (citace) Boudníkova výroku, třetí strana obsahuje seznam zúčastněných autorů, čtvrtá předtištěný rastr pro číslo a poznámka, že vyšlo (jako neprodejné) nákladem autorů v počtu 55 výtisků. Autoři: Milan Albich, Jaroslav Alt, Mikuláš Axmann, Marie Blabolilová, Bořivoj Borovský, Zdeněk Bouše, Miroslav Bravenec, Tomáš Coufal, Zdeněk Cupák, Josef Černý, Jiří Ernest, Miroslav Fišák, Dobroslav Halata, Oldřich Hamera, Petr Hampl, Pavel Hlavatý, Helena Horálková, Ivad Hrdina (redakce), Bohumil Hrabal (text), Jiří Hůla, Zdeněk Hůla, Jan Jemelka, Josef Jíra (ze seznamu vyškrtnut), Ditta Jiřičková, Jana Kadlecová, Vladimír Komárek, Aleš Krejča, Alena Kučerová, Jiří Lindovský, Jan Lodr, Mikuláš Lubomírský, Dalibor Matouš, Jan Moravec, Jiří Mika, Zuzana Nováčková, Jiří Pálek, Karel Prášek, Karel Pucherna, Dana Puchnarová, Vladimír Schmiedt (typografie), Miroslav Stuchlík, Matěj SVoboda, Iva Špirk, Cyril Urban, Zdeněk Veselý, Lenka Vilhelmová, Helena Wernischová, Karel Zavadil, Jan Žalman (pouzdro). Vše signováno.Volné listy v modrých celoplátěných deskách s chlopněmi, vázací šňůrky.

1988 – Milanu Janáčkovi ... k padesátinám. Titulní dvoulist s textem: Milanu Janáčkovi přejí k padesátinám zdraví, pohodu, neutuchající optimismus a tvůrčí elán jeho přátelé a známí: Alena Bílková, Karel Čtveráček (portrét MJ), Miroslav Houra, Josef Jíra, Pavel Kalfus, Roman Karpaš, Jana Kasalová, Herbert Kisza, Jaroslav Klápště, Vladimír Komárek, Eva Kubínová, Miroslav Pacner („Padesátník za všechny prachy“), Jan Pikous, Jiří Plátek (knihařská úprava), Václav Plechatý, Václav Pokorný, Jaroslav Prášil, Ludvík Středa (dopis), Josef Synek, Pavel Šulc, Jaroslav Švihla, Kateřina Tomanová, Zdeněk Veselý, Líza Vrbová. Grafické poděkování připojuje i Milan Janáček. Všechny grafické listy číslovány. A4. Ve skládané z jedné strany hlazené polokartonové obálce, vloženo do pouzdra ze stejného materiálu.
(Milan Janáček, malíř, grafik, ilustrátor, nar. 6. 4. 1938 v Blatné, od roku 1965 žije v Liberci.Upravil mj. např. jednu z nejvýraznějších knih 60. let - Julišovu Pohlednou poezii a později rovněž jeho Vědomí možností)

1991 – Jaroslav Šváb 85. Praha, Hrdina, A4. Dvoulist ručního papíru s tištěnou titulní stranou, na str. 3 seznam účastníků. 45 volných grafických listů (vše signováno): Milan Albich, Alena Antonová, Milan Bauer, Karel Beneše, Igor Benca, Alena Bílková, Václav Bláha, Miroslav Bravenec, Vojtěch Cinybulk, Zdeněk Cupák, Olga Čechová, Josef Černý, Jaroslav Dajč, Orest Dubay, Josef Flejšar, Jaroslav Hořánek, Miroslav Houra, Jaroslav Chudomel, Jaroslav Kaiser, Roman Karpaš, Ladislav Kašpar, Věra Kotasová, Jaroslav Králík, Tomáš Kůs, Vlasta Moravcová, Jan Moravec, Zuzana Nováčková, Juraj Oravec, Josef Pajas, Jiří Pálek, Josef Ruszelák, Václav Rykr, Valdemar Sokol, Libuše Stratilová, Jaroslav Sůra, Renata Šimlíková, Jaroslav Šváb, Karel Teissig, Cyril Urban, Eva Vejražková, Zdeněk Veselý, Eva Vlasáková, Jaroslav Vondráček, Helena Wernischová, Věra Zahradníková. Pouzdro (krabicová etue) s vyzlaceným věcným názvem na hřbetu a přední desce vytvořil František Jelínek, redakce Ivan Hrdina, typografie Vladimír Schmiedt. Vyšlo nákladem autorů v počtu šedesáti číslovaných výtisků. Neprodejné.

1995 – Lázeňský okres Teplice. Teplice, NIS, 1995, text Karel Vilím, kresby Zdeněk Veselý.

2000 – Emil Juliš a Zdeněk Veselý – Nelehké spočinutí. Bibliofilie. Básně a grafiky. Vydalo nakl. Fabio – Pavel R. Vejrážka, Louny. Bližší viz v bibliografii Emila Juliše.

2000 – Ludvík Kundera: Zimy! Zimy! (80) K. 80. narozeninám autora básně vydali v 60. číslovaných výtiscích Jaroslav Parma a František Rybář. Blansko, 2000. Dvoulist ručního papíru s básní L. K., orig. grafický signovaný list Zdeněk Veselý (výtisky číslované arabskými písmeny obsahují lept na bílém ručním papíru z Velkých Losin, exempláře číslované římsky [nezjištěno kolik, určitě 4] obsahují lept tištěný na modrém ručním grafickém papíru z Velkých Losin). Ve skládané obálce s nápisem „80“ ve spodní části přední strany. A5. Tiráž na číslo výtisku na záložce.

2000 – Sbohem XX. století. Praha, Hrdina, 2000, A4. Dvoulist hlazeného papíru s tištěným titulem a seznamem účastníků na třetí straně: Jaroslav Alt, Mikoláš Axmann, Alena Bílková, František Burant, Josef Černý, Jaroslav Dajč, Václav Gatařík (Norinberk), Eduard Halberštát, Josef Hampl, Petr Hrůza, Čestmír Janošek (Kolín nad Rýnem), Boris Jirků, Dimitrij Kadrnožka, Roman Karpaš, Svatopluk Klimeš, Jan Koblasa (Hamburk), Jiří Kolář (Paříž), Martin Kolář, Vladimír Komárek, Alois Kračmar, Jiří Lindovský, Martin Manojlín, Jiří Neuwirt, Zuzana Nováčková, Antonín Odehnal, Josef Pajas, Jiří Pálek, Vladimír Renčín, Michael Rittstein, Romana Rotterová, Josef Ruszelák, Josef Saska, Eva Sendlerová, Libuše Stratilová, Jan Šafránek (Vídeň), Renata Šimlíková, Ivan Tříska, Cyril Urban, Chrudoš Valoušek, Zdeněk Veselý, Jiří Voves, Olbram Zoubek, Kamila Ženatá. Redakce Ivan Hrdina, pouzdro (krabicová etue) s vyzlaceným věcným názvem na hřbetu Jan Kotulán, typografie Jiří Schmidt. Vyšlo nákladem účastníků jako neprodejný soubor grafických listů v rámci akce Praha evropské město kultury roku 2000 v nákladu padesáti číslovaných exemplářů.

2001 – Beethoven, Ludwig van: Nesmrtelné milence. Teplice, antikvariát L & N, německo/český text, grafická úprava a orig. signovaná mezzotinta na ruč. papíru Zdeněk Veselý, 70 číslovaných výtisků, 15 x 18.5 cm

???? – Jaroslavu Švihlovi ... k jeho 55. narozeninám. Dvoulist papíru, na třetí straně: Jaroslavu Švihlovi přejí k jeho 55. narozeninám kromě dobrého zdraví i životní pohodu a úspěch v tvůrčí práci jeho přátelé a známí: Jiří Bartoš, Josef Benedikt, František Černý, Ivan Desenský, Viktor Chrenko, Milan Janáček, Roman Karpaš, Dáša Kaplanová, Vladimír Komárek, Eva Kubínová, Iva Makovcová, Miroslav Malý, Dalibor Matouš, Jan Měřička, Miroslav Nosek, Václav Plechatý, Jan Pinkous, Iveta Sieratovská, Josef Synek, Martin Taller, Zdeněk Veselý, Líza Vrbová. Grafické poděkování připojuje oslavenec. Všechny příspěvky / grafiky signovány. V obyčejných kancelářských papírových deskách s chlopněmi, vloženo do běžných kancelářských tvrdých desek s vázacími šňůrkami. Přiložen dopis Annelies Vrbové s omluvou za adjustaci. O libereckém malíři J. Švihlovi ani o vydavatelce se nám zatím nepodařilyo zjistit podrobnější informace... – bude doplněno.

Jakékoli upřesnění či návrhy na doplnění vítány! Zasílejte na info@ver.cz

VÝSTAVY A SYMPÓSIA:

Výstavy samostatné:
1963 – Chrudim
1964 – Varnsdorf
1965 – Vídeň
1965 – Ústí n. Labem
1966 – Ústí n. Labem. Obrazy a grafika. Divadlo hudby
1966 – Volkshochschule Margareten – Vídeň (Rakousko). Na pozvánkách uvedeno „Zdeněk Veselý – Tschechoslovakei Reiseimpressionen einzuladen.“
1969 – Séquret, Francie
1970 – Most
1970 – Teplice
1970 – Ústí n. L.
1971 – Ústí n. Labem, Divadlo hudby. V katalogu otištěna báseň Emila Juliše „Nad jedním obrazem Zdeňka Veselého
1972 – Karlovy Vary
1972 – Chrudim
1972 – Duchcov
1973 – Zrenjanin, Subotica, Baška Topoli – Jugoslávie
1974 – Duchcov
1976 – Ústí n. L. (Divadlo hudby – Grafika)
1976 – Dvůr králové. Hankův dům. Grafické listy.
1976 – Duchcov. Státní zámek a galerie
1976 – Teplice – Umění litografie (výstavní síň Díla)
1977 – Ústí n. Labem – Urbanistické středisko KPU
1979 – Duchcov
1980 – Děčín. Okresní muzeum. Grafika.
1982 – Most
1982 – Praha (Galerie bratří Čapků, úvodní slovo Ludvík Kundera)
1982 – Litoměřice (na vernisži přednášel své verše Ludvík Kundera)
1982 – Olomouc
1987 – Zdeněk veselý (Obrazy, kresby, grafika) – Nové Mesto nad Váhom
1990 – Boskovice – Kresby a grafiky z Francie (průvodní slovo v katalogu [dvoulist] Ludvík Kundera
1992 – Teplice
1992/1993 – Praha, Galerie Hollar
1999 – Malby. Rabasova Galerie, Rakovník (katalog v nákladu 50 kusů, text mj. Emil Juliš)
2002 – Marienberg (Německo)
2002 – Strakonice
2002 – Jirkov
2007 – Most, výstavní síň Zlatá trojka – Bilance. (Bilanční výstava osmdesáti obrazů z let 1955 – 2005)
2008 – Louny, Vrchlického divadlo. Tlaky a přetlaky (převážně dosud nevystavená díla fantaskního či surrealistického charakteru)
2009 – Galerie Emila Juliše, Černčice u Loun (vystaveno na 40 obrazů z let 1962 až 1974)

Výstavy společné:
1958 – Teplice – Bořecký / Černý / Raboch / Veselý
1959/1960 – Praha. Jízdárna Pražského hradu. I. přehlídka Československého výtvarného umění (účastnili se všichni, co něco znamenali, od Jiřincové po Zrzavého)
1960 – Děčín. (mimo Z. Veselého dále např. Dan Richter, Bohdan Kopecký, Václav Kůs a další)
1961 – Litoměřice (M. Houra, B. Kopecký, V. Šavel, Z. Veselý)
1964 – Tvůrčí skupina SČSVU Objekt – Ústí n. L. ((Houra, Chlíbec, Kreník, Kůs, Míšek, Raboch, Straka, Škvára, Veselý)
1964 – Skupina Objekt – Kunštát
1965 – Děčín. Tvůrčí skupina SČSVU Objekt.
1965 – Ústí nad Labem. 20. let výtvarného umění v severočeském kraji.
1966 – Skupina Objekt – Litoměřice
1968 – Litoměřice, Galerie výtv. umění. 50 let českého výtvarného umění severních Čech
1968/1969 – Cheb, Galerie výtvarného umění, Trienale jč., sč a zč. výtv. umělců.
1969 – Objekt 69 – Roudnice nad Labem (Bergr, Brodská, Daneš, Chlíbec, Kreník, Kůs, Míšek, Raboch, Straka, Veselý)
1969 – Bruxelles (Groupe de Teplice: Václav Blahoš, Jindřich Helekal, Antonín Labr, Vladimír Šavel, Vladimír Šmíd, Zdeněk Veselý)
1969 – Torino (Itálie). L’Arte Antika – Gli Incisori di Praga (mimo Veselého dále např. L. Čepelák, Miroslav Černý, Eva Činčerová a další)
1970 – Praha-Slaný. Výstava knižních ilustrací. (mimo Veselého ještě např. Otakar Čemus, Václav Sivko a další)
1971 – Praha, Galerie Hollar. Komorní grafika. (mimo Veselého např. Čepelák, Komárek, Liesler, Moravec... a další)
1972 – Ečka / Zrenjanin (Jugoslávie)
1975 – Litoměřice. Galerie výtv. umění. (mimo Z. Veselého i např. Emil Fila, Fr. Jiroudek, Lev Šimák, Fr. Gross a další)
1976 – Česká Lípa (Houra, Rykr, Veselý)
1978/1979 – Praha - Mánes. Výstava severočeských výtvarných umělců
1980 – Jablonec n. N. – Muzeum skla a bižuterie (mimo Veselého např. i Stanislav Hanzík, Niroslav Houra, Jiří Novosad, Dan Richter a další)
2009 – Černčice (u Loun) – společná výstava u příležitosti otevření Galerie Emila Juliše (obrazy a koláže: Emil Juliš, Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Zdeněk Veselý, Kamil Linhart, Pavel R. Vejrážka, sochy: Lazarus Takawira [Zimbabwe])

Sympósia:
Česká republika: Česká Lípa / Železná Ruda / Lipno / Úštěk (pod vedením Z. Veselého)
zahraničí: Séguret, Ečka, Sozopol, Kazanlak, Stražica / 1987 – Bienále grafiky, Berlín

Studijní cesty:
Francie, Itálie, Libanon, Maďarsko, Monako, Německo, Rakousko, Rusko, Sýrie, Švýcarsko

Výstavy a zastoupení v katalozích a monografiích exlibris a grafiky (výběr):
1982 – Graphia 85 (č. 3) – Exlibris (str. 235-236)
1988 – Concours International Exlibristique Cittá di Pescara – D’Abbunzio 1988.
1988 – San Giorgio Nell’Ex Libris. Prima biennale internazionale di tematiche exlibristiche. Villanova D’Albenga, 1988. str. 164
1999 – Intersalon AJV 99. 3. ročník mezinárodní přehlídky výtvarného umění dneška. České Budějovice, Metropol (nestr., osmá strana od konce)
2000 – Vencl, Slavomil: České exlibirs (Czech Bookplate / Tschechisches Exlibirs). Praha, Hollar, 2000, str 122.
2001 – Internationale Exlibriswedstrijd Sint-Niklas 2001 – Ballonvaart
2003 – Biennale van de kleingrafiek – Mythologie – 2003 / 14de Internationale Exlibriswedstrijd Sint-Niklas. (str. 165)
2004 – 3 Biennal Internacional D’Art Gráfic 2004 ’Aqua“ (Francavilla al Mare / Sant Carles de la Rápita. (str. 209)
2005 – XI. Trienále ex libris Chrudim 2003-2005. Praha, Památník nár. písemnictví, str. 32)

Ocenění:
1960 – Přehlídka čs. umění – Praha, Jízdárna
1963 – 2. cena – Užité umění
1964 – Přehlídka čs. umění – Praha, Jízdárna
1965 – 3. cena „Konfrontace grafiky“ (Teplice)
1971 – Zvláštní cena Ministerstva kultury v soutěži ilustrací
1975 – 2. cena SKNV Ústí nad Labem

FOTOGALERIE

...Svět do ateliéru vchází jako mýtus a Veselý tímto světem jako mýtem prochází. V jakém smyslu to mluvím o mýtu? Mýtus je u Veselého přítomem především jako protiklad rozumového chápání světa a jeho dějů. Rozum vše vykládá beze zbytku. V mýtu se stává základním to utajené, to v pozadí, to příšeří, z něhož jen tu a tam něco zahlédáme.
...Odedávna mělo k mýtu blízko právě umění, z něhož pak nejvíce umění výtvarné a v něm zase tendence romantisující. Přiznání k těmto směřováním čteme jasně z Veselého cyklů Máchovských variací, které nám jasně napovídají, proč se v současné mnohotvářné situaci výtvarného umění postavil právě tam, kde stojí: k projevu, jenž optickou skutečnost respektuje ne proto, aby ji reprodukoval, ani proto, aby ji zneužil jako znak pro skutečnosti jiné, ale hlavně proto, aby ji dovedl do souvztažností, v nichž teprve vydává počet o světě, jak ho Zdeněk Veselý vidí: o světě mýtu.

Veškeré fotografie jsou z archivu výtvarníka nebo nakladatelství FABIO – Louny. Poslední revize stránek 25. listopadu 2012.

Stránky Zdeňka Veselého byly v roce 2008 zařazeny do projektu Národní knihovny ČR – WebArchiv jako„...zdroj významné kulturní a

vědecké hodnoty, který má originální obsah a dlouhodobou badatelskou hodnotu...“.

malíř a grafik

9. června 1932 – 1. prosince 2016

Ukázky prací (obrazy, plastiky):

Ukázky prací (kresby):

Ukázky prací (grafika):

Účast v ineditních a bibliofilských tiscích, autorské sborníky a knihy, knižní úpravy, ilustrace:

VÝSTAVY A SYMPÓSIA:

FOTOGALERIE